Kandidátský projev Dušana Hýbnera na Sněmu ČRS

Vážený pane předsedo, vážené delegátky, vážení delegáti, milí hosté,

jmenuji se Dušan Hýbner. Je mi 42 let, jsem předsedou Středočeského územního svazu a kandiduji na funkci předsedy Českého rybářského svazu.

Členem svazu jsem od roku 1985 a postupně jsem působil či působím v téměř všech svazových funkcích, jakými jsou: člen rybářské stráže, jednatel, vedoucí mládeže, hospodář MO, předseda MO, vedoucí životního prostředí a čistoty vod, vedoucí LRU, předseda hospodářského odboru při Radě ČRS a v neposlední řadě předseda ÚS.

Mimo jiné jsem i praktik, který např. dlouhá léta vede rybochovné zařízení pro chov lososovitých ryb v Mukařově. Stojí tak za mnou 33 let získávání zkušeností, které jsem promítnul i do svého volebního programu.

Svoji kandidaturu jsem oznámil téměř s ročním předstihem a vsadil jsem na otevřenou diskuzi s členskou základnou napříč celým svazem prostřednictvím internetu a sociálních sítí. Zároveň jsem objel spoustu místních organizací a akcí, na kterých jsem se setkával s rybáři, funkcionáři a naslouchal jim. Získal jsem tak pro svůj program řadu dalších podnětů. Program jsem postupně velmi podrobně zveřejňoval na svém webu, takže dobře všichni víte, jaké mám cíle, i jak jich chci dosáhnout.

Půjdu rovnou k věci. Náš svaz čeká spousta práce. Musíme ho zmodernizovat tak, aby odpovídal současným trendům rybářství a zároveň byl co nejpřívětivější a atraktivní pro naše členy. Výchozí pozici máme stále ještě dobrou. Většina našich členů totiž zatím upřednostňuje svazový rybolov před návštěvami soukromých revírů. To se však může rychle změnit, pokud nezačneme tvrdě pracovat.

Pro nás to znamená, že musíme udělat vše pro zachování celosvazového rybolovu. Je nutností, aby všechny územní svazy v tomto funkčním období přistoupily k jednotnému informačnímu systému Lipan. Bez souhrnných dat v jednotném, centrálním systému se nepohneme dál. Musíme mimo jiné provést revizi Stanov a zjednodušit a zpřehlednit bližší podmínky výkonu rybářského práva. Zlepšit systém ochrany našich ryb. Musíme i posílit a rozšířit působnost rybářské stráže, výrazně podpořit naše výrobní organizace, řešit nedostatek vody v krajině a necitlivé zásahy správců vodních toků do našich řek. A v neposlední řadě je naším úkolem vytvářet tlak na státní správu v boji s rybími predátory, zvýšit propagaci našeho svazu, včetně práce s dětmi a mládeží a popularizovat úspěchy našich sportovců.

Je toho hodně, co musíme nastartovat, a já, budu-li zvolen, hodlám veškeré své síly napnout k tomu, aby všechny tyto záměry byly postupně zrealizovány.

Aby se to mohlo stát, je nutný jeden základní předpoklad – jednotný rybářský svaz. Na tom trvám a přesto, jak se říká, nejede vlak. Ruku v ruce s tím musí jít rozvoj nejen jednotlivých územních svazů, které zaštiťují naši činnost v jednotlivých krajích, ale především rozvoj našich místních organizací, které tvoří základ našeho spolkového života.

Další nutnou podmínkou je změnit styl myšlení a řízení, neboť Republiková rada a její sekretariát musí jednoznačně fungovat jako servisní organizace, která poskytuje kvalitní služby všem našim organizacím, potažmo členům, které si tyto služby nadstandardně platí. Jsou to právě místní organizace, které se v dnešní přebujelé administrativě jen složitě orientují a mnohdy na ni ani nemají kapacity. To jsou přesně ty chvíle, kdy musí přicházet pomoc z centra, buď prostřednictvím územních svazů, anebo napřímo.

