Husa velká

Husa velká je naší největší původní husou, dorůstá délky 75–100 cm, v rozpětí křídel měří 147–180 cm a váží 2,5–4 kg. Hmotnost u samců se přitom pohybuje mezi 3–5 kg, u samic pak mezi 2-3,5 kg.

Inzerovat zde

latinsky: Anser anser
řád: vrubozobí
čeleď: kachnovití
potrava: převážně rostlinná – obilí, trávy
doba rozmnožování: březen – květen
běžná velikost: 74 – 84 cm, rozpětí křídel měří 150 – 168 cm, hmotnost 2,0 – 4,37 Kg

Husa velká. Je naší největší původní husou, dorůstá délky 75–100 cm, v rozpětí křídel měří 147–180 cm a váží 2,5–4 kg. Hmotnost u samců se přitom pohybuje mezi 3–5 kg, u samic pak mezi 2-3,5 kg.Má zavalité tělo, dlouhá silná brka a silný zobák. Opeření má hnědošedé s tmavším zbarvením na hlavě a světlejším břichem s proměnlivým černým pruhováním. Svrchní strana křídel je převážně světlá s černými letkami, končetiny má růžové a zobák žlutý (u poddruhu husa velká evropská – A. a. anser) nebo růžový (u poddruhu husa velká asijská – A. a. rubrirostris). Obě pohlaví se zbarvením neliší, mladí ptáci pak postrádají černé zbarvení na břiše a mají navíc i šedé končetiny a šedožlutý zobák.

Ve střední Evropě žije podobná husa polní (A. fabalis), která je celkově hnědší a od husy velké se liší také tmavým zobákem s různě širokým oranžovým pruhem.

Rozšíření

Husa velká žije na rozsáhlém území Eurasie. Její rozšíření pozměnil člověk, jelikož se jednalo o lovný druh. Hnízdí zejména v severní a východní Evropě (na Islandu, ve Skandinávii,Německu, Polsku) a v Asii v rozmezí od Turecka až po Čínu. Člověkem byla zavlečena též na Falklandské ostrovy. Většina populací je tažných, evropští ptáci zimují ve Velké Británii (v případě islandské populace), Nizozemsku, Španělsku, Francii, Středomoří a severní Africe.

Evropská populace čítá 120 000-190 000 párů.

V Česku hnízdí hlavně na rybníčcích v oblastech jižních Čech a Moravy. Počet hnízdících ptáků je zde přitom odhadován na 580-670 párů.

Způsob života

K životu preferuje močály, jezera a rybníky s dostatečně zarostlými břehy, ostrůvky a přilehlými loukami, na kterých pátrá po potravě. Polodivoce se s ní lze setkat též na větších parkových jezírcích.

Může být aktivní jak ve dne, tak v noci. Hřaduje na otevřených vodních plochách. Žije v trvalých párech, které se s výjimkou hnízdního období sdružují v hejnech čítajících i několik tisíc jedinců. Od září do konce října odlétá na jih, odkud se zpět do střední Evropy vrací již během února. Migruje ve známých formacích tvaru písmene V.

Rozmnožování

Husy velké žijí po celý život v páru. Mladé páry se setkávají během první zimy, žijí však pak ještě jedno či dvě léta jako snoubenci, než poprvé zahnízdí. Husy, které ve stáří ovdověly, často už nenajdou nového partnera. Když si vyhledávají partnera, husy se k sobě opatrně a vytrvale přibližují a obě pilně štěbetají. Manželství je zpečetěno, když oba partneři najednou křičí. I později vyhledávají příležitost, aby si sborově zazpívali. Jejich dueto označujeme jako vítězný pokřik a můžeme jej slyšet i od domácích hus. Mimoto se husy s partnerem dorozumívají o své náladě celou řadou kontaktních zvuků.

Hnízdo staví jen samice, a to s oblibou na vyvýšenince v rákosinách. Snáší k tomu rákos z okolí a zřizuje hromadu ze stébel. Hnízda mohou být jednotlivá, nebo mohou tvořit řídké kolonie. Zatímco husa sedí na vejcích, houser hlídá v určité vzdálenosti od hnízda, aby je neprozradil. Když se blíží nepřítel, jímž se oba dospělí ptáci cítí ohroženi, brání svou snůšku syčením, kousáním a máváním křídly. Během hnízdění se hnízdo husa velká plní prachovým peřím, a když si samice udělá při sezení přestávku, aby se nakrmila, očistila a vykoupala, přikrývá jím vejce.

Hnízdění probíhá od konce března do května, husa sedí na vejcích od nakladení posledního 27 až 28 dnů. Vajec bývá 5 až 10 a jsou asi 85 mm dlouhá. Oba rodiče vodí housata. Ta zůstávají první den ještě v hnízdě a na první noci se vždy vracejí zpět ke spánku. Housata se v prvních 12 hodinách naučí poznávat své rodiče a od té chvíle sledují jenom je. Tomuto i období v krátké vymezené době říkáme období zvýšené vnímavosti.

Potrava

Živí se téměř výhradně rostlinnou stravou, požírá přitom jak rostliny vodní, tak suchozemské. Nejčastěji se v její potravě objevují různé druhy travin. Dále se živí kořínky, hlízami, bobulemi, trávou, obilím, bramborami, bylinami, semeny (např. obilnin) a ve velmi malé míře také malými vodními živočichy.