Jak změřit hloubku?

U hladiny se ryby pochopitelně v lednu a v únoru vyskytovat nejspíš nebudou, raději se zaměříme na lov ve spodní části vodního sloupce a u samotného dna. Ve výhodě určitě budou hlavně ti rybáři, kteří se vydají na místa, s nimiž se dokonale seznámili už v průběhu sezóny. Ovšem leccos se s pokročilou dobou změnilo, to je třeba mít na paměti. Porosty vodních rostlin prakticky všechny zmizely a z jejich odumřelých částí vznikla na dně místy poměrně vysoká vrstva, ve které mohou nástrahy i krmení snadno zmizet, aniž by si jich ryby povšimly. Co s tím lze dělat? Nemusíme vždy lámat hůl a hledat místa s čistým, písčitým nebo kamenitým dnem, občas právě takové dno s vrstvou tlejících zbytků rostlin může rybám skýtat vhodné místo k přezimování a navíc i nějakou tu potravu. Je ale vždy třeba vědět, kam vlastně nahazujeme a podle toho upravit celou sestavu. Důležité tedy bude zjistit momentální situaci a vyřešit odpovídajícím způsobem nabídku návnady a nástrah. Takže je třeba zmapovat co nejdůkladněji dno a zvolit optimální taktiku.

Jak změřit hloubku

Hloubka je bezesporu pro nabídku krmné směsi i nástrahy na háčku velmi důležitá, stejně jako charakter dna a další faktory, kam patří spodní proudění, teplota vody, obsah kyslíku a související údaje. Ovšem otázkou je, z čeho vycházet? Jedním z oblíbených a osvědčených prostředků je moderní echolot nebo sonar, nabízející často překvapivě široký sortiment možností. Dávno už se nejedná o jednoduchá zařízení, která pomocí odraženého paprsku přibližně zobrazí profil dna a hloubku v daném místě, dnešní přístroje umějí mnohem, mnohem víc. Například pro echoloty s duální sondou nezůstanou skryté ani drobné detaily na dně a možnost změření teploty vody nebo směru a síly proudu v požadované hloubce je velmi snadné. K tomu možnost uložení profilu dna do paměti pro pozdější vyhledání nebo aktualizaci a rozlišení jednotlivých ryb, hejn i přírodních překážek? Je to někomu málo? V nabídce špičkových echolotů a sonarů se najdou i další "vychytávky", třeba měření obsahu kyslíku ve vodě, wifi-připojení pro okamžitý kontakt a archivaci údajů, možnost postupného vytvoření kompletní mapy dna, zjištění typu a složení dna, sílu zetlelého nánosu nebo řídkého bahna... často spoustu funkcí dokonce majitel ani nezná, natož aby je využíval. Echolot nebo sonar lze používat i ze břehu, je-li vybaven "nahazovací" sondou, zaručeně spolehlivě funguje při použití z loďky nebo z bellyboatu (komu by se ale do bellyboatu v zimním období chtělo, takových nadšenců znám opravdu málo), zajímavou variantou je i zkoumání dna pomocí dálkově ovládané zavážecí loďky, která snadno dopraví sondu právě tam, kam potřebujeme. Samozřejmě se nejedná o zrovna levnou hračku, ale získáme opravdu spoustu zajímavých a užitečných údajů během poměrně krátkého časového úseku.

Jde to i levně a jednoduše...znáte třeba marker?

Další variantou prozkoumání a poměrně přesného zmapování dna je použití olovnice nebo podobné techniky, je to ale přece jen o něco složitější postup, který nám zabere i víc času. Pomocí olovnice můžeme (chce to trochu praxe a citu, který získáme opakovaným měřením) docela dobře zjistit i charakter dna - při jejím dopadu (případně i jiného použitého závaží) totiž snadno rozlišíme měkký dopad do bahna nebo odlišný na písčitý či kamenitý podklad. Existují i olovnice, opatřené teploměrem, to je docela šikovná pomůcka. Použitím čistého bílého tkalounu, navázaného u zátěže zjistíme i případnou sílu bahnitého nebo organického nánosu usazenin, často přesněji než pomocí moderní techniky. Je to trochu pracné, ale funkční řešení, na tkalounu se nános udrží, ovšem pro další spuštění je potřeba ho zase vyměnit. Takže pro moderního rybáře s nedostatkem času asi nic moc, to máte pravdu. Vzpomínám, že jsem se setkal i s kolegou, který si zhotovil jakousi "zaklapávací"past, která při dopadu na dno nabrala vzorek ze dna a našli se v ní i drobní živočichové, písek nebo organické pozůstatky, pokrývající dno. Vypadalo to jako čajník po babičce, snad se něco takového i vyrábí, ale už si nejsem jistý. Rozhodně mě tenkrát jeho svědomitý až vědecký přístup zaujal, to nepopírám. Z loďky můžeme v požadovaných místech změřit hloubku celkem snadno, s trochu vynalézavosti si ale poradíme i ze břehu. Jak na to? Postačí větší splávek (třeba štiková "kačena"), pořádná zátěž s průběžným očkem a důkladný prut, který nám tuto sestavu umožní nahodit tam, kde chceme hloubku měřit (velice vhodný bude třeba spomb-prut pro nahazování krmicích raket, pokud ho používáte). Navlékneme zátěž a na konec silnějšího vlasce upevníme zmíněný plovák nebo splávek, potom nahodíme do požadovaného místa a vlasec napneme tak, abychom přitáhli splávek pod hladinu až k zátěži. Upevníme prut (například do vidliček nebo stojanu), následně povolujeme a odměřujeme uvolněný vlasec až do okamžiku, kdy se splávek objeví na hladině. A je to! Pro snadnější měření lze použít značku na vlasci, vytvořenou například z kousku gumičky, kterou po skončení měření sejmeme a použijeme následně znovu. Měřit je totiž třeba raději vícekrát, dno není vždy rovné. Speciální pomůcka pro tento způsob měření se dá samozřejmě zakoupit, najdete ji v e-shopech i kamenných krámech pod označením marker. Tento postup se pochopitelně hodí především pro stojaté a pomalu proudící vody, jinak by byl výsledek zkreslený. Pokud to nevydržíme s nervy, koupíme si prostě příště v rybářských potřebách echolot a je to...