Jak ulovit štiku v zimě

10. 12. 2018
Ulovit štiku koncem roku, v chladné vodě, kdy dravci pociťují výrazných nedostatku snadno dostupné potravy, tedy drobnějších rybek, není rozhodně nemožné. Ovšem je třeba se přizpůsobit situaci a vyhledat vhodné místo, mít k dispozici vhodnou nástrahu a samozřejmě i dostatek trpělivosti. Nedejme se odradit občasným neúspěchem, odměnou nám může být opravdu pěkná ryba.

Ulovit štiku koncem roku, v chladné vodě, kdy dravci pociťují výrazných nedostatku snadno dostupné potravy, tedy drobnějších rybek, není rozhodně nemožné. Ovšem je třeba se přizpůsobit situaci a vyhledat vhodné místo, mít k dispozici vhodnou nástrahu a samozřejmě i dostatek trpělivosti. Nedejme se odradit občasným neúspěchem, odměnou nám může být opravdu pěkná ryba.

Výběr vhodného místa

Pokud chceme ulovit štiku v zimě, budeme s největší pravděpodobností lovit na živou rybku, se splávkem nebo u dna. Záleží vždy na charakteru revíru a na konkrétním místě. Štikám se v chladné vodě přece jen moc nechce projíždět větší prostory, proto si najdou stanoviště v hlubším místě, poblíž oblasti, kde se soustředily drobné rybky. Známe-li dobře profil dna, dokážeme takové místo vytipovat, na stojatých vodách to bývá poblíž hráze nebo u stavidla (pokud se jedná o rybník či nádrž), na větších nádržích v místech, kde spadá břeh prudce dolů nebo tam, kde je výrazný zlom v profilu dna. V řekách dáváme přednost mírně proudným úsekům s vracáky nebo klidným pasážím v podjezí, kde bývají drobnější rybky většinou stažené. Nemusíme většinou nahazovat příliš daleko, štika loví v poklidu i kousek od břehu. Mnohokrát jsem zažil, že po proražení otvoru do slabé ledové krusty, která se přes noc vytvořila, přišel záběr dřív, než jsme s kamarádem udělali další otvory do ledu a nahodili všechny pruty. Drobné rybky se nejspíš k otvoru na hladině soustředí a na to samozřejmě reaguje i hladový dravec. Zda to je způsobeno okysličením vody nebo rozruchem na hladině, to si nejsem nijak jistý, ale ani rozbíjením případného ledového příkrovu štiku nijak neodradíme.

Nástrahy a případné vnadění

Jako nástrahu použijeme pokud možno živou rybku takového druhu, který se v dané lokalitě hojně vyskytuje, s plotičkou nebo karasem neuděláme určitě chybu. Živá rybka svým pohybem dravce na sebe upozorní a vyprovokuje k útoku, nastavíme raději větší hloubku, ale nástraha se nemusí pohybovat až těsně u dna, štika si pro ni ochotně vyjede a vyhneme se riziku zamotání nástražní rybky do případných překážek na dně. Pokud se rozhodneme lovit na mrtvou rybku, je možné zvýšit atraktivitu nástrahy i použitím dipů a aromatických látek, které do mrtvé rybky vpravíme nebo ji lehce potřeme. Látky na olejové bázi se ale v ledové vodě jen špatně a pomalu rozšiřují, těm se tedy raději vyhněme... dohánět účinnost množstvím, to je totální nesmysl. Ovšem můžeme se pokusit štiky přilákat i trochu nezvyklým postupem, kterým je prohození zvoleného lovného místa kousky nasekaných rybek. Jenže nástražních rybiček nikdy není dost a především v zimním období se špatně shánějí. Lze ale použít i zbytky z ryb, které jsme si ponechali na kuchyňskou úpravu. Případně je můžeme zkusit pořídit i v rybárně, hlavy se sice mnohdy prodávají na polévku a o jikry nebo mlíčí je také zájem, ale odřezané ploutve, ocasy a zbytek vnitřností lze rozsekat semlít hodně nahrubo, čímž získáme zajímavou krmnou směs. Tuto směs necháme v malých porcích zmrznout ve tvaru kuliček v mikroténových sáčcích a kuličkami (samozřejmě po vyjmutí ze sáčku) potom jednou nebo dvakrát denně vhazujeme do vody v místě, kam se na štiku chceme vypravit. Po několika dnech zkuste lovit na mrtvou rybku v "zakrmeném" místě, možná bude odměnou opravdu pěkná štika, která si už zvykla na tomto místě vyhledávat sice malé, ale snadno dostupné porce potravy.

Makrely, sardinky a slanečci?

Tyto ryby jsou ve zmraženém stavu dostupné na pultech mnoha obchodů a potravinářských řetězců, co takhle zkusit, jestli štiky vezmou i potravu, kterou z přirozeného prostředí neznají? S tímhle nápadem přišel před pár lety můj kamarád a věnoval experimentům poměrně dlouhý čas. Překvapivě po nějaké době slavil docela slušné úspěchy, když předtím slibná místa prokrmoval právě kousky mořských ryb. Největšího úspěchu se dočkal s lovem na menší sardinky a sledě, které nejprve prošil návazcem s jednoháčkem, potom nechal zamrazit kvůli snadnějšímu nahození (jinak by se snadno při odhozu rozpadly) a zmrazené nosil i k vodě. Zkoušel i rybičky z konzerv, ale tady jeho novátorské snahy ztroskotaly, jen na kousek uzeného úhoře chytil zvědavého tlouště (ale všichni dobře víme, co ten dokáže sežrat - snad úplně všechno) a na krevety parmu. Ovšem štiky, které mi ukazoval na fotkách a byly údajně ulovené (proč by mi lhal?) na sardinky, ty byly vyloženě parádní. Takže i tohle je možné vyzkoušet, ovšem podávám to bez záruky, z druhé ruky.

Taktika při zimním lovu štik

Pokud jsme zvolili správné místo, mnohdy přijde záběr hned po dopadu nástrahy na dno nebo ještě při jejím vyklesávání, dravce právě dopad nástrahy a její pohyb ke dnu vyprovokuje. Takže pokud to vypadá na záběr, chce to neváhat, ačkoli tak rychle jste to možná neočekávali. Při lovu na mrtvou rybku už jen málokdo používá trojháčky (nebo dokonce dvojháčky, skloněné na hřbítek nástražky), ale i s jednoháčkem je vhodné zaseknout pohotově. Vyhneme se tím totiž polknutí nástrahy příliš hluboko a pracnému vyprošťování nebo nezbytnému odstřižení návazce. V poslední době se většinou dočkáme větší štiky jen vzácně, častěji se jedná o menší ryby, které chceme bez poškození pustit zpět. Jednoháček se snadno vyprostí pomocí peánu nebo kleští s plochými čelistmi, zásek sedí většinou spolehlivě i na okraji tlamy. Buďme tedy ke štikám ohleduplní, tenhle populární dravec pozvolna z našich vod ubývá a byla by škoda, aby naši potomci znali legendárního predátora jen z obrázků a trofejí. A nezapomeňte se důkladně obléct, čekání na štiku se může i protáhnout...

Připojené obrázky

Zděněk Řeřucha Šéfredaktor Zachytame.cz

Sdílet tento článek

Inzerovat zde

Komentáře Jak ulovit štiku v zimě

Zatím nebyl vložen žádný komentář. Buďte první!

Vložit první komentář