Jak přelstít zkušeného Pstruha?

Nachytat čerstvě vysazené pstruhy a siveny, kteří ještě před několika dny plavali někde v odchovném rybníčku nebo bazénu nebývá problém, mnozí začínající rybáři nebo ti, kdo si k pstruhařině jen tak přičichli proto mohou považovat lov pstruhů za snadný a jednoduchý. Ovšem co se týče ryb, které už v revíru strávily nějaký čas, měly příležitost seznámit se s nástrahami a buď se jim podařilo se štěstím uniknout, nebo dostaly od rybáře svobodu, to už je o něčem jiném. Podívejme se tedy na problematiku takových rybích "profesorů", o kterých občas ví dobře i několik rybářů, vydávají se za nimi a přitom pstruh stále odolává a zůstává svobodný...

Oblečení a pohyb u vody mají velký význam

Pokud neberou čerstvě nasazení "granuláci", často postačí do vody vhodit hrstku štěrku nebo písku a ryby hned zvýší svoji aktivitu v očekávání krmné dávky granulí, jak jsou zvyklí. Ovšem starý, všemi mastmi mazaný a rybářským nástrahám odolávající pstruh, to je něco jiného. Ryba o nás nesmí vědět, to je jeden ze základních předpokladů. Pokud zaregistruje rybáře potočák, většinou odjede do svého úkrytu a stráví tam i několik hodin, duhák sice většinou neopustí své stanoviště, často dál sbírá dokonce z hladiny mušky, ale našim nástrahám se vyhne obloukem a bude je zcela spolehlivě ignorovat. Pochopitelně nelze mluvit o inteligenci, srovnatelné s lidskou, a o logickém uvažování, ovšem ryba si vybuduje reflexy, které jí pomáhají přežít. Takže nepozorovaný příchod k vodě je jedním ze základních pilířů úspěchu. Přizpůsobit své oblečení tak, abychom byli co nejméně viditelní, na to myslí každý rybář. Ale někdy stačí bílé tričko pod rybářskou vestou a hned mnohem snáze upoutáme nežádoucím způsobem pozornost opatrné ryby. Kromě oblečení musíme sledovat i svůj stín, zejména v ranních hodinách, kdy je slunce poměrně nízko, může být pěkně dlouhý a stačí poplašit několik malých pstroužků u břehu, aby svým útěkem varovali i ty velké a opatrné. Pokud lovíme ze břehu, rýsuje se naše silueta proti pozadí velmi výrazně, nestyďme si tedy zahrát na Indiány a k vodě se plížit s krytím za stromy nebo třeba i po kolenou, stojí to často za tu námahu. Pokud budeme brodit, rozhodně postupujme pomalu, abychom nevyvolávali velký rozruch, dupání a převracení kamenů se totiž vodou šíří mnohem lépe než ve vzduchu, opět se nestyďme přihrbit nebo skrčit, jak to jen půjde.

Zcela věrohodnou nebo překvapivou nástrahu?

Použití co nejvěrohodnějších nástrah považuje většina rybářů za další důležitý prvek při snaze ošálit zkušeného pstruha. Pokud víme, jaké drobné rybky, hmyz a další živočichové se v dané lokalitě nejhojněji vyskytují, vycházejme z toho, že tvoří podstatnou část rybí potravy a tím pádem je ryba přijímá většinou bez váhání. Ovšem někdy stačí nepříliš věrohodná prezentace a kouzlo rázem pomine. Proto je třeba soustředit se i na dokonalé vedení nástrahy v místech, kde by se měla vyskytovat i její skutečná předloha, imitaci vranky tak nemůžeme nabízet taženou bez typického "poskakování" nebo kdesi u hladiny, stejně to je i u ostatních nástrah. Lovit proti proudu, šikmo nebo po proudu - to je další zapeklitá otázka. Při lovu proti proudu nás ryba neuvidí, protože stojí vždy hlavou proti směru proudění, ovšem může zaregistrovat vlasec nebo muškařskou šňůru. Pokud nahodíme směrem po proudu, budeme zase nástrahy obtížněji dostávat ke dnu, kde zpravidla větší pstruh mívá své stanoviště. Lov šikmo proudem se tedy jeví jako optimální řešení, ovšem často musíme lov přizpůsobit podmínkám a trochu improvizovat. Když už nic nefunguje, můžeme zkusit rybu také "vyprovokovat" k záběru použitím úplně nepravděpodobné "šílenosti", kdybych účinnost tohoto postupu několikrát nezažil a neviděl další případy na vlastní oči, nevěřil bych...ale občas to prostě funguje.

Podstoupit riziko slabého vlasce?

Když už konečně zasekneme pořádného pstruha, může nám snadno extrémně tenký návazec utrhnout, to je pravda, jenže... Pokud použijeme silnějšího vlasce, návazce nebo pletenky, často se záběru nedočkáme vůbec, protože v čisté vodě pstruh prostě odhalí včas naši lest a nástrahu nebude atakovat. Navíc zdolávání kapitálního pstruha na mimořádně slabém vlasci prodlužuje dobu souboje a vede tak k velkému vyčerpání a stresování ryby, což může mít za následek i její uhynutí, pokud jí vrátíme svobodu. Kudy z toho tedy ven? Podle podmínek zvolíme odpovídající sílu návazce nebo vlasce v přijatelném poměru k předpokládané velikosti lovených ryb a případným překážkám, pokud se záběrů nedočkáme, zkusíme o něco slabší. Osobně bych při vláčení doporučil vycházet z průměru 0,16 mm při vláčení, při muškaření 0,15 až 0,12 mm, při použití francouzské nymfy můžeme použít koncový návazec ještě slabší. Důležitá je i dobře seřízená a funkční brzda navijáku. Tak ať se vám podaří nějakého toho zapomenutého mohykána zaseknout!