Jak jsem narazil na sumce z řeky Moselly ve Francii

Dlouho mě lákal kamarád pracující ve Francii, ať se za ním zastavím, jelikož bydlí kousek od řeky Moselly a já bych si tu mohl zachytat. On sám rybář není a tak když jsem mu sdělil, ať mi něco zjistí, abych tam nejel úplně naslepo, například vhodná místa pro rybolov okolo jeho bydliště, případně na co se zde chytá a čím se krmí, tak mi odvětil, že tu žádného rybáře nezná a vlastně že tu ani žádné rybáře pořádně nepotkává. Při procházce kolem řeky tu zkrátka potká rybáře jen zřídka a jeho francouzština i přes to, že zde žije, zatím není úplně dokonalá a tak se ani nic nedozví. Tento fakt mne dlouho odrazoval od toho ho navštívit a zachytat si tu, ale jednoho dne jsem narazil na video na youtube o rybolovu ve Francii, ve kterém se chlapům podařilo ulovit kapra o neuvěřitelné váze třiceti dvou kilogramů. To si přece nemohu nechat ujít. Volám kamarádovi a říkám mu, že příští týden je prodloužený víkend a já si ještě mohu vzít pár dní volna, takže bych dorazil. A on říká no konečně, jdu nakoupit pivko a budu tě čekat.

Následuje zjišťování informací na internetu. Ve francouzštině toho moc není, jakoby tu moc rybářů nebylo. Pár informací zkouším luštit z německých zdrojů, ale také nic výrazného. No nic, vyrazím sem a alespoň o tom potom napíšu, abych rozšířil obzory i dalším rybářům, které například také eliminuje malé množství informací před tím zažít nové dobrodružství. Na internetu kupuji roční povolenku, která k mému údivu nestojí nijak ohromnou částku, ale pouhých sto Euro. Bude to pro mne dozajista lepší volba, než pak přímo na místě hledat někoho kdo by mi povolenkou vydal a ještě k tomu, když já ani můj kamarád zatím neumí moc dobře francouzsky. Následuje objednání letenky. Jelikož objednávám na poslední chvíli, tak mám docela strach z ceny, aby nebyla příliš vysoká. Není to ovšem tak hrozné a kupuji letenku za celé dva tisíce korun. Pečlivě zabaluji své kaprové pruty, navijáky dávám do batohu, následuje bižuterie a nějaká olova, vážím batoh, aby nebyl přes limit a zbytek, jako návnady a nástrahy nakoupím na místě. Letím do Štrasburku a probíhá to celkem rychle, kamarád mě tu vyzvedává jeho vozem a míříme k jeho domovu. Najednou jedeme kolem impozantní řeky a on mi povídá, to je řeka Mosella, tady budeš chytat. Vidím nádherný a veliký tok, hned se mě zmocnil ten pravý pocit, který každý rybář zná. Říkám si, tady mohou být opravdu pěkné ryby.

Dojíždíme na byt, já vybaluji věci, hned po příjezdu si dáváme pizzu, kterou kamarád jen hodil do trouby a k tomu nějaké to pivko. Mezi tím navazuji pruty a následně na mobilu hledám nějaké rybářské prodejny poblíž. Jsou tu jen dvě, což je žalostné na to, že jsme u tak veliké řeky. Snad tam budou mít něco pod háček. Jelikož jsme večer povídali a popíjeli, tak jsme ulehli až ve tři ráno. Druhý den jsem byl nepoužitelný a kamarád byl v práci, pak už by měl mít až do konce týdne volno. Odpoledne jsem se konečně vybelhal z postele a šel se podívat do místního rybářského obchůdku. Bylo tu toho poskromnu, ale podařilo se mi nakoupit nějaké boilies a pelety za nemalou cenu. S tím jsem ale počítal, přece jenom točené pivo tu stojí okolo sedmi Euro, což není málo.

