Jak ulovit candáta v zimě

Vydat se za dravci v zimě, tedy opravdové zimě, to už chce řádnou porci nadšení a odhodlání. Zimní lov spočívá hlavně ve statickém chytání, nejčastěji na mrtvou nebo živou nástražní rybku a rybář tudíž toho pohybu moc nemá, ačkoli by ho právě v zimním počasí ocenil. Z dravých ryb zůstávají i koncem roku aktivní zejména candáti a okouni, kteří se stáhli do hlubších míst a dál se shánějí po potravě, představované hlavně neopatrnými rybkami. Ovšem máme stále šanci i na úlovek štiky, i tento dravec nepohrdně ani v chladnější vodě nástrahou v podobě rybičky, pokud mu ji vhodně nabídneme.

Kam se vypravit na candáty

Lákadlem pro lov candátů v zimě je především klid u vody a také šance na ulovení trofejních kusů, které se právě v tomto období podaří často chytit. Rozhodně se musíme vybavit kvalitním oblečením (neměla by chybět ani čepice a rukavice), důležité jsou i pohodlné zateplené boty, jak se do nás dá zima od nohou, je po náladě. S termoskou teplého čaje bude u vody určitě lépe, s případnými "posilovači" do čaje ale zacházejme opatrně, především v případě, že jsme u vody sami. Protože drobné rybky se už stáhly z mělkých příbřežních patrií do větší hloubky, candát je samozřejmě hledá právě tam. Dravé ryby všeobecně při výraznějším ochlazení preferují klidná, hluboká místa, tedy zejména jámy, tůně, hluboké pasáže v podjezí s poklidně táhnoucí vodou a vracáky. I na stojatých vodách se ryby stahují do hlubších míst, pokud jsme si revír v létě nebo na podzim "zmapovali" pomocí echolotu, jsme bezesporu ve výhodě. Candáti se rádi zdržují v blízkosti padlých stromů, zbytků zdí a zatopených staveb, stejně jako v blízkosti pařezů pod úrovní hladiny, kde se vyskytují nejčastěji i okouni. Okouni a candáti se totiž mnohdy pohybují v celých hejnech nedaleko od sebe, při lovu candátů tedy nebývá úlovek okouna výjimkou, stejně tak to platí i obráceně. V zimním období jsou ryby většinou s určitými přestávkami aktivní po celý den, mnohdy začínají spolu s okouny lovit už při rozednění. To bývá u vody hodně chladno, ale nemusíme přece lovit po celý den. Když cítíme, že už máme protivného mrazu dost, vyplatí se na nějakou dobu lov přerušit a zajít se někam ohřát. Potom můžeme zase pokračovat.

Mrtvá rybka pro candáta

Použijeme-li mrtvou rybku, nejčastěji ji nastražujeme jen na větší jednoháček. Candát je opravdu hodně choulostivá ryba a nešetrná manipulace s ním by měla za následek s největší pravděpodobností uhynutí ryby. Tam, kde je dno pokryto pískem nebo jen menšími oblázky, postačí běžná montáž, pokud je ale na dně nános bahna nebo tlejícího listí, použijeme sestavu, u níž je zátěž umístěna na konci a rybka na bočním návazci, takže při lehkém napnutí (na tekoucích vodách se o to postará proud, jinak umístíme špičku prutu výš) se nachází nástraha nade dnem. Dobrým a účinným řešením je i přifouknutí nástražní rybičky vzduchem pomocí injekční stříkačky nebo naříznutí břišní dutiny nástražní rybky, vložení kousku polystyrénu či jiné lehké hmoty a následné zašití, případně jednodušší omotání tenkým vlascem nebo drátkem. Mrtvou rybku lze samozřejmě i pomalu vláčet u dna, někdy je to účinnější, než statická nabídka mrtvé kořisti.

Jde to i bez rybičky...

Ačkoli s klasickými vláčecími nástrahami už máme trochu problém, protože ryby se nehodlají nějak honit za rychle jdoucím woblerem nebo rotačkou, stále existují nástrahy, jež lze prezentovat poměrně pomalu. Navíc vypadají často pro rybu věrohodně (v čisté podzimní a zimní vodě si candát stačí nástrahu i prohlédnout!) a pokud je správně vodíme, napodobují poraněnou nebo nemohoucí rybku dokonale. Mluvím nyní o streamerech a takzvaných "jigstreamerech", které se právě v zimním období často stávají tou NEJ nástrahou na candáty. Streamer, který napodobuje rybku, je uvázán ze srsti, peří a syntetických materiálů tak, aby svým vláčným pohybem dravce vyprovokoval k útoku. S těmito nástrahami se nejčastěji loví pomocí muškařského náčiní, větší streamery se ale dají bez problému použít i na jemnějším vláčecím prutu. Pro jejich vázání se používají větší jednoháčky a ryba tudíž nebývá nijak poškozena, protože zasekáváme bezprostředně po záběru, takže háček sedí po záseku většinou na okraji tlamky. Před streamer můžeme umístit rychlopotápivé sbirulino, klasickou excentrickou zátěž nebo použít některé z méně obvyklých řešení. Tam, kde je dno pokryto pískem nebo jen malou vrstvou bahna či tlejícího listí, je zajímavým řešením zátěž hruškovitého tvaru (tak snadno neuvízne) na tenkém bočním návazci. Ten uchytíme do karabinky nebo mikrokroužku a v případě vázky ztratíme jen zátěž, což zase tak nebolí. A tahle zátěž kalí dno, působí určitý rozruch, takže i dravec zaregistruje vzruchy v okolí a nejspíš neodolá, aby se nepřiplul podívat. Výhodou je pomalé vedení nástrahy, které je v hodně studené vodě žádoucí. Další možností je použití čeburašky, tedy zátěže, která je řešena excentricky, tudíž se nástraze nedaří kroutit vlasec a navíc čeburaška umožňuje i opravdu rychlou a snadnou výměnu streameru.

Výše zmíněný jigstreamer je vázán podobně jako klasický streamer, ale na háčku s jigovou hlavičkou. To přináší také určité výhody, především díky tomu, že očko nástrahy je situováno ke špičce háčku, pohybuje se nástraha ve vodě (a především u dna, kde candáty hledáme) špičkou háčku nahoru, což mnohdy zabrání uváznutí. S těmito nástrahami lze lovit (hlavně z vyššího břehu nebo z loďky) tak, že ji necháváme dopadnout na dno, chvíli počkáme a popotáhneme, nabídka imitace kořisti je tedy poměrně pomalá a jigstreamer současně lehce kalí dno, čímž na sebe upozorní.

Lanko nebo fluorkarbon?

Pokud lovíme v místech, kde je i větší pravděpodobnost záběru štiky, je vhodné použít při lovu lanko nebo silnější návazec z monofilu (nejméně 0,50 mm), pro lov se streamery se hodí zejména návazce ze silnějšího fluorkarbonu. Ten má prakticky stejný úhel lomu světla jako voda a není tak ani pro opatrné dravce (k nimž candát bezesporu patří) tak patrný jako ocelové lanko nebo kevlarový návazec.