Kde se skrývají velcí pstruzi?

Když se vydáme na pstruhy, chceme samozřejmě chytit nějakou velkou rybu. Co je to vlastně "velký pstruh"? Tahle definice se může podle typu, úživnosti a zarybnění revíru značně odlišovat. Na chudých horských potůčcích je za velkou rybu a hodnotný úlovek považován už pstruh kolem pětatřiceti centimetrů, na větších podhorských tocích s vyšší úživností jsou za trofejní ryby zpravidla považováni pstruzi, přesahující svou délkou pětačtyřicet centimetrů a na některých sekundárních revírech nebo stojatých pstruhových nádržích se uloví občas i mohykáni v délce kolem padesáti až šedesáti centimetrů. Ale i tohle rozdělení je jen orientační a přibližné.

Není pstruh jako pstruh

Kromě původní formy, označované jako PSTRUH POTOČNÍ, se v našich revírech setkáváme i s nepůvodními druhy, na které už jsme si dávno zvykli. Je to především populární PSTRUH AMERICKÝ DUHOVÝ a můžeme sem klidně zařadit i SIVENA AMERICKÉHO, který žije v podobných podmínkách a je pstruhům velmi blízký. Aby to ale nebylo zase tak jednoduché, vyskytuje se u nás mnoho vypěstovaných i importovaných linií pstruha duhového, které se občas docela výrazně odlišují, navíc se vysazuje i oblíbená, uměle odchovávaná forma pstruha potočního (kterou známe pod označením KOLOWRAT), vyznačující se rychlým růstem, importovaná z Rakouska poprvé po roce 1970. Dále je často vysazován i pstruh potoční, importovaný z Itálie, používaný i pro intenzívní výkrm. Takže pokud narazíme na vysazené ryby mimořádných rozměrů, nemusí to vždy být "přírodní ryba", která opravdu vyrostla v řece a mezi rybáři se jako úlovek hodnotí nejvýše. To se týká i ryb (zejména duháků) na privátních revírech, kde pro zvýšení zájmu zákazníků jsou často vysazovány velké ryby, odchované k tomuto účelu nebo vyřazené z chovu.

Potoky a menší říčky

Na malé vodě najdeme velkého pstruha poměrně snadno, jdeme kolem vody, berou nám menší pstruzi, případně i další rybky a najednou nic... ani ťuk, dlouhý úsek je jako bez života. To je jeden z příznaků přítomnosti opravdu velkého predátora, který dokáže příslušníky vlastního druhu nekompromisně požírat jednoho za druhým. Pokud to není štika (je-li  na horní části toku nebo na přítoku rybník, ani tuto variantu nelze vyloučit), máme co dělat s velkým, nelítostným tečkovaným dravcem, před kterým utíká všechno živé v potoce. Ulovit takovou rybu ale nebývá snadné, i když o ní víme, velký potočák je přes značnou spotřebu potravy opatrný a loví především v noci. Takže hodně opatrně, za ranního šera nebo s nástupem tmy máme největší šanci, nezdržujme se v proudcích a prochytejme hlavně velké hlubší tůně a vymletá místa pod břehem. Plížit se po kolenou není žádná hanba, velký, zkušený pstruh se snadno vyplaší a potom už nezabere ani náhodou. Nástrahu je vhodné vybrat podle toho, co v revíru žije, napodobujeme nejčastěji drobné rybky, myši, žabky a další živočichy. Lovit můžeme s muškařským prutem i na přívlač, mějme s sebou dostatečně prostorný podběrák a vždy pečlivě nastavenou brzdu. Souboj s velkým pstruhem na menší vodě většinou netrvá příliš dlouho, ale i tak to bývá nezapomenutelný zážitek. Vysazení velcí duháci se na malých vodách rychle prozradí, protože se neukrývají a tak zpravidla končí svůj svobodný život dřív, než se stačí pořádně "rozkoukat".

Na větší vodě to bývá z velké části náhoda

Vhodná místa lze sice vytipovat, ale pravděpodobnost úlovku pstružího velikána moc vysoká nebývá. Hluboké jámy pod jezy a v řečišti jsou totiž známy i dalším rybářům, takže taková ryba dostává pořádné "školení" a než doroste kapitálních rozměrů, už zná naše nástrahy nejspíš lépe, než mnozí rybáři. Vytrvalost ovšem přináší nejen růže, ale někdy i velkou rybu, kdo tedy bude ochotný strávit den po dni na takovém nadějném místě, kde už se pár velkých pstruhů ulovilo, možná se dočká. Ale lze to zkusit i jinak, velký pstruh totiž často doroste tam, kde má klid a ohrožuje ho jen relativně malý počet rybářů. To znamená lovit v těch většinou muškařů i vláčkařů úmyslně vynechávaných místech, v království vázek, na prakticky téměř nepřístupných místech a také tam, kam silnice nevede, ba dokonce ani polní cesta. Procházka zvíci několika kilometrů v brodicích kalhotách nebo s batohem plným vybavení není pro každého, potom bývá právě ulovení velkého pstruha zaslouženou odměnou. Hlavně si nezapomeňte vzít s sebou fotoaparát, abyste si mohli neobyčejné setkání s kapitálním dravcem uchovat vzpomínku.

Jezera, nádrže a zatopené lomy

Hledat velké pstruhy na rozlehlých plochách nebývá snadné, největší naději na trofejního potočáka máme u přítoku nebo vtoku malých potůčků, na hraně původního koryta a často také v blízkosti zatopených staveb nebo do vody padlých stromů či keřů, prostě v blízkosti úkrytu. Nejlepší čas je určitě brzo ráno a hlavně navečer, těsně před ukončením lovu. Velcí duháci mnohdy projíždějí po dlouhé, vcelku pravidelné trase, mimoto a s oblibou vyhledávají i místa, kde jim do vody něco dobrého spadne. Pokud se například nesmí chytat pod hrází nebo v jiném vyhrazeném úseku, zvyknou si na krmení od zvědavců a dělají tam rybářům s oblibou provokativní představení.

Klepnout nebo vyfotit a opatrně pustit?

Ale ano, radujme se z každého pstruha, velkého i malého, hlavně však přemýšlejme nad tím, zda si rybu ponechat nebo ji vrátit do vody, ani tohle dilema totiž není úplně jednoduché a černobílé... Nasazení duháci a siveni v konzumní velikosti (i ti větší) mají posloužit především jako úlovek k ponechání pro rybáře, kteří si občas rádi nějakou rybku od vody odnesou a pochutnají si na ní. Není na tom nic špatného, je to podle Rybářského řádu a pokud se vše provádí s rozumem a citem, nedochází k poškození přirozené rovnováhy ve vodě. Potočák si jako ohrožený, kdysi tak hojný původní druh, určitě zaslouží naši úctu a ohleduplnost, ale jak se rozhodnout při ulovení kapitálního mlíčáka na malém potůčku? To už si každý musí rozhodnout sám...