Inzerovat zde
Inzerovat zde
Inzerovat zde

Kaprové dobrodružství na řece Pád

Článek formou mých zápisků z rybolovu na deltě řeky Pád. Žádný mohykán se nekonal, ale zábava to skutečně byla veliká.

Inzerovat zde

Vítám všechny rybáře a především ty, co se zaměřují na lov kaprů u dalšího článku, v kterém bych vám rád poreferoval, jak vypadal můj výlet za kapřími krasavci na impozantní italskou řeku Pád. U nás v Česku většinu času trávím na řekách a tak jsem si řekl, proč nezkusit novou a mnohem větší výzvu? Proč nezkusit řeku Pád o které se pořád mluví jako o řece, která skrývá nádherné ryby, ale není jednoduché je ulovit.

Ze všeho nejdříve jsem oslovil své kamarády, s kterými jezdím na výpravy po Česku. Ti byli nadšení a rádi by okusily rybolov v Itálii, ale bohužel měli pracovní povinnosti, které jim nedovolili vyrazit se mnou za dalším dobrodružstvím. Když už jsem se, ale pro to rozhodnul, tak to taky splním. Do Itálie na řeku Pád za šupinatými kamarády vyrazím sám!

Svůj odjezd jsem naplánoval před koncem června a to z toho důvodu, že na Pádu je v tuto dobu hájený kapr a je přísně zakázáno lovit na nástrahy jako je boilies, kukuřice a pelety. Začal jsem shromažďovat co nejvíce informací od známých a potom co jsem měl informace, se mě ujala panika, že musím začít řešit boilies. Celý měsíc jsem pracoval na svých vlastních koulích a nakonec jsem udělal více než sto kilogramů boilies, které jsem měl v plánu odvést s sebou k řece Pád. Seznam věcí, který jsem si udělal, sem nosil neustále s sebou, aby když na něco narazím, tak si to také opatřím. Nakonec byl seznam kompletně vyškrtaný a já byl plně nachystaný k odjezdu.

Konečně pro mě nastal den odjezdu, já začal pomalu skládat všechny věci do auta, nakoupil potraviny i pro sebe samotného, rozloučil se s kamarády, kteří mě ještě více namotivovali slovy, ty jsi opravdu blázen, že v takových vedrech jedeš ještě do větších veder za kapry a vyrazil sem směr Itálie. Nakonec jsem vyrazil na noc, abych měl pak celý den na to, abych vybral správné místo pro rybolov. Všechno jsem měl skvěle naplánované, jelikož den příjezdu byl také poslední den hájení kapra.

Cesta probíhala velmi dobře, až jsem se bez jakýchkoliv potíží objevil v deltě Pádu. Na deltu Pádu jsem se vydal z toho důvodu, že jsou zde stejná pravidla jako u mořského rybolovu a tak můžete lovit až na pět prutů zároveň. Navíc je tu velmi špatný přístup k vodě a lovných míst také po málu, což mi vždy vyhovuje, jelikož čím hůře je to dostupné, tím lepší to z pravidla bývá. Konečně sem byl v městě Porto Viro a chvíli jsem se kochal pohledem na nádhernou řeku. Nedivil jsem se slovům, které mi řekl můj kamarád, že pokud chci chytit velikého kapra, musím chytat na hlavním toku. Tady opravdu člověk nemůže vědět, co se tu skrývá. Sedl jsem opět do auta a začal objíždět kolem řeky a s mapou, která seděla na spolujezdci, jsem se snažil najít přesná místa, která jsem si doma před odjezdem zaškrtnul. Pár míst jsem si uchoval v paměti, a jakmile odbyla osmá hodina ranní, tak jsem jel zpátky, abych zakoupil rybářskou povolenku. Přijel jsem do jednoho z místních obchůdků, který už bohužel nefungoval a tak jsem byl odkázán na poštu, která otevírá až v devět hodin. Naťukal jsem tedy poštu do navigace a vyrazil tam, měl jsem hodinu času, takže jsem nikam nepospíchal. V tom mě ještě zastavili policajti a já zjistil, že jsem nechal originál občanského průkazu doma, jelikož jsem si vyhotovoval kopii, kterou potřebuji k vydání povolenky. No to je pěkný průšvih. Po dorozumívání se rukama i nohama jsem konečně policistům svojí nastalou situaci dokázal vysvětlit a ti mě pustily dál. Spadl mi kámen ze srdce. Dorazil jsem k poště, kde mi bylo řečeno, že nejprve musím zajet na magistrát a tam si vyřídit rybářský lístek podobně jako je tomu u nás a pak se opět vrátit zpět na poštu. Takže moje další cesta vedla na úřad, ale čekalo mě další nemilé překvapení. Zjistil jsem, že tady se otevírá jen odpoledne a v tomto čase se zase zavírá pošta, takže bych lístek stejně nevyřídil. Hold to je Itálie. Začal jsem přemýšlet jak z této zapeklité situace vybruslit a napadlo mě, že vyrazím z velkého města do menšího města k menší pobočce pošty, kde uspěju i bez dokladu od magistrátu. Nasadil jsem úsměv a snažil se pochválit vzhled slečny za přepážkou. Ta mi do deseti minut vše potřebné vypsala, požádala mě o zaplacení a já konečně držel povolenku v ruce. Nakonec to paradoxně bylo tak jednoduché. Měl jsem ještě spoustu času, vlastně celé odpoledne, jelikož dnes jak už jsem zmínil, kvůli hájení kaprů ještě nemohu lovit a tak jsem si řekl, že si potřebuji koupit ještě pitnou vodu. Jenomže jsem nečekal, že budu mít i s takovou malicherností takové problémy. Když jsem dojel na čerpací stanici, tak mi bylo řečeno, že pitná voda není. Vyrazil jsem do jednoho z místních barů, kde jsem vyměnil dostatek pitné vody za úplatek a dvě plzně. Konečně jsem vyrazil k vodě a už se na mě pomalu podepisoval spánkový deficit.

