Jak opravit podrážky rybářských bot a brodících kalhot.

Na podrážky musí být při brodění maximální spolehnutí, to vám potvrdí každý rybář, který občas potřebuje zabrodit. Primárně se tedy jedná nejčastěji o muškaře, milovníky přívlače a často i rybáře, kteří loví na plavanou. Podrážky jsou při pobytu u vody hodně namáhány a o nějaké poškození tedy není nouze. Zadruhé se rybáři snaží, aby si s ohledem na bezpečné brodění vybrali obuv s neklouzavou podrážkou, případně ji někdy ještě upravují. Jsme národ kutilů, takže se nelze divit, že se čeští rybáři do úprav a oprav své obuvi odvážně a s nadšením pouštějí. Někdy to dopadne na jedničku, jindy výsledek za moc nestojí... Nabízíme zkušenosti a poznatky, které by se vám mohly hodit.

Obyčejné pryžové holínky

Jsou cenově poměrně dostupné, ovšem u zateplených modelů už jde i o to, že nové někdy není tak snadné sehnat. Nejčastějším problémem bývá zpuchření gumy na podrážce nebo v oblasti nártu, právě tam, kde dochází při chůzi k ohybu. V tom případě nebývají snahy o opravu příliš úspěšné, materiál prostě stárne a působí na něj povětrnostní vlivy, dochází i k pozvolné oxidaci pryže a pokud opravu provedeme, je otázkou několika vycházek, než začnou holínky téct jinde. Ovšem pokud se jedná o proražení (například při šlápnutí na ostrý kámen nebo jiný předmět s ostrou hranou) lze provést opravu s úspěchem. To platí i pro zlomení podrážky v protiskluzovém vzorku na chodidle, pokud je hodně výrazný. Pomůže nám takzvaná "tekutá guma", což je vlastně speciální lepidlo. Poškozené místo dokonale očistíme, odmastíme a můžeme jeho okolí lehce zdrsnit smirkovým papírem. K některým lepidlům (například u značky Bison) je k lepidlu přiložena i zpevňující síťka, která spoji dodá větší odolnost a pevnost. Případně lze použít podobnou pevnou a pružnou síťku z polyesteru. Ze síťky odstřihneme potřebný kus (včetně určitého přesahu, nebuďme šetřílkové) a na poškozenou podrážku naneseme lepidlo tak, aby vrstva potěru měla sílu přibližně 1 milimetr. K tomu použijeme špachtli nebo kousek rovného plastu. Chceme-li použít ještě pro jistotu záplatu, bude spoj určitě pevnější, ale sníží se jeho ohebnost. Záplatu řádně zatlačíme pomocí špachtle do nanesené vrstvy lepidla a potřeme lepidlem o kraje záplaty. Tato lepidla k vytvrzení využívají vzdušnou vlhkost a nesmíme na ně pospíchat, optimální doba pro vytvrdnutí je nejméně 48 hodin. Lepíme při teplotách, které nejsou nižší než +5° Celsia, jinak by lepení nebylo efektivní.

Tento postup lze použít i při opravách gumových holínek, které jsou pevnou součástí nylonových, PVC, neoprénových nebo goretexových brodicích kalhot, případně i na podrážky samostatných brodicích bot, ovšem vždy především v případě, že na podrážce není nalepena plstěná nebo jiná protiskluzová část.

Brodicí boty s filcem

Plstěná podrážka se často používá na podlepení brodicích bot a na mnohých řekách je velmi dobrým řešením. Další variantou je guma se vzorkem a případně s protiskluzovými kovovými hroty. O tom, které řešení je lepší, vedou rybáři nekončící debaty. Pokud tedy máte na podrážkách tvrdou plsť, dávejte pozor na to, aby se nezačala odlepovat. Pokud k tomu dochází v malém rozsahu, je možností mnoho. Snadno dostupné je lepidlo s označením Chemoprén, které odvede docela dobrou službu, původnímu nalepení se ale nevyrovná. Rozhodně částečně uvolněnou podrážku nestrháváme a raději podlepíme jen uvolněnou část. Lepších výsledků lze dosáhnout se speciálními stavebními a montážními lepidly (například vyhlášený Mamut), ovšem největším problémem je, že při veškeré snaze nedokážeme slisovat při lepení kontaktní plochy tak, jak to umí obuvník. Pro nalepení celé podrážky se vyplatí vyhledat opravnu, která disponuje kromě "zázračného" lepidla i lisem na lepení bot, takzvaným "bačkorákem". Pro opravy je vždy třeba odšroubovat kovové hroty, pokud je máte v podrážkách nainstalovány. Hlavně se snažte utrženou podrážku neztratit, náhradou totiž nemůže být jen tak obyčejný filc, například takový, co se dával v kancelářích pod psací stroje. Jde o to, že filcové podrážky do brodících bot se vyrábějí ze speciální odolné plsti s vysokou hustotou vláken. Tyto náhradní podrážky se občas dají v rybářských speciálkách nebo prostřednictvím internetu koupit, pokusy s kusem koberce nebo podobnými materiály jsou jen ztrátou času. Už na tom ztroskotali jiní, nemusíte tedy jejich chyby opakovat. V botě s úplně odlepenou podrážkou není dobré chodit, protože na chodidle je guma velmi tenká a mohlo by dojít k protržení nebo i k úrazu. Stejným postupem lepíme filcové podrážky i na kožené brodicí boty.

Zajímavým řešením (ovšem nemám s ním zkušenosti, viděl jsem tyhle boty jen u kolegů) je řešení brodicích bot s odepínací podrážkou. Jedná se o kožené nebo textilní brodicí boty, které mají vyměnitelnou podrážku s různými vzory. Upevnění je řešeno pomocí speciálních úchytů na přední i zadní části boty a na bočních stranách, určitě zajímavý nápad.

Opravy háčků a tkaničkových oček

Na brodicích botách, které se obouvají přes neoprénovou ponožku, dojde občas k poškození háčků nebo oček, sloužících z zavazování. Je to při obouvání sice pracnější než systém "přezkáčů" (připomínající řešení na lyžařských botách), ale noha je v botě přece jen stabilnější, ať si kdo chce co chce říká. S domáckými opravami to je ale většinou tak trochu nalevačku, s tím je třeba počítat, pokud se do opravy sami pustíte. Uvolněné nebo zdeformované tkaničkové očko lze opatrně sejmout pomocí malých kleští, s trochou šikovnosti dokážeme i nanýtovat nové. Ovšem v případě, že je kůže nebo textil v okolí poškozený, jedinou šancí (pokud se rovnou neobrátíme na odbornou opravnu) je podložení poškozeného místa a fixace prošitím, výsledek ale moc pohledný nebude a jak dlouho vydrží být funkční, to je ve hvězdách. Háčky na tkaničky seženeme jen s obtížemi a práce je s nimi ještě o něco náročnější než s očky, raději opravdu navštivte odbornou opravnu, brodicí boty potom mohou ještě dlouho sloužit.