Jak zjistíme, že nám bere?

Když ryba zabere, je třeba ji zaseknout, zdolat a následně uvolnit z háčku ve vodě nebo ji (u těch větších) podebrat. Ovšem tím prvním krokem musí být pohotový zásek...a jak zjistíme, že je na zásek ten pravý čas a že ryba vůbec bere? Záleží na zvolené rybolovné technice, není to nijak mimořádně složité, ovšem právě na rozlišení záběru často závisí úspěch rybáře.

Když ryba zabere, je třeba ji zaseknout, zdolat a následně uvolnit z háčku ve vodě nebo ji (u těch větších) podebrat. Ovšem tím prvním krokem musí být pohotový zásek...a jak zjistíme, že je na zásek ten pravý čas a že ryba vůbec bere? Záleží na zvolené rybolovné technice, není to nijak mimořádně složité, ovšem právě na rozlišení záběru často závisí úspěch rybáře. Co nám tedy k rozeznání záběru slouží?

Plavaná je oblíbená metoda nejen začátečníků

Při lovu na plavanou slouží k rozlišení záběru splávek, tedy nosný prvek, který je upevněn napevno nebo klouzavě na vlasci či šňůře a záběr lze rozeznat nejčastěji z jeho pohybu. Splávek zajišťuje, aby nástraha byla umístěna v požadované hloubce a pro potopení nástrahy i vyvážení splávku slouží zátěž. Ta bývá nejčastěji dělená, to znamená, že se skládá z několika bročků nebo (u splávků s větší nosností) z torpily a dovážení je potom provedeno bročky. Rybářské bročky zná asi každý, jsou vyrobeny z měkkého olova a uprostřed jsou naseknuty, aby je bylo možné jednoduchým stiskem (zuby to nedělejte, vezměte si kleštičky nebo peán!) upevnit na návazec.

Pokud chceme nahazovat a lovit dále od břehu, použijeme k vyvážení většího splávku torpilu. To je zátěž ve tvaru kapky, jejímž středem prochází otvor. Takže ji navlékneme na vlasec a zajistíme pomocí fixačního broku v požadované vzdálenosti od nástrahy i splávku. Zátěž nesmí působit rušivě, což by se stalo, kdyby byla umístěna těsně u háčku s nástrahou.

Splávek ukáže kontakt ryby s nástrahou poťukáváním, rozjezdem do strany, stopením nebo naopak položením splávku na hladinu. S posledním zmíněným typem záběru se setkáme hlavně při lovu cejnů těsně nade dnem. Cejn se totiž, díky tvaru svého těla, musí při sebrání nástrahy na dně nebo těsně nad ním postavit jakoby "na hlavu" a potom, když se vrátí do původní polohy, dojde k nadzvednutí zátěže, čili ke snížení hmotnosti zátěže. Klouzavé splávky se používají tam, kde potřebujeme lovit ve velké hloubce a délka prutu nám neumožní běžné sestavení. Potom je splávek opatřen malým očkem, kterým po nahození vlasec snadno projede a zastaví se až o zarážku z kousku bavlnky nebo jemné gumičky, která při nahazování nevadí a splávek udrží tam, kde potřebujeme. Velké splávky, zvané "kačeny", se používají při lovu na živou rybku, občas bývají nahrazeny bójkou.

Při lovu na červy můžeme nechat rybu chvíli nástrahu "ochutnávat", pokud chytáme na těsto nebo jiné měkké nástrahy, je třeba zasekávat pohotově.

Na těžko si pomůžeme trochu jinak

Při chytání na položenou neboli "na těžko" se používají různé typy signalizátorů a čihátek. Starší rybáři si určitě pamatují jednoduchá čihátka (tuším, že "policajt" se jim říká dodnes), která se zavěšovala před špičku prutu nebo mezi očka a svým vzhledem připomínala malý korkový splávek, nápadně nabarvený nebo opatřený fosforeskujícím nátěrem. Je to jednoduché, levné a plně fuknční řešení, snad jedinou větší nevýhodou je to, že při umístění čihátka mezi očka prutu se při záseku čihátko s vlascem může obtočit kolem prutu a pokud jsme zasekli větší rybu, možná motanici nestihneme včas uvolnit. Pro chytání na stojatých vodách za bezvětří lze použít pro citlivé rozlišení záběru i pouhý proužek papíru nebo staniolu, v proudu potřebujeme naopak čihátka o větší hmotnosti.

