Feeder na podzim

Prázdniny a čas letních dovolených pozvolna končí, rána už jsou o něco chladnější a u vody se dá v pohodě vydržet i přes poledne. Přelom konce léta a nastupujícího podzimu bývá pro rybáře slibný, ať už se zaměřuje na kteroukoli rybolovnou techniku. Kromě jiného je to skvělý čas i na feeder, ať už na stojatých nebo tekoucích vodách. Ryby najdeme na okraji mělčin nebo v hloubkách do dvou metrů a při chuti jsou především ty kaprovité prakticky po celý den.

Krmit zvlášť, nebo spoléhat na krmítko?

Mnozí rybáři tvrdí, že při použití feederu postačí správně nacpané krmítko a že samostatné další zakrmování je zbytečné. Ono to na některých menších revírech může být i z velké části pravdivé, ale na větších vodních plochách se lehké prokrmení několika lovných míst často vyplatí. Stačí jednoduché tmavé krmení, nejlépe s míně slanou příchutí, které ryby upozorní na potravu a nevede k jejich zasycení. Potom můžeme nahazovat do zakrmených míst s naplněným krmítkem a nejsme odkázáni na to, že ryby teprve po nahození ucítí na dálku něco dobrého a sjedou se. Kromě soli (samozřejmě jen v omezeném množství!) patří mezi lákavé přísady do krmení i skořicový prášek, badyán, vanilka nebo tygří ořech. To samé potom namačkáme se směsí i do krmítka. Krmení lze oživit i nadrcenými peletami, kukuřicí, nasekanými žížalami nebo bílými červy, výtečně se osvědčují silně aromatičtí hnojáčci, pokud jich máme dost. Zakrmení provedeme na menší vzdálenost uhnětenými kuličkami, na větší vzdálenost pomocí krmítka, z něhož řidší krmnou směs po dopadu strhneme. Pro přesné nahazování do stejného místa se osvědčuje zaklipování vlasce.

U krmné směsi pro samostatné zakrmení je důležité, aby měla o něco řidší konzistenci než krmení, které použijeme pro pozdější lov. Musí se totiž snadněji a rychleji rozpouštět a tak bude působit ve větším okruhu. A jak dosáhnout větší lepivosti pro tu dávku, která by v krmítku měla déle vydržet? Nejjednodušší je asi přidání rozumného množství rybí moučky a důkladné prohnětení.

Co dáme na háček

Můžeme použít především drobnější nástrahy, tedy osvědčené červy, vařenou nebo foukanou kukuřici, dobře fungují plovoucí extrudy nebo tužší těsto. Rozhodně se nebraňme "kombinovaným" sestavám, tedy například na jednom háčku současně hnojáček a zrnko kukuřice nebo kousek rousnice a chlebová kůrka pro nadlehčení. Stejně jako v letním období, osvědčují se i na podzim dobře také nástrahy mimo háček, ať už jsou to drobnější vznášivé boilies pro místa se zabahněným dnem nebo pelety s otvorem pro snadnější montáž, případně i na vlasovou montáž použijeme osvědčené živočišné nástrahy (kopané žížaly, hnojáčky, larvy chrostíků, kousek rousnice). Občas musíme chvíli zkoušet a měnit nástrahy, než se nám podaří rybám "strefit do noty" a záběry jsou častější. Pokud se dlouho nic neděje, nesetrvávejme zarputile u nástrahy, na kterou to třeba ještě včera bralo, situace u vody se mění každou chvíli. Rozhodně postačí menší sousta, velké nástrahy použijeme jen v případě, že potřebujeme eliminovat často nesekatelné záběry drobných rybek, pokud se na lovném místě sjedou ve velkém počtu.

Jak je to s barvami?

Ryby vyhledávají svou potravu především podle čichu, dále se řídí ale samozřejmě i zrakovými vjemy a tudíž jejich zájem o naši nástrahu může zvýšit (nebo naopak potlačit, v případě špatné volby) správná barva nástrahy. Pokud projevují zájem o nenápadně zbarvené nástrahy, je to v pořádku. Ovšem pokud se žádného záběru nemůžeme delší dobu dočkat, zkusme třeba zvolit nějakou opravdu nápadnou a kontrastní nástrahu. Důležité je, jak vypadá dno revíru. Na písčitém dně bude světlá nástraha méně nápadná, než na zabahněném nebo tmavém. Krmení můžeme obarvit potravinářskými barvami a to samé platí i o nástrahách. Pokud se nechceme s barvením zdržovat, můžeme si koupit už hotové nástrahy v nejrůznějším barevném provedení, především se to týká boilies a pelet, případně foukané kukuřice. Obarvit je ale možné i bílé červy nebo těsto. Nikdy ale nebarvíme zbytečně velké množství, protože co s takovou nástrahou, pokud by o ni ryby nejevily zájem?

Výběr vhodného krmítka

V poslední době jsou velmi oblíbená krmítka typu "method", u nichž se háček na poměrně krátkém návazci zamáčkne přímo do krmné směsi. Ke slisování směsi slouží nejčastěji speciální přípravek, který bývá možné ke krmítku koupit, jde to mnohem lépe než pouhým stiskem v ruce. Pro extrémně daleké nahození se používají hlavně krmítka se zátěží, jinak bohatě vystačíme s běžným typem. Plochá krmítka se hodí do proudnější vody (nemají tendenci posunovat se po dně), na stojáku můžeme použít i spirálové krmítko nebo model válcovitého tvaru. Zda je krmítko kovové nebo plastové, to už je spíš otázka našeho výběru, zájem ryb a počet záběrů to nijak neovlivní.

Jeden prut často postačí

Pokud jsou ryby opravdu při chuti, mnohdy je lepší lovit jen na jeden prut, protože při lovu na feeder je třeba se na rozeznání někdy velmi jemných a nenápadných záběrů skutečně soustředit. Chytání na dva pruty by mohlo tedy znamenat více záběrů, co se počtu týče, ovšem současně menší počet úspěšně zaseknutých a ulovených ryb. Případně druhý prut nahodíme na položenou a použijeme akustický hlásič ("pípák"), abychom se mohli plně soustředit na jemnou špičku feederového proutku.

S terčem je to trefa do černého

Chceme-li i nejjemnější záběry spolehlivě rozeznat, je nejlepší volbou právě feederový terč. Pokud si na něj zvyknete, nebudete bez něj už chtít chytat. Namáhání očí je o hodně menší a i při horším světle nebo odrazech a odlescích z hladiny můžete dobře sledovat, co se na druhém konci sestavy děje. Terče nejsou drahé (ale můžete si vyrobit snadno i svůj vlastní, pokud se vám chce), většinou se vyrábějí jako oboustranné a tak lze volit mezi světlým a tmavým provedením podle aktuálních podmínek u vody. Jednoduchá a rychlá je i instalace, feederový terč je jednoduše neocenitelný pomocník!