Druhý den se probouzím a říkám, tak co kámo, pojedeš se mnou na ryby? Dostal jsem rychlou odpověď, jasně že jo. Rychle skládáme věci do auta, včetně nakoupených pelet a boilies ze včerejška, které jak doufám mi přinesou úspěch. Sázel jsem spíš na masové příchutě, jelikož vím, že u nás na řekách mi fungují mnohem více než ovocné příchutě. Včera jsem ještě brouzdal po mapě a snažil se najít nějaké zajímavé místo. Už jsme u řeky, kterou objíždíme, a já naviguji. Tady ne, jeď dál. Konečně jsem narazil na zajímavé místo a tak poprvé stojím u řeky Moselly. Chvílí se kochám a říkám si, tady budou pěkní kapři, tak pojďme na ně. V té době jsem ovšem ještě netušil, že narazím na vousaté krasavce, ale nebudu předbíhat.

Nejprve zkouším prohazovat s markerem různá místa a najít to pravé ořechové místo, kde by se mohli ryby zdržovat. Rozhoduji se, že budu chytat na hraně plavební dráhy, jelikož právě tam je ideální hloubka a zdá se mi tvrdé dno. Když se, ale dívám na množství a velikost projíždějících lodí, říkám si, že to nebude nic jednoduchého. Já sem, ale připraven na všechno i přes to, že jsem si mohl vzít omezené množství věcí, jelikož jsem sem letěl a nemohl nabalit plné auto. Nasazuji těžká sto osmdesáti gramová olova a před špičky dávám backleady osmdesátky, které jsem si sebou přibalil, poté co jsem viděl na jednom videu na youtube kolik tu jezdí lodí. Ze začátku jsem zkoušel menší olova, ale sto gramové se mi trochu pohnulo proudem a tak jsem si řekl, že použiji nejtěžší, co tu mám, tedy sto osmdesáti gramové, aby mé montáže leželi pevně na dně.

Připravil jsem si krmení, které bylo složeno převážně z halibut pelet a masového boilies. Do jednoho kýble jsem dal pelety i boilies a zalil to halibutovým atraktantem. Zbytek jsem si nechal bokem. Prokrmil jsem nejprve asi kilem boilies a dvěma kily halibutek. Pak jsem zakrmil i směsicí těchto dvou složek zalitou atraktantem, abych navodil ten správný nástup a ryby do mého místa přijeli dříve. Nahazuji dva pruty, usedám do plastového křesla, které jsme vzali z kamarádova bytu, a konečně se s ním začínám bavit. Ten jen nevěřícně říká, že netušil, kolik se toho musí udělat a že jsem jel jako mašina.

Čekání na první záběr

Kamarád na židli po chvíli usnul, jelikož jak jsem říkal, byl v práci a tak doháněl spánkový deficit. Já byl naprosto odpočatý a tak jsem měl možnost si alespoň nastudovat francouzský rybářský řád. Francouzsky sice neumím, ale mám tu aplikaci v telefonu, kterou mohu text z rybářského řádu vyfotit a poté přelouskat v překladači, což fungovalo skvěle a mohu podobnou aplikaci jednoznačně doporučit. Zjistil jsem spoustu užitečných informací a hlavně jsem zjistil, že řeka, na které právě lovím je rozdělena na denní a noční zónu. Šikovně to bylo znázorněné na mapě, která byla taktéž součástí povolenky, a já zároveň zjistil, že jsem ve správném místě a tak nemusím mít strach v případě, že se tu objeví rybářská kontrola.