Opět jsem projel úsek řeky, kde bych chtěl chytat a hledal dobrá místa. Nakonec jsem projel po obou stranách až k přímořským lagunám. Pak jsem si řekl, že se vrátím na místo, které se mi nejvíce líbilo, naproti tomuto místu byl pěkný ostrůvek. Vracím se tedy na toto místo zpět a dívám se, že některá místa, která jsem měl jako záložní, jsou již obsazená a tak jen doufám, že to místo, které se mi líbilo nejvíce, bude volné. A ono skutečně je. Ještě, že tak, jelikož už by mi možná dnes přetekl pohár trpělivosti. Toto místo se mi líbilo i z toho důvodu, že kdyby se náhodou zvedla hladina řeky i o tři metry, tak jsem stále v bezpečí, což tady nemusí být nereálnou záležitostí. Začal jsem stavět svůj menší tábor a hledal vhodné místo, kde alespoň trochu budu krytý před silným slunečním svitem. Předpověď počasí spíš připomínala opalovačku než rybačku. Než jsem všechno udělal, tak tu byl pomalu večer a já už jsem si chtěl vložit podobně jako Mr. Bean sirky do očí, abych neusnul. I přes velikou únavu jsem se ovšem vydal na člun prozkoumat zdejší dno a najít vhodné místo pro rybolov. Na člunu jsem brouzdal po vodě až skoro do západu slunce. Pár míst jsem objevil a tak jsem vzal dva pětikilové saky s boiliem a prokrmil je. Následně jsem ulehl, jako kdyby do mě někdo střelil a spal.

Ráno jsem se probudil a nastala rutinní makačka. Rychle jsem rozbaloval pruty, stojan, začal navazovat a vše dávat dohromady. Řeka je poměrně klidná a tak nasazuji dvou set padesáti gramová olova a kombinovaný návazec z fluorcarbonu a splétané šňůrky na 35lb, háček Fox Long shank číslo pět, moje oblíbená volba a konečně boilie o průměru 24 mm. Na každý prut jsem zvolil jiné boilie, abych mohl ověřit, co bude šlapat nejlépe. Teplota dosahovala čtyřiceti stupňů a teplota vody měla dvacet šest stupňů. Zkrátka ne moc dobré ideální podmínky pro lov kaprů. První den se nic neděje a já se snažím své tělo ochladit v řece, která je teplá stejně tak jako, kdybych si doma napustil vanu. Abych náhodou neskončil kilometry po proudu, natáhl jsem lano od stromu a držel se ho. Ono se to nezdá, ale jeden špatný krok a už bych pravděpodobně zpátky na své místo nedoplaval. Přišla devátá hodina večerní a kolem mě to začalo bzučet. Bohužel to nebyli swingery u mých prutů, ale komáři, kterých tu bylo neuvěřitelné množství, až sem pomalu neviděl na krok. Nastražil jsem elektrický odpuzovač komárů a použil dva druhy spreje, ale i přes to jsem byl nucený se v rychlosti schovat do bivaku, zapnout ho a snažit se nevylízat. Potom mi přišel záběr na směs Supra fish. Já zdolal k mému překvapení bolena, nikoliv kapra. Těch se mi nakonec podařilo zdolat více, ale to není ryba, kvůli které tady jsem.  

Následuje další den a je deset hodin ráno. V tom přichází první lepší záběr a já zdolávám kapříka o váze pět a půl kilogramů. Není to žádný velikán, ale udělal mi radost. Dnes to konečně začíná jezdit a připadá mi, že s každým zdolaným kaprem se zvětšuje i jejich velikost. V sedm hodin večer se ozývá hlásič s prutem, na kterém bylo nastraženo boilies Biosquid. Já úspěšně zdolávám kapra, který váží devět kilogramů. Bohužel tohle byl už poslední záběr tohoto vydařeného dne. Pak se na mě pustili opět komáři a já šel spát.

