Konec roku patří candátům

Nadešel čas chladných rán, brzkého stmívání a tudíž samozřejmě je tady čas candátů! Právě nastupující podzim a blížící se zimní období jsou pro rybáře, kteří se zaměřují na lov této ryby, tím pravým. Dochází k postupnému ochlazování vody na tekoucích i stojatých revírech a v dravcích se probouzí potřeba pořádně se nakrmit bez nutnosti výdeje velkého množství energie. Začnou tedy vyhledávat místa, kde se soustředily drobnější rybky a zdržují se často i přes celý den v blízkosti takových míst. Právě volba vhodného místa je při lovu candátů totiž jedním z nejdůležitějších faktorů úspěchu.

Kde je budeme hledat

Candát má v oblibě místa, kde najde dostatečný úkryt a kořist není příliš daleko. Může to být hlubší jáma pod jezem, tůň v blízkosti mělkého úseku řeky nebo terénní zlom. Candáti se (podobně jako okouni) s oblibou zdržují i u zatopených zbytků zdí a staveb, u pařezů a stromů pod hladinou, najdeme je i pod zakotvenými loďkami a moly. Pokud stanoviště candátů známe, jsme ve značné výhodě proti ostatním rybářům, podaří-li se nám takové místo objevit, rozhodně si ho dobře zapamatujme. Ti největší candáti jsou často samotáři, ale jinak se tyto ryby s oblibou drží v hejnu a tak se při lovu můžeme dočkat i několika záběrů za poměrně krátkou dobu, když mezitím se nebude dít vůbec nic. S podzimem už candát nevyjíždí na lov do mělké vody, jak to známe z pozdního jara a letního období, hledejme ho tedy spíš u dna a ve větších hloubkách.

Volba vhodných nástrah souvisí s taktikou a metodou lovu

Candáty v zásadě lovíme vláčením nebo na položenou, ostatní úlovky jsou spíš náhodné. Pro vláčení se hodí rychle ke dnu klesající nástrahy, napodobující poraněnou rybku a vyznačující se spíš pomalejším chodem. Candát nebude naši vláčenou nástrahu divoce pronásledovat, jak to umí například štika, zaútočí spíš jen na krátkou vzdálenost. Velmi vhodné jsou pro tento způsob lovu woblery, těžší rotačky s oválným plíškem (které lze vodit značně pomaleji než ty se štíhlým profilem), plandavky v odpovídající velikosti a pochopitelně i nástrahy z měkkého plastu. Sem lze zařadit smáčky, jigy, twistery i věrohodné napodobeniny rybek. Pro vláčení na místech bez závad na dně lze využít i sestav s koncovou nebo předvěšenou zátěží, jež kromě vedení nástrahy u dna vířením kalu a písku zvyšuje přitažlivost a upozorní dravce na případnou kořist. Je-li zátěž upevněna na výrazně slabším závěsu, v případě vázky navíc většinou riskujeme jen její ztrátu a drahocenná nástraha nám zůstane. Poměrně diskutovaným tématem je použití speciálních aromatických přípravků, které jsou pro lov candátů doporučovány, osobně jsem měl možnost je vyzkoušet, ale nějaký výraznější rozdíl jsem nezaznamenal, ovšem nepopírám, že fungovat mohou. Vláčení mrtvé rybky bývá velmi účinné především z toho důvodu, že umožňuje i zcela pomalé vedení nástrahy a když se jí dravec dotkne tlamkou, necítí nic podezřelého. Vláčení mrtvé rybky je poměrně jednoduché, k zatížení (pro dostatečný odhoz a vedení u dna) poslouží jícnové olůvko nebo zátěž před nástrahou, často se používá i sbirulino. Vyhněte se používání dvoj- a trojháčků, candát je i tak velmi choulostivá ryba a komplikované, zdlouhavé zbavování nástrahy znamená téměř stoprocentní úhyn ryby. Navíc na větším jednoháčku drží candát opravdu spolehlivě.

Lov na mrtvou rybku

Dejme vždy důkladný pozor na to, abychom při nastražování mrtvé rybky na ni nepřenesli jakýkoli nežádoucí nebo podezřelý zápach. Mnozí rybáři dokonce při manipulaci s mrtvými rybkami, určenými primárně pro candáty, používají jednorázové latexové rukavice (dostupné například u benzínové pumpy). Čerstvě zabitá mrtvá rybka je pro vláčení ideální, zmražené nebo v různých roztocích zakonzervované rybky už nebývají tak pevné a při razantnějším nahazování často nevydrží. Vždy ale nemusíme nahazovat příliš daleko, potom je také dobře využijeme. Někdy totiž postačí spustit nástrahu ke dnu několik metrů od břehu, stejně tak při lovu z loďky nejsou extrémně dlouhé náhozy zapotřebí. S mrtvou rybkou ale lze lovit i na položenou, v místech s vrstvou bahna nebo kalu na dně můžeme použít kousek polystyrénu, který zašijeme do břišní dutiny nástražní rybičky a tak ji udržíme těsně nade dnem. Další variantou (jednodušší, rychlejší, ovšem ne tak účinnou) je vpíchnutí trochy vzduchu do břišní dutiny nástrahy pomocí injekční stříkačky s jehlou. U mrtvé rybky hrozí při delší prodlevě před zásekem poměrně hluboké pozření rybky dravcem, což bývá problém při vyprošťování. Řešením je odstřižení návazce, s jednoháčkem zase naše ztráta nebude tak velká a ušlechtilý candát má mnohem větší šanci na přežití. Lanku se snažme spíš vyhnout, jeho použití je oprávněné jen tam, kde můžeme počítat se záběrem štiky. Opatrného candáta totiž tuhé a nepoddajné lanko často na poslední chvíli od záběru odradí.

Zacházení s rybou

Při lovu candátů bychom vždy měli mít na paměti, že se jedná o jednu z nejchoulostivějších sladkovodních ryb a jakákoli nešetrná manipulace pro dravce znamená téměř vždy smrt, často přicházející až po několika dnech trýznivého umírání. Snažme se tedy s candáty zacházet opravdu šetrně a s citem. Tahle ryba je v našich vodách stále vzácnější a přitom má vysokou sportovní hodnotu, nehledě k hodnotě kvalitního masa, pokud se rozhodneme rybu ponechat ke konzumaci. Po záběru v hloubce více než tři metry bychom rybu neměli zvedat ode dna příliš rychle, candát vytažený rychle z hloubky není zpravidla velký bojovník, protože rychlá změna tlaku u něj způsobí rychlé nafouknutí plynového měchýře. Na hladině potom už se jen kroutí v křeči a o souboji s rybou nemůže být ani řeči. Každopádně podzimní lov candátů má své kouzlo, určitě ho vyzkoušejte!