Dopředu říkám, že nikdy nenabízím jednoduchou a bezpracnou cestu, to bych nebyl já. Ale také velmi dobře vím, že sám nezmůžu nic. Neobejdu bez společné týmové práce, která je pro mě naprosto zásadní. Kdo mě zná, ví, že umím naslouchat názorům jiných. Že přijímám kritiku, pokud je věcná a že o ní vždy přemýšlím. Ve většině věcí nerozhoduji nikdy sám, ale na druhé straně dokážu i tíhu rozhodnutí vzít na sebe a nést za něj plnou odpovědnost. Primárně však platí, že prioritou jsou týmová rozhodnutí. Tento styl práce je mi vlastní ve Středočeském územním svazu a hodlám ho přenést i do Rady a dalších složek ČRS. Svaz chci sjednocovat! Toho rozdělování a strašení už bylo dost!

Naprosto upřímně a otevřeně tady říkám, že jsme poslední čtyři roky na Republikové radě více hledali vnitřního nepřítele, než abychom se starali o to, po čem volá členská základna. Žádný vnitřní nepřítel nikdy nebyl a není! Byla to jen naše nulová ochota si vzájemně naslouchat a o věcech racionálně diskutovat. Tohle klima se musí změnit a čas na změnu přichází právě teď. A s tou musíme začít každý sám u sebe.

Nechtěl jsem tu a nechci nějak šířeji mluvit o našich stanovách, protože ty potřebují hlubší diskuzi, ale několik událostí posledních týdnů mě přinutilo, abych vás požádal o jedno: Máme stanovy, dodržujme je tedy prosím!
Je nepřijatelné, abychom je porušovali nebo ohýbali tak, jak se nám to právě hodí. Tudy přece jít nechceme.

Mám-li své dosavadní vystoupení před vámi shrnout do jedné věty, pak mým cílem je, abychom společně vytvořili jednotný svaz, který bude sebekritický, pravidla dodržující, věcné diskuzi otevřený, moderní, společensky, ekonomicky, chovatelsky a sportovně úspěšný. Takový Český rybářský svaz si přeji!

Chci, aby bylo jasné, že si vážím práce každého funkcionáře. Vím, jak je náročná a že ji vykonávají ve svém volném čase. To samé platí i o našich aktivních členech, kteří dokáží kdykoli nezištně přiložit ruku k dílu. Smekám rovněž před prací vedoucích rybářských kroužků. Ti totiž mají velkou odpovědnost, když jim rodiče týden, co týden svěřují své děti. Tedy to nejcennější, co mají. Právě to jsou základní stavební kameny naší činnosti. Tihle všichni jsou naši srdcaři, bez kterých fungovat nemůžeme. Nechci však opomenout ani ty členy, kteří si chtějí u nás rybolov kupovat jako službu a na spolkové činnosti se podílet nechtějí. I oni jsou pro nás velice důležití, neboť tvoří významnou část naší členské základny.

Před pěti lety jsem byl v obdobné situaci jako dnes. To jsem se poprvé ucházel o funkci předsedy Středočeského územního svazu. Situaci jsem měl tehdy ulehčenou v tom, že si mě, jako svého nástupce, vybral profesor Semeniuk. Věřil mi, přestože jsem neměl vysokoškolské vzdělání. Nehrálo to pro něj žádnou roli. Znal mě, věděl, co umím a jaký jsem.

Podle mě se má člověk vždy řídit zdravým rozumem, využívat svých znalostí a zkušeností, a i zkušeností našich předků a kolegů. Nemá zapomínat na slova „prosím“ a „děkuju“ a především všechnu práci musí dělat naplno a celým svým srdcem.

A to já nabízím!

Děkuji vám za pozornost.

Zdroj: CRS-SUS.CZ