První sumec 

Po tom co kamarád neustále spal, to přišlo i na mě. Byl jsem zatím celý den bez záběru.  Kontroluji, zdali jsou signalizátory funkční, rozbaluji dvě nafukovací pohovky, z nichž jednu dávám pod nohy kolegovi, aby si uvědomil, že na plastové židli spát nemusí, když tu máme tyto šikovné pohovky a také jdu spát. Pomalu dřímám, ale ještě nejsem v úplné letargii a pořádně nespím. Najednou se rozjede jeden z prutů a signalizátor křičí na plné obrátky. Rychle vstávám, běžím k prutu a zasekávám. Brzda navijáku kvílí jako šílená, je to neuvěřitelný tah a já s tím nemohu nic dělat. Přitahuji cívku navijáku a ryba ještě ujede dobrých padesát metrů. Vím, že mám docela předimenzované vybavení na kapry, ale tohle jestli bude kapr, tak má určitě přes třicet kilo. Kamarád se samozřejmě se zvukem signalizátoru také probudil a nyní to celou dobu jen tiše sleduje. Potom co rybu zastavuji, mi říká, teď přitahuj, rychle! Pěkně ho to vtáhlo do děje. Pomalu, ale jistě začínám rybu přitahovat zpět, urazila pěknou vzdálenost. Nejsou tu viditelné žádné překážky a tak doufám, že na nic po cestě ryba nenarazí a do ničeho se mi nezamotá. Následuje ještě pár výpadů, ale konečně mám rybu pod nohama, pořád jsem ji ale neviděl. To je neskutečný tah. V tom, ale cítím pořádný škubanec do prutu. Už teď začínám přemýšlet nad alternativou toho, že to může být opravdu sumec. A on to opravdu sumec byl… Po půl hodině vidím hlavu vousatého krasavce a ne že bych byl zklamaný, ale tak trochu jsem doufal v kapra, kvůli kterým tu vlastně jsem. Nic méně se jedná o nádhernou rybu, kterou můj kamarád po mých instrukcích uchopuje za spodní čelist a vytahuje na břeh. Zvládl to jako profík, třeba ho taky rybaření chytne. Najednou následuje ohromná radost, uvědomil jsem si z ničeho nic, co to bylo za souboj a z ničeho nic mi ani trochu nevadilo, že se z toho nevyklubal kapr. Kolikrát mě mé emoční pochody při rybaření opravdu dokážou překvapit. Vytahuji metr a naměřuji nádherných sto sedmdesát centimetrů. Následně sumce fotíme a pouštíme zpět do této krásné řeky. To bylo něco. Dáváme panáka a otvíráme pivko, máme přece důvod pro oslavu.

Pořád mi vrtá hlavou, jak přesvědčit k záběru nějakého kapra. Játrové boilies měním za dvě halibut pelety, ale sám dobře vím, že ty mají sumci také hodně v oblibě. No co, něco zkusit přece musím a nemám moc na výběr. Změna ovšem žádná nenastala a já chytám sumce v podobné kategorii. Jsou to nádherné souboje a já si nakonec nestěžuji, opravdu mě to baví, i když to nejsou kapři. S kaprařským náčiním je zdolávání sumců nepopsatelnou záležitostí.

Za tři dny se mi podařilo ulovit devět sumců, kteří byli v kategorii od třiceti do čtyřiceti kilogramů. Přišli, ale také dvě ponorky, které jsem absolutně nemohl zastavit. To se zřejmě jednalo o mnohem větší sumce, za kterými se sem vrátím s úplně jinou výbavou. Nakonec jsem byl naprosto nadšený, ty zdolávačky na kaprové pruty, ten adrenalin. Mám zkrátka odsud nádherné zážitky a navíc, po tomto dá se říct divadelním představení, začal chytat i můj kamarád, který mi právě posílá zprávou do Česka jeho úlovky a láká mě na další vyjížďku za ním. Už teď vím, že se sem určitě vrátím a ne jednou!

Pár slov na závěr

Za rybami sem projel různé země. Nyní si ovšem dávám otázku, proč jezdit za sumci daleko do Španělska, případně na Pád? Řeka Mosella je vzdálená od našich hranic přibližně pět set kilometrů a tak příště sem určitě vyrazím i autem a s jinou výbavou. Samozřejmě, každá lokalita má něco do sebe, ale kamarád mi nyní posílá informace o tom, že se tu setkal s rybáři, kteří z řeky Moselly mají sumce přes sto kilogramů. Navíc je tu prý těchto monster více. Tímto vás nechci přesvědčovat k návštěvě tohoto nádherného revíru, ani vám nic doporučovat. Jen jsem chtěl sdělit svůj názor a svojí myšlenku.

Vybavení, které jsem používal

Používal jsem třílibrové kaprové pruty a vlasec o průměru 0,35 mm. Háčky Gamakatsu velikosti 8, které jsem si po této výpravě natolik oblíbil, že na ně nedám dopustit. Jinak jak už jsem zmínil, použil jsem zde zakoupené játrové boilies a halibut pelety. Příště to tu třeba zkusím na ovocné příchutě a zkusím tak vykouzlit záběr od nějakého ze zdejších kaprů. Nic méně bude se to ve mně docela prát, jelikož tento zážitek se sumci, jen tak asi něco nepřebije.

Těším se na vás u jednoho z dalších článků, ve kterém budu doufám popisovat další zážitek z řeky Moselly.