Kdy a jak zasekávat II.

Protože se mi povídání o záseku minule nějak protáhlo, tady je slíbená druhá část, věnovaná přívlači a muškaření. U těchto rybolovných metod máme stále jemný nebo i důkladnější kontakt s nástrahou a o záběru se tedy dozvíme okamžitě. Jak ale reagovat - zasekávat okamžitě nebo s určitým zpožděním, jakou razancí a jakým směrem? Těch otázek je spousta a určitě se mi nepovede odpovědět na všechny, ale snad moje dlouholeté rybářské zkušenosti někomu pomohou nebo dají podnět k zamyšlení, případně k reakci ve formě příspěvku, kterým tohle povídání doplní nebo upřesní, prostě podělí se o svůj názor. Protože si v žádném případě netroufám tvrdit, že se to má dělat jedině a výhradně tak, jak popisuji. Každý používá trochu jiné a osobité způsoby i při rybaření, ovšem některé základní věci prostě platí, z těch tedy budu vycházet.

Pozor na místo za sebou

Protože vláčení i muškaření jsou rybolovné techniky, při kterých jen zřídkakdy zůstáváme na jednom místě, musíme se naučit "mít oči i vzadu". Ono stačí pár kroků stranou a najednou je za námi strom, plot nebo zvědavý divák. Pokud bychom potom při záseku prutem opravdu hodně švihli, mohlo by dojít k jeho poškození, zlomení nebo dokonce zranění náhodného "čumila". Tohle riziko je mnohem vyšší v případě, že při vláčení rybu mineme a nástraha po razantním zaseknutí někoho zasáhne například do obličeje či (v horším případě) dokonce do oka (to se samozřejmě může stát i rybáři). Je třeba dát pozor i na to, že pokud si (hlavně při lovu na hodně velkou vzdálenost) chceme při záseku pomoci se zkrácením vlasce nebo šňůry pro spolehlivý zásek úkrokem nebo dokonce několika kroky vzad, můžeme šlápnout do díry nebo o něco zakopnout. A to může mít další nepříjemné následky.

Zásek při vláčení

Protože zasekáváme prakticky vždy "z navijáku", je důležité mít správně nastavenou brzdu, ačkoli ani to není zcela samospasitelné řešení. Brzda by měla být nastavena tak, aby při nadměrné síle záseku proklouzla - ovšem ono to není zdaleka tak jednoduché. Pokud lovíme s monofilním vlascem, musíme počítat i s jeho průtažostí, která se ovšem výrazně mění podle vzdálenosti, na jakou zasekáváme. Nakrátko tedy bychom potřebovali brzdu nastavit na nižší odpor a na větší vzdálenost na vyšší, ovšem při přitahování nástrahy se samozřejmě délka odvinutého vlasce mění. Zajímavým řešením jsou navijáky s páčkou, kterou lze pohotově krátkodobě zvýšit odpor brzdy, aniž bychom měnili její nastavení. Navíc tuhle "vychytávku" využijeme i při konečné fázi zdolávání, když navádíme rybu do podběráku nebo se ji snažíme uchopit rukou. U pletených šňůr je to mnohem méně výrazné, protože jejich průtažnost je značně menší, takže tam lze potřebné nastavení brzdy odhadnout snáze.

Kdy zaseknout?

Zásek na vláčenou nástrahu by měl následovat okamžitě po záběru. Je vcelku jedno, zda bude směřovat směrem nahoru, šikmo nebo vodorovně do strany, jen pozor na to, abychom při záseku nezlomili prut o větve stromu nad vodou nebo o jinou překážku v okolí. Na kratší vzdálenost by zásek měl být určitě o něco jemnější a provedený s citem, vždy ale záleží i na tom, jaký druh ryb lovíme. Při lovu štik a sumců je zapotřebí mnohem razantnější zásek než například při vláčení na tlouště, do kostnaté tlamy se prostě háček zasekává značně obtížněji. V žádném případě bych nedoporučoval opakované zaseknutí, se kterým jsem se občas setkal, je to vcelku nesmysl, protože ryba při opakovaném záseku už může být v jiné poloze a háček bychom jí z tlamy mohli spíš vytrhnout. Na větší vzdálenost musí být zásek dostatečně rázný - pokud je to možné, provedeme i ten krůček vzad a zasekáváme s větším důrazem. Všeobecně po záseku je vhodné mírně snížit tah brzdy a opět ji přitáhnout až při vylovování unavené ryby.

Při muškaření se zasekává trochu odlišně

Pokud lovíme na klasickou mokrou mušku, zaregistrujeme záběr podle pohybu šňůry nebo ho ucítíme jako kontakt ve šňůře, v takovém případě je na místě okamžitý pohotový zásek. Pokud poznáme, že jsme zasekli opravdu velkou rybu, doporučuji co nejrychleji dostat volnou šňůru na naviják a využít jeho brzdu při zdolávání. Ani to ale není žádné dogma, někteří z mých kolegů zdolávají i trofejní ryby raději "z ruky" a věřte tomu nebo ne, dokáží si s nimi spolehlivě poradit. Ale já na kvalitní brzdu muškařského navijáku nedám dopustit.

Také při lovu na streamery, lury a další dráždidla, která aktivně vedeme vodou, je třeba reagovat na záběr co nejpohotovějším zásekem, ryba by totiž v mžiku poznala umělou nástrahu a hned by ji pustila. Ostatně při tomto způsobu lovu je zásek často reflexivní záležitostí, jen pokud chytáme nakrátko nebo nástrahu už dotahujeme ke břehu, musíme na to myslet a zasekávat s citem, jinak bychom nakrátko mohli rybu snadno utrhnout. Při lovu štik a dalších dravců na streamery, kdy používáme silnější návazce, je dobré zásek zdůraznit i zatažením za šňůru levou rukou a dodat mu tak potřebnou razanci.

Nejnáročnější je ovšem "strefit" tu správnou chvíli pro zásek při suchém muškaření, kdy nástraha plave na hladině a můžeme většinou sledovat i zrakem, jak ji ryba uchvátí. Ryby totiž berou mušky, plovoucí na hladině, několika různými způsoby. Pokud ji rychle uchopí a hned se vracejí ke dnu, nemusíme se zásekem dlouho otálet, ale přibližně půlka sekundy je stejně zapotřebí, pokud bychom škubli prutem reflexivně hned při zčeření hladiny, s velkou pravděpodobností bychom rybě mušku z tlamky vyškubli, hlavně v situaci, když lovíme směrem po proudu. Tato technika má ale zase výhodu v tom, že ryba nevidí nad sebou šňůru a návazec, do zorného pole se jí dostane jako první právě umělá muška. Nakdy navíc ryby stoupají velmi pomalu a nespěchají ani s návratem do hloubky (především na klidně tekoucích a stojatých vodách), v takovém případě je třeba čas mezi sebráním mušky a zásekem ještě o něco málo prodloužit. Ovšem jedná se o pouhé zlomky vteřiny - vždy je třeba zaseknout dřív, než ryba pozná svůj omyl. Rozhodně je třeba brát v úvahu i sílu návazce a velikost háčku titěrné mušky, vyplatí se zasekávat se šňůrou, uchopenou v levé ruce, kdy máme nad sílou záseku mnohem lepší kontrolu.

Při lovu na nymfy je to podobné jako při lovu na mokré mušky, protože ale často používáme ty úplně nejjemnější návazce, musí být zásek opravdu citlivý, hrot muškařského háčku je ostrý a k proniknutí do rybího pysku většinou moc energie není zapotřebí.