Dvakrát sto kilový sumec na Pádu

Tento článek popisuje vydařený příběh, kdy se nám podařilo chytit dva sto kilové sumce během jedné desetidenní březnové výpravy. Je však zapotřebí si uvědomit, že ne vždy to tak může dopadnout, kolikrát jsme tu byly za deset dní na nule a kolikrát jsme nedostali sumce přes sto padesát centimetrů.

Zní to už jako rutina, když každý rok s kamarády jezdíme na řeku Pád za ohromnými sumci. A jak už to v rybařině bývá a především na italské řece Pád, jednou si tu náramně zachytáme a podruhé tu vyhoříme. Ale o tom to je, proto je rybaření tak nádherný koníček.

V dnešním článku ovšem budu popisovat více než vydařenou vyjížďku na tuto nevyzpytatelnou a nádhernou řeku. V březnovém výletu na Pád se nám totiž podařilo ulovit ohromného sumce o délce dvou set padesáti centimetrů a váze sto jedenácti kilogramů. Říkal jsem si, tak tohle už je opravdový vrchol, životní ryba, teď už asi nikdo z nás laťku ani posunout dál nemohu. Ne vždy mám ovšem pravdu…

Ještě před odjezdem

Jako každý rok jsme se několikrát sešli v naší oblíbené hospůdce za účelem, že probereme naši výpravu a především se dohodneme na termínu, jelikož ten je vždy velmi problematický, jednak z toho důvodu, že každý z nás má pracovní povinnosti a také z toho důvodu, že výběr vhodného termínu je u řeky Pád zcela zásadní, jelikož řeka Pád je v období března hodně nevyzpytatelná a často jsou zde nepříjemné povodně. V případě, že by byl vysoký průtok, tak bychom tu zcela jistě vyhořeli. Telefonem se spojujeme s jedním z přátel, který zde bydlí a ten nás informuje o tom, že je řeka v normálním stavu a navíc zde panují nádherné teploty okolo dvaceti stupňů. To nás povzbuzuje a motivuje k tomu, abychom se připravovali ještě intenzivněji než kdykoliv předtím.

Ve stejnou dobu u nás byly mrazy a v Itálii tyto nádherné teploty. Ve většině případů, ale bereme do Itálie nástražní ryby z Česka, abychom se na místě určení zbytečně nezdržovali a mohli se věnovat lovu sumců, přitom když jsou, ale u nás zamrzlé rybníky nastává další komplikace a složitost, kterou opět řešíme pomocí telefonu. Majitel jednoho z rybníků v Česku nám ovšem říká, že pro nás nástražní ryby obstará a tak se můžeme s čistou hlavou zaměřit na vybavení a další věci spojené s rybolovem na Pádu.

Cesta

Přichází den D a my konečně vyjíždíme. Po všech těch přípravách nastává období, kdy začíná tlouct srdce každého rybáře štěstím, vzrušením a očekáváním. Věci smysluplně dáváme do dvou dodávek, tak aby se nám sem všechno vešlo. Na tažné zařízení kotvíme vlek s lodí a hurá na jih. Jako každý rok se zastavujeme v Mikulově a jdeme na jídlo do mexické restaurace, což je náš takový rituál při odjezdu.

Konečně je to tady a my přijíždíme k našemu obvyklému místu a tábořišti. Vystupujeme z auta a jen nevěřícně koukáme na vylitou řeku ze břehů. Voda je více než dva metry nad standartním stavem a navíc hladina neustále stoupá. To není moc dobrá zpráva. Celý den jsme strávily hledáním dobrého a bezpečného místa pro naše bivaky až jsme se nakonec ukotvily na malém Pádu, kde jsme následně chytali pět dní, ale nedostali žádný záběr. Zprávy našeho známého se potvrdily, přes den bylo dvacet stupňů, ale večer pouze tři. Voda tu má nyní deset stupňů. Nic méně stav je abnormálně nad standardem.

Hladina začíná klesat

Po pěti dnech bez záběru a už s pomalu negativním myšlením přichází první zlom, hladina začíná klesat. Zcela podle očekávání se ihned stěhujeme zpět k hlavnímu toku na velký Pád. Proud je sice pořád velmi silný a tak máme určité problémy, například s ukotvením lodě, ale i tak už máme alespoň první úlovek a to sto dvaceti centimetrového sumečka. Následuje další ryba měřící sto třicet centimetrů.  Vracíme se s lodí zpět a nastražujeme ze břehu. Druhá posádka našich kamarádů si vypůjčuje loď a vyráží také na vodu. Z pravidla fungujeme tak, že se na lodi střídáme a tak jednou jedna naše posádka chytá ze břehu a druhá z lodě a po druhé zase naopak. Nyní vyjíždí Mirek s Jirkou a ti po návratu říkají výsledky, sumci sto třicet a sto osmdesát centimetrů. Naše posádka ze břehu nedostala ani ťuk.

