Jak na opatrné boleny

Na mimopstruhových vodách můžeme najít několik druhů ryb, jež mnozí rybáři neuloví za celý život, nebo se u nich jedná o úlovky spíš jen náhodné. Mezi ně určitě patří i stříbřitý bolen, jediná kaprovitá ryba, která se živí prakticky výhradně jako dravec. Potravou tohoto rybího "torpéda" jsou nejčastěji oukleje a proudníci, nepohrdne však ani dalšími drobnými rybkami. Svou kořist vyhledává velmi často u hladiny, o čemž svědčí i horní postavení hluboce vykrojené tlamy. Ulovit bolena není snadné, je velmi opatrný a bojovný, bezesporu se jedná o vysoko ceněný úlovek. Lidská chuť na maso naštěstí boleny moc neohrožuje, sportovní hodnota této krásné ryby je rozhodně vyšší než ta kulinářská.

Potrava bolenů je poměrně rozmanitá

Mladší boleni se rádi věnují také náletovému hmyzu, odrostlejší ryby pronásledují potěr a drobnější rybky, takže je můžeme občas ulovit i na strímry nebo na ultralehkou přívlač. Velké boleny se nejčastěji podaří přelstít s povrchovými nástrahami (například poppery a některými typy woblerů), účinné bývají i velké, lesklé, třpytivé mokré mušky a především speciální dráždidla včetně trochu pozapomenutého "bolenového peříčka". Skvělou a současně velmi účinnou nástrahou je bezesporu i vláčená mrtvá rybka. Pod jezy jsem nachytal pěkné boleny i na měkké plastové rybky, napodobující věrně duháky. Záběr většího bolena bývá velmi razantní, jeho čelisti sice postrádají zuby, ale dokáže svou kořist hned při prvním uchopení sevřít dostatečně pevně na to, aby mu neunikla.

Když vyrazí stříbrné torpédo

Bolen se dost často prozradí právě tím, že loví u hladiny, navíc velmi charakteristickým způsobem. Útoky u hladiny rozhodně neuniknou pozornosti rybáře, bývají totiž téměř vždy doprovázeny hlučným šploucháním a stříkající vodou - právě tohle takzvané „tlučení“ do hejna drobných rybek zřejmě stálo u zrodu stále přežívající pověry o tom, že prudký útok bolena provází i úder ocasní ploutve do hejna drobných rybek a že prý následně dojde k jejich omráčení, tudíž si je potom dravec ještě částečně omámené posbírá. Tato krásně znějící teorie (aspoň mně to coby klukovi připadalo jako úžasná vynalézavost Matky Přírody) se už sice považuje za nereálnou, ale že při útoku mnohdy doopravdy stříká voda na všechny strany, to je fakt, který popřít nelze. Elegantní boleny najdeme na stojatých vodách i v proudných řekách, pokaždé je to ale o něčem trochu jiném. Lov téhle ryby totiž má určité zásady a svá specifika, záleží na tom, jakou techniku se rozhodneme použít. V zásadě jde o to, jestli budeme lovit na umělé mušky nebo vláčet, úlovky bolenů v době hájení na bílé červy, housku, žížaly nebo kolínka a vlastně na cokoli tak nějak neberu vážně...

Pro muškaře vysoko nasazená laťka

Lov bolena na muškařský prut je rozhodně pořádnou výzvou, ovšem tak to máme často právě nejraději, nemám pravdu? Je totiž velmi plachý a opatrný, vzhledem ktomu, že se pohybuje nejčastěji těsně pod hladinou, tak výtečně vidí a rychle zaregistruje i to, co se děje nad ní, často překvapivě na skutečně velkou vzdálenost. Pokud bolen rybáře zahlédne, někdy prostě hned zmizí a přesune se kdoví kam, jindy ale bude klidně doslova „provokovat“ tím, že ačkoli všechny námi nabízené nástrahy s bohorovným nadhledem ignoruje, stejně si loví dál neopatrné rybky jen o několik metrů stranou. První útok na nástrahu bývá velmi důrazný a pro muškaře, jenž mnohdy takovou razanci nečeká, skutečně překvapující. Pokud ale neutrhneme rybu hned při záseku (když sleduje nástrahu velký stín pod hladinou až ke břehu nebo k loďce, je to snadné, věřte mi), většinou se nesnaží o únik do vázky ani neujíždí příliš daleko. Spíš nás čeká často poměrně dlouho trvající přetahování, kdy musíme dostat volnou šňůru do navijáku dřív, než si ji přišlápneme nebo se zamotá kolem kličky. Ryba dává do divokých úniků zpravidla maximum svých sil, občas vytáhne v první fázi zdolávání z navijáku pořádnou část šňůry (může dojít i na podklad, hlavně v silnějším proudu), poměrně brzo jí ale docházejí síly a boj se zklidňuje. Osobně jsem zastáncem použití silnějšího koncového návazce i prutu o vyšší AFTMA, protože pokud chceme bolenovi vrátit svobodu, je třeba zdolávání zbytečně neprotahovat. Do extrémně čisté vody určitě jako koncový návazec kvalitní fluorkarbon, průměr 0,18 mm až klidně i 0,25 mm! . Z dalšího vybavení rozhodně stojí za pozornost opravdu kvalitní polarizační brýle, které nám nejenom umožní sledovat dění pod hladinou, ale jsou i určitou ochranou pro oči, kdybychom například při nahazování s většími strímry nezvládli úplně dokonale silnější závan větru.

Vláčení bývá velmi úspěšnou metodou

Pokud se na lov rychlých a opatrných bolenů vydáme s vláčecí udicí, máme velkou šanci na úspěch především tam, kde se můžeme dobře krýt a zůstaneme nepozorováni. Na tekoucích vodách tedy využijeme ke krytí i zčeření vody pod jezem nebo v peřejnatém úseku, jinak se nestyďme zakleknout a krýt se, jak je to jen možné. Na stojatých revírech nám pro krytí kromě stromů a porostů na břehu může pomoci i mírný větřík, který sice neznemožní nahazování poměrně lehkých nástrah, ale zároveň může být při lehkém zvlnění  hladiny vítaným pomocníkem.

Volba nástrah pro lov bolenů

Jaké mušky, streamery, třpytky, woblery, rotačky i další "záludná lákadla" budou tedy pro lov bolenů vhodné? Existuje nespočetné množství faktorů, které mohou naši volbu ve finální části ovlivnit, ale nejčastěji se používají poměrně štíhlé, docela velké vzory v lesklém nebo světlém zbarvení, převažuje na nich stříbrná, bílá. Údajně prý mají boleni v oblibě i světle modrou, osobně jsem se ale s výrazně vyšší účinností strímrů a mušek s modrými prvky nesetkal. Ovšem netvrdím, že v některých obdobích nebudou z nejúčinnějších. Hladinové vláčecí nástrahy nemusejí zase dělat nějak extrémní rozruch, bolen není naivní trouba. Pokud jsou těsně pod hladinou (lehčí rotačky i plandavky jsou na to jako dělané), to je mnohdy přesně ono!