Kachna divoká

Kachna divoká se vyskytuje na celém území Eurasie a Severní Ameriky. Obývá nižší polohy, jejím biotopem jsou tekoucí i stojaté vody, ústí řek i mořská pobřeží. Lze jí nalézt i v městských prostředích, na které se dokázala výborně přizpůsobit.

Nejhojněji je zastoupena v Rusku (asi 800 000 párů), Německu, Nizozemsku, Polsku i Finsku (zhruba 60 % evropské populace) a celkový počet kachen divokých v Evropě je odhadován na 5 – 8 milionů jedinců. V Severní Americe je počet odhadován na 17 – 18 milionů kusů.

První kachna divoká se rozhodla v Praze vyvést mláďata roku 1915. V ČR je rozšířena na většině území do vysokých poloh a koncem 90. let byl počet hnízdících párů v ČR odhadován na 30 – 60 tisíc kusů.

Způsob života

Kachna divoká je ze všech druhů kachen, pravidelně hnízdících v Česku, největší. Dorůstá délky 50 – 60 cm.Hmotnost se pohybuje okolo 690 – 1300 g a rozpětí křídel činí 81 – 95 cm.

Tak jako u mnoha jiných druhů ptáků se i kachna divoká vyznačuje výrazným pohlavním dimorfismem, kdy samička není tak pestře zbarvena jako sameček (resp. kačer) a má hnědočerné ochranné zbarvení. Jediné nápadné místo je na zadním okraji křídel, které odpovídá samčímu. Kačer se od kachny liší hlavně výrazným zbarvením, které je nejvýraznější na hlavě a krku, které bývají tmavě zeleně lesklé, zobák je zelonožlutý.

Jinak je samec sivý, s hnědou hrudí. Na zadním okraji křídel má kovovomodrobílý lemovaný pás. Takto pestře je však kačer zbarvený jen v období rozmnožování. V létě jsou obě pohlaví zbarvena stejnoměrně hnědavě s tmavší osténkovitou kresbou. V letním období poskytuje nejlepší rozpoznávací znak zbarvení zobáku: samci ho mají tmavě žlutý a naproti tomu ho má samička hnědý, někdy až hnědočerný.

Kachny pelichají jednou do roka. Mají asi 10 000 pírek a ochranných per, které je chrání před vlhkem a chladem. Svoje peří si mastí tukem, aby nepronikla peřím žádná voda. Mazová žláza produkuje tuk. Kachna ho vytlačí zobákem a roztírá po peří. Nehnízdící ptáci se v době pelichání letek shromažďují na společných „pelichaništích“. V této době jim vypadají najednou všechna pírka z letek a ptáci jsou po dobu 20 – 21 dnů neschopni letu, přičemž kačeři pelichají počátkem června, kachny v době vodění mláďat.

Na vodě kachnu nadnáší vzduch. Ten se drží mezi peřím a krycí pera vzduch zadržují. Spolu s tukovým vakem pod kůží zabraňuje uzavřená vzduchová vrstva, aby kachna vychladla.

Rozmnožování

Všechny kachny žijí v sezónním manželství, jež uzavírají každoročně za nápadných svatebních letů znovu s jinými partnery. Tok kačera můžeme snadno pozorovat na všech parkových nádržích, nerozeznáme však lehko jednotlivé mnohdy velmi rychlé pohyby. Proto jej zde podrobněji uvádíme jako příklad toku všech ostatních kachen, jejichž tok se toku kachny divoké více či méně podobá. Tok začíná váhavě v září po podzimním přepelichání, vrcholu dosahuje v říjnu a pak pomalu doznívá, až s plnou intenzitou vypukne v předjaří a pak trvá až do května.

V období vrcholného toku dochází mezi kačery plovoucími na téže nádrži zhruba každou hodinu ke svárům. Tehdy se shromáždí kačeři na jednom místě a obeplouvají se se zobákem pod nadzvednutým křídlem. Pak kačer cuká hlavou v oblouku nahoru a dopředu. Pak může následovat jeden ze tří různých projevů. Při jednom z nich např. samec napřímí hlavu, křídla a ocas vzhůru, takže působí jako by byl kratší a vyšší a vydá pronikavý hvizd. V této pozici míří zobákem na přítomné kachny. Někdy pak vykrouží s nataženým krkem polokruh kolem „své”kachny.

Po uvedeném projevu může následovat projev jiný, při němž vystříkne kačer zobákem proti kachně proud vody, přitom hvízdá a vzápětí přitáhne zobák vzhůru podél hrudi. Při třetím projevu se kačer překlopí dopředu a pak hlavu zvedne. Přitom potichu zavolá „rébréb”. Tím je úvodní část toku skončena a asi po půlhodině začíná celý obřad znovu.

Kachna si mezi samci vyvolí kačera. Plave vedle vyvoleného a trhne vícekrát hlavou dozadu přes plece. Tento pohyb je symbolickým výhrůžným gestem, varujícím všechny dosud nespářené rivaly. I samo páření je provázeno mnoha gesty: pár se oddělí od hejna a začíná oboustrannými asi minutovými poklonami. Pak se kachna položí napříč před kačera, ten ji ze strany obkročí a pevně se zobákem drží jejího peří na krku. Po páření se kačer vzpřímí a plave svatební kolečko okolo své družky. Nakonec se oba vydatně vykoupou a vytřepávají si vodu z peří.

Hnízdo je obvykle velmi dobře ukryté a někdy je dost daleko od vody. Kachna je vystýlá stébly a prachovým peřím. Hnízdění začíná v polovině dubna až v polovině května, kachna snáší denně jedno vejce a sedí až na úplné snůšce po 28 dnů.

Potrava

Kachna divoká hledá potravu jak ve vodě, tak i na souši. Potrava je rostlinná i živočišná, většinou převládá složka rostlinné potravy (91 %), ale v létě a na podzim se zvyšuje dávka živočišné stravy. Mezi živočišnou potravu patří ryby, žáby, plazi, savci včetně myší a hrabošů a dokonce i zbytky mršin. Mezi rostlinnou potravou převažují vodní rostliny, různé druhy trav, ale také plody a semena včetně ovsa. V zimě kachny s oblibou sbírají žaludy, ozobávají brambory i řepu. Při pozření příliš velkého sousta (např. kaštanu) může kachna uhynout.