Třetí den probíhal téměř identicky a mě začalo trápit, že jsem ještě nepřekročil deseti kilogramovou hranici. Záběry byly pravidelné a zábava to byla obrovská, ale začal jsem přemýšlet, kde jsou ti větší kapří? Sedl jsem tedy do člunu a jel udělat obhlídku, kde by se mohli ti lišáci schovávat. Dojel jsem k jednomu ostrůvku a tam sem uviděl nádherné kapry proplouvat mezi stromy a překážkami. Bylo to ovšem místo, které bylo mnohem dále a tak jsem přemýšlel jak to udělat, abych tu udržel svojí montáž, vzhledem k tomu, že by se do vlasce po celé délce opíral proud. To by mi na takovou vzdálenost nepomohlo ani pěti set gramové olovo. Chvíli jsem pozoroval vodní hladinu a uvědomil si, že lodě jezdí až za dalšími ostrovy a tudy zatím žádná neprojela a tak jsem si řekl, že bych mohl nějakým způsobem vést můj vlasec nad hladinou. Jak přesně jsem to udělal, raději popisovat nebudu, jelikož byste mě považovali za blázna, ale nakonec se mi podařilo položit montáž k větším kaprům a přitom vést vlasec nad hladinou. O pár hodin později přišel záběr. Sedám rychle do člunu a pádím si to za rybou. Podebírám ovšem devíti a půl kilogramového kapra. No nic, musím bojovat dál. Opět nastražuji své pasti na kapry a čekám na záběr. Přichází pozdní večer, jdu se schovat před komáry a do jedenácté hodiny večerní se nic neděje. Najednou přichází záběr z mého déle prokrmeného místa blíže u břehu a já úspěšně zdolávám kapra vážícího deset kilogramů. Sotva ho pustím zpět do svého živlu, tak přichází záběr od ostrova, z kterého se vyklubal třinácti kilový krasavec. Od ostrova zdolávám ještě jednoho kapra s váhou čtrnáct kilogramů. Ještě předtím než ulehám tak kolem ostrova krmím boiliem Biosquid a své místo blíže u břehu také dokrmuji a držím v kondici vícero druhy boilies.

Další den mě opět trápily boleni. Chytil jsem jich snad deset a jen pár kapříků. Tenhle cirkus trval až do večera a já usnul.

Předchozí den se ve své podstatě nic nedělo a já doufal, že dnes se to opět otočí k lepšímu a zase posunu laťku o něco výš. Zdolal jsem několik kaprů, z nichž největší byl šupináč o váze dvanácti kilogramů, takže také žádná sláva.

Další dny ubíhali jako voda, zkoušel jsem všechno, ale stále jsem nemohl chytit nějakého monstrózního kapra, v kterého jsem tak trochu před tímto výletem doufal. Nic méně počet ryb mi to celkem vynahrazoval, opravdu jsem se nenudil. Mimo to mě také celkem zaměstnávali komáři a pak také šneci. To byste nevěřili, kolik jich tu bylo. Měl jsem pocit, že mi úplně všechno sežerou.

Párkrát mě překvapilo cosi na hladině. Říkám to je snad strom, a když říkám strom, tak tím myslím opravdu celý strom. Tady vás oči neklamou, to není jako na Labe, kde plave větvička, tady plave třeba deseti metrový strom.

Rád bych taky zmínil kuriózní situaci, kdy kromě spousty bolenů, kteří mnohdy nebyli úplně malí, jsem zdolal také candáta na boilies. Kamarád měl pravdu, když mi říkal, že tady opravdu nevím, co mohu ulovit.

Během mého pobytu u řeky Pád také přišla kontrola, ale vše proběhlo v pořádku a bez jakýchkoliv komplikací. Kontrolou byli dva pohodáři, kteří mi při odchodu popřáli šťastný lov.

Ve stručnosti a na závěr musím konstatovat, že obrovského kapra jsem neulovil, ale i přes to mohu zařadit tuto výpravu do mých top výprav. Za deset dní rybolovu se mi podařilo ulovit celkem čtyřicet dva kaprů, a když jsem to v kalkulačce zprůměroval, tak mi vyšlo, že měl každý můj ulovený kapr váhu deset a půl kilogramu. Největší kapr vážil čtrnáct kilogramů. Žádná sláva co se týče velikosti, ale množství ryb nejen kaprů bylo parádní. Navíc kapři tu opravdu velmi pěkně bojují. Kolikrát jsem si říkal, že to bude už pořádná ryba, ale kapr jen zajel do proudu, který mu nahrával do karet a navíc velmi silně bojoval.

Jsem rád za tuto výpravu a těším se na další a vám přeji spoustu úspěchů nejen na nádherné a složité řece Pád.

Připojené obrázky

Rybostroj Zděněk Řeřucha Šéfredaktor Zachytame.cz

Sdílet tento článek

Inzerovat zde

Komentáře Kaprové dobrodružství na řece Pád

Zatím nebyl vložen žádný komentář. Buďte první!

Vložit první komentář