Jak to bylo s podběráky aneb vše o jejich historii

K čemu slouží podběrák, to je asi každému i začínajícímu rybáři jasné. Ale jakým vývojem tahle mnohdy nepostradatelná a dnes pro rybáře už i povinná pomůcka prošla, v tom tak velký přehled často nemáme. Přitom i historie rybářských podběráků je rozhodně zajímavá. Máte jeden univerzální podběrák, nebo disponujete více různými typy? Jaký podběrák se hodí ke kterému způsobu lovu? Těch otázek je mnoho, zkusme tedy alespoň na některé najít odpovědi...

První podběráky

Podběrák se skládá ze dvou důležitých částí - z rámu a ze síťky, která je na něm napnuta. Bez síťky by to totiž nešlo, kůže nebo látka s otvory klade vodě příliš velký odpor a nebylo by možné podběrákem dostatečně manipulovat po jeho ponoření a kůže s otvory nebo látka s proříznutými dírami by byly náchylné k protržení. Ovšem pletení sítí patří k jedné ze zručností, kterým se lidé naučili už kdysi za úsvitu dějin. Sítě sloužily původně k chytání ryb bez použití prutu, později se používaly v čeřenech a nakonec, když se rozšířilo chytání ryb na prut, došlo i na první podběráky. Sítě z nejrůznějších materiálů byly sice poměrně hrubé, ale při dostatečné pevnosti a odpovídající velikosti oček svou funkci plnily dobře. Dalším vývojem tedy procházel především rám, na kterém byla síťka napnuta.

Dřevo bylo hned po ruce

Nejjednodušším řešením byly jednoduché dřevěné vidlice ve tvaru písmene "Y", na které se přivázala síťka o vhodných rozměrech pomocí provázku. A skutečně - funkční podběrák byl na světě! Později byla mezi vidlice přidána na konci ještě rozpěrka, zajišťující to, aby podběrák držel svůj tvar a nezavíral se působením proudu nebo váhou větší ryby.

Dalším krokem byly dřevěné podběráky oválného tvaru. Tohoto tvaru bylo možné docílit poměrně snadno tak, že ještě před upevněním síťky byly oba tenčí konce vidlice přiloženy přes sebe a pevně převázány. Tak vznikl podběrák přibližně elipsovitého tvaru, který připomínal dodnes používané podběráky typu "tenisová raketa".

Délka rukojeti může být velice důležitá

Delší rukojeť samozřejmě umožní snadnější podebrání ryby, především na místech s obtížným přístupem, tedy například na strmém břehu nebo tam, kde je u břehu hluboké bahno. Extrémně dlouhá rukojeť ale může být problematická pro samotného rybáře, který s podběrákem potřebuje manipulovat jednou rukou, navíc je nepraktická i při transportu. Délka se tudíž u běžně používaných podběráků ustálila někde mezi jedním a půl až třemi metry, objevily se i první podběráky s opravdu krátkou rukojetí, používané hlavně při brodění. Takový podběrák totiž rybáři nepřekážel a mohl si ho zavěsit přes rameno nebo na záda. Hodně dlouhé podběráky se používaly hlavně při lovu z loďky.

Kov přinesl pevnost

Využití pevného kovu bylo dalším důležitým krokem při vývoji moderních podběráků. Kovová obroučka kruhového, oválného, trojúhelníkového nebo lichoběžníkového tvaru byla mnohem pevnější, navíc bylo možní ji upevnit na tyč libovolné délky pomocí závitu nebo kování. U obroučky se závitem bylo tak možné měnit délku rukojeti podle potřeby. A pochopitelně netrvalo dlouho, než se objevily rukojeti několikadílné, u nichž bylo možné délku měnit přidáním nebo odebráním dalších dílů. Dřevěné několikadílné rukojeti byly ale poměrně těžké, časem je tedy nahradily rukojeti kovové. Buď se jednalo o díly, které bylo možné do sebe zašroubovat (ale často došlo k poškození závitu na konci dílu), nebo později i rukojeti s díly zasunovacími do sebe, takzvané "teleskopické". Ty se používají u mnoha typů podběráků dodnes.

Skládací a svinovací podběráky

Pro snadnější transport k vodě i pro pohyb okolo řeky se podařilo vymyslet skládací podběrák. Jednalo se o podběrák ve tvaru tradičního písmene "Y", u něhož byly ale konce vidlic spojeny pevným tkalounem nebo lankem v textilním či plastovém obalu, takže bylo možné je sklopit pro transport, pro rybaření rozevřít a zaaretovat. Opět koncept, který s pouze drobnými kosmetickými úpravami funguje spolehlivě dodnes a patří k těm nejoblíbenějším. Délka ramen a rukojeti (většinou teleskopické nebo šroubovací) je proměnlivá, vybere si každý. Velké, těžké podběráky se hodí pro statickou rybařinu a lov velkých ryb (na některých revírech je minimální délka ramen podběráku dokonce stanovena v Bližších podmínkách). Ty lehčí a méně rozměrné oceníme při plavané, přívlači a muškaření, kdy chodíme kolem vody a velký podběrák by nám zbytečně překážel. Svého času se objevily "svinovací podběráky, určené především pro muškaře. Tenkrát jsem neodolal a jeden si pořídil. Ovšem bylo to pro mě docela zklamání, protože i když se ramena podběráku dala stočit a vložit do malé kapsy u pasu, aby se po vyjmutí samovolně rozvinula a dala podběráku požadovaný tvar, prostě to nefungovalo. Ploché pružiny, které tvořily ramena, se kroutily do stran a nedržely tvar, síťka se motala a brzo jsem se "žhavé novinky" rád zbavil. Neznám nikoho, kdo by ho dnes používal. Pokud byste na něj narazili, raději se mu vyhněte. Ovšem muškařské podběráky se vyvíjely i jiným směrem...