První sumec přes sto kilo

Další den vyjíždím opět já s Karlem na vodu a druhá posádka chytá ze břehu. Po pár kilometrech pátrání po dobrém místě jsme narazily na jedno, co se nám líbí a tak vyvazujeme montáže a začínáme čekat. Záběr přichází až chvíli před půlnocí. Karel zasekává a ihned mi říká, tohle nebude malá ryba! Ryba si bezproblémově razí cestu do půlky řeky, kde zastavuje a úspěšně odolává jakémukoliv přitažení ze strany Karla. V místě je velmi silný proud a tak je jakákoliv manipulace se člunem velmi složitá. Nakonec se Karlovi daří sumce zvednout do vodního sloupce a přitáhnout zpět k lodi. Sumec ovšem znovu parkuje za zádi lodi a odmítá se hnout. Karel se snaží sumce odlepit ode dna, ale nic s tím nezmůže. Čas neúprosně utíká… Karel se opravdu naplno opírá znovu do prutu, nikdy sem neviděl něco podobného, co Karlův prut při tomto vydržel. Sumce se mu daří dostat ode dna, následuje ještě několik desítek minut vypjatého boje. Poté už se objevuje neuvěřitelná tlama u lodě, sumce jsem uchopil za čelisti, ale sám ho do lodě dostat nemohu. Karel rychle odkládá prut a pomáhá mi. Čtyři ruce tahají toto monstrum ven z vody. Nakonec se nám to povedlo a tak rychle jedeme do tábořiště, abychom mohli tohoto nádherného sumce změřit a zvážit. Ihned jak dojíždíme tak naše druhá posádka kouká a nechce se jim věřit, co jsme to dovezli za zvíře. Ještě před měřením a vážením probíhá gratulace a jeden panák. Potom jdeme na to, metr ukazuje dvě stě padesát centimetrů a váha impozantních sto deset kilogramů. Jo, to se povedlo! To je nádhera!

Druhý sumec přes sto kilo

Po dalších dvou dnech vyrážíme opět s Karlem na lodi na vodu. Přichází osmá hodina večerní a já dostávám záběr, úspěšně zdolávám sumce měřícího dvě stě třináct centimetrů s váhou šedesát pět kilogramů. Hned jakmile pouštíme rybu zpět do svého živlu, začíná bouře. Vítr, blesky, vydatný déšť. Tak co Karle přečkáme to nebo se vrátíme? Já bych zůstal. A tak jsme zůstali. V deset hodin večer bouře přešla a z ničeho nic přišel další záběr, tentokrát na nejmenší nástražku, kterou jsme měli k dispozici. Byl to malinký kapřík a já si říkám, snad to nebude menší sumec. Po záseku ovšem cítím mohutný tah a ryba se vydává na střed řeky. Hodinové zdolávání probíhalo téměř identickým způsobem jako v případě Karla. Tiše jsem doufal v to, že také pokořím sto kilogramovou hranici. Po více než hodině se objevuje sumec na hladině a Karel mi povídá, tak ten má určitě metrák. Pot mi teče po tváři a záda mám zralá na thajskou masáž. Boj ovšem ještě nekončí a tak musím makat dál. Nakonec rybu dostávám k lodi a společně s Karlem opět čtyřrukým tahem dostáváme sumce do lodi. Zase se ihned vracíme zpět a opět naši kamarádi z druhé posádky jen kroutí hlavou a říkají nám to si z nás snad děláte pr… Sumec měří dvě stě padesát tři centimetrů a váží sto devatenáct kilogramů. Jsem štěstím bez sebe. Větší radost jsem snad nikdy neměl, byl to neuvěřitelný pocit. Ten souboj mě tak vyčerpal, že jsem po následující poslední dva dny rybolovu cítil, jak mi praskají žíly v rukách. Takovou posilovnu přeji opravdu každému.

Závěrem bych chtěl říct, že jsem moc vděčný svým kamarádům a především Karlovi, bez kterého bych takovou rybu určitě nedostal. Tento článek popisuje vydařený příběh, kdy se nám podařilo chytit dva sto kilové sumce během jedné desetidenní březnové výpravy. Je však zapotřebí si uvědomit, že ne vždy to tak může dopadnout, kolikrát jsme tu byly za deset dní na nule a kolikrát jsme nedostali sumce přes sto padesát centimetrů. Nyní si to ovšem všechno až na prvních pět dní naprosto skvěle sedlo a tak spokojeně plní nádherných zážitků odjíždíme domů, abychom opět museli čekat na další výpravu za vousatými krasavci na Pád.

Připojené obrázky

Zděněk Řeřucha Šéfredaktor Zachytame.cz

Sdílet tento článek

Inzerovat zde

Komentáře Dvakrát sto kilový sumec na Pádu

Zatím nebyl vložen žádný komentář. Buďte první!

Vložit první komentář