Moderní řešení pomocí takzvaných "odpadávajících čihátek" problém se zamotáním eliminuje, navíc je nebudeme muset někde v trávě pracně hledat, bývají totiž opatřena závěsem nebo (pro lov za horších světelných podmínek) bývají dokonce opatřena vypínatelnými LED diodami. Zajímavým řešením jsou i swingery (neboli houpačky), které umožní rozeznat i opravdu velmi jemné záběry. Zhotovují se nejčastěji z tenkého nerezového drátu s posunovatelným válečkem, který slouží jako nastavitelné závaží. Ke swingeru je možné pro večerné nebo časně ranní lov upevnit i chemické odlamovací světélko. Další populární variantou jsou i "šplhající opice".

Zvukové a světelné hlášení záběru

Pípání a blikání hlásičů záběru občas bývá u vody důvodem k neshodám, ale při správném nastavení a používání jsou velmi praktickými pomocníky. Jistě, u prutů musíme být přítomni a připraveni reagovat na záběr, ale kdo by vydržel sledovat čihátko (respektive dokonce dvě) po celý den? Akustické hlásiče jsou k dispozici v mnoha variantách, většinou jsou opatřeny zvukovým i světelným systémem signalizace a umožňují nastavení odporu podle potřeby. Nejsou to zrovna levné hračky a jako začátečník je nutně nepotřebujete, ovšem pokud se vám rybařina dostane "pod kůži", asi vábení techniky časem neodoláte. Bývají v praktickém voděodolném provedení a buď jsou vyrobeny v kombinaci s vidličkami, nebo je lze jednoduše upevnit na vidličky či stojan na pruty. Zajímavým řešením je i příposlech, který umožní sledovat pruty z větší vzdálenosti. Levnější řešení pracuje s kabely (do nichž se ale párkrát zamotáme v tu nejméně vhodnou chvíli a potom budeme stejně litovat, že jsme nezvolili jinou variantu), luxusní příposlech je řešen jako bezdrátový a funguje často i na vzdálenost více než sto metrů.

Kdo chce zůstat u klasiky, může pro ranní a večerní lov sáhnout po kovových rolničkách, které se upevňují na špičku prutu a výborně se hodí především navečer, když se dravci s nastupující tmou vypraví za kořistí. Nejjednodušší provedení rolničky je jednoduchý model s klipem nebo krokosvorkou, tu snadno upevníme na špičku prutu a jemné zacinkání oznámí, že o naši nástrahu se zajímá úhoř, mník, candát nebo jiný noční tulák, který se vydal za potravou. Někdy mají rolničky i praktický adaptér na uchycení chemického světla, spojíme tak akustické hlášení pohybu špičky s možností sledovat i nejjemnější záchvěvy v šeru či v úplné tmě. Zajímavou variantou je i průběžná rolnička určená k navléknutí na vlasec nebo šňůru. Velké rolničky v nejrůznějším provedení jsou často používány také při lovu sumců.

Na ryby s terčem? Proč by ne

Při lovu s feederovými pruty nám i ty nejjemnější záběry spolehlivě signalizuje jemná špička prutu, která reaguje na zatažení i uvolnění okamžitou změnou tvaru. Po nahození vlasec nebo šňůru lehce napneme, aby špička byla trochu ohnutá a pak už ji stačí sledovat. Ovšem i tak se oči za chvíli mohou unavit a nejsme si jisti, jestli se jedná o jemný , opatrný záběr nebo už nás klame zrak. Dokonalou pomůckou pro lov s feederem je proto jednoduchý feederový terč, který na vidličce umístíme před špičku prutu. Potom už rozlišíme i ten nejnepatrnější pohyb. Terče se vyrábějí v různých provedeních (nejčastěji oboustranné ve světlém a tmavém provedení), zapíchnout stojánek s terčem do správné polohy je otázkou okamžiku, tenhle způsob sledování záběru určitě to stojí za vyzkoušení!

Připojené obrázky

Zděněk Řeřucha Šéfredaktor Zachytame.cz

Sdílet tento článek

Inzerovat zde

Komentáře Jak zjistíme, že nám bere?

Zatím nebyl vložen žádný komentář. Buďte první!

Vložit první komentář