Lehoučký a přitom vždy po ruce

Podběráky pro muškaření se kromě tradičního tvaru a provedení velmi často vyrábějí jako "tenisové rakety" s poměrně krátkou rukojetí, tvar je občas docela variabliní, ale jedná se v zásadě o uzavřenou obroučku oválného, eliptického nebo trojúhelníkového tvaru se zaoblenými rohy. Jsou lehké, buď dřevěné, z bambusových štěpin nebo z dutých tenkostěnných trubek, v poslední době jako materiál často poslouží i vysoce odolný a přitom lehký grafit. Mnohdy mají jen opravdu krátkou rukojeť, případně jsou opatřeny rukojetí o něco delší, ale sklopnou. Často se setkáme s korkovou rukojetí, která má tu výhodu, že podběrák plave a pokud by nám spadl do vody, nepřijdeme o něj. Ovšem muškařské podběráky (dnes ve větším provedení velmi často používané i na lehkou a střední přívlač) nosí zpravidla rybáři zavěšené přes rameno na pružném gumovém svazku nebo je mají uchyceny na zádech pomocí magnetu. Ta guma je jednoduché a šikovné řešení, komu se ale podběrák při prodírání hustým porostem kolem vody zachytil a po napnutí gumy vystřelil směrem k obličeji, ten možná příště raději sáhne po magnetu a nebude riskovat bolestivý zásah rukojetí do zad nebo - nedejbože! - do obličeje, pokud by se otočil a chtěl se podívat, kde to zůstal za něco viset.

Nástup plastů

Plasty si našly v rybařině mnoho využití, u podběráků se jedná především o síťky. Původní síťky byly pletené tradičním způsobem a tudíž na nich byly poměrně výrazné uzlíky, které i po namočení síťky podběráku mohly především choulostivějším rybám způsobit poškození vrstvy ochranného slizu nebo poranění kůže. Dnes je již samozřejmostí používání takzvaných "bezuzlíkových" sítěk u veškerých podběráků, objevily se i síťky z měkkého, poddajného plastu, jejichž výhodou je především to, že se do nich háček nástrahy v žádném případě nezamotá. To je totiž u klasické bavlněné nebo nylonové síťky velký problém, zejména při použití háčků či víceháčků s protihrotem. Navíc odpadá péče o síťku podběráku, která jinak obnáší důkladné vyprání (především po podebrání cejna, lína nebo úhoře, kteří jsou vrstvou slizu bohatě obdařeni) a následné vysušení síťky.

Hluboké nebo mělké?

S ohledem na předpokládanou velikost cílových ryb bychom si měli k vodě brát odpovídající podběrák. Do velkého snadno dostaneme i menší rybu, ale naopak to někdy bývá trochu složité. V takovém případě je bezesporu výhodou hlubší síťka podběráku, z níž nám navíc ryba tak snadno nevyskočí. Mělká síťka je vhodná pro podebírání menších ryb a pro lov, kdy si ryby nechceme ponechat, tudíž nám jejich případná ztráta nevadí. V podběráku s mělkou síťkou je navíc manipulace s podebranou rybou mnohem jednodušší.

"Kolébka" je vlastně také podběrák

Na závěr bych ještě rád zmínil podebírání pomocí takzvané "kolébky" (anglicky "Cradle"), což je pomůcka, která u nás není rozšířena, ale používají ji například američtí a kanadští rybáři při lovu velkých štik, dále i sivenů a lososů. Je to velmi šetrný způsob vylovení ryby, vhodný především pro lov z loďky. Jak taková kolíbka vypadá a jak se používá?

V zásadě zjednodušeně řečeno se jedná o dvě tyče s držátky, mezi nimiž je upevněna síťka. (z obrázku to každý hned pochopí). Délka kolébky bývá něco přes metr, použitá síťka je bezuzlíková a její šířka činí přibližně (v závislosti na typu) kolem 90 centimetrů.

Je třeba dostatečně unavenou rybu navést na vhodné místo (tedy většinou podle lodě) a kolébku pod ní podsunout, následně lze rybu velmi šetrně vytáhnout z vody. Nehrozí poškození úlovku, jemná síťka kolébky brání v pohybu a úniku, ale neomezuje a po změření je možné dravce zbavit háčku a opět pustit na svobodu bez poškození. Je jasné, že k podebírání ryby s kolébkou je zapotřebí nejméně dvou rybářů.