Inzerovat zde
Inzerovat zde
Inzerovat zde

Do Francie za prací i rybami

Článek o tom, jak sem vyrazil do Francie za prací i rybami. Popíšu vám, jaké jsem měl problémy s povolenkou, výběrem místa i první svou vycházku k vodě.

Inzerovat zde

Začnu hezky od samotného začátku. Volá mi kolega a říká mi, co bys řekl na několik měsíců práce ve Francii? Má odpověď trvala zhruba tři sekundy, okamžitě jsem řekl, jdu do toho, ale beru s sebou i pruty. Po podání výpovědi a příjezdu domů jsem začal ihned zjišťovat informace o rybolovu ve Francii a taktéž sledoval na mapě okolní revíry, kde by bylo možné si zachytat. Sám jsem moc dobře věděl, že do Francie jezdí rybáři z celé Evropy, jelikož zdejší revíry skrývají opravdové kaprové mohykány a tak jsem se na rybolov zde opravdu těšil. Samozřejmě musím přiznat, že mě přesvědčila i nabízená mzda, která byla mnohonásobně vyšší než u nás v Česku. Ještě před odjezdem jsem tedy začal zjišťovat jak je to tu s povolenkou, kde jsou různé revíry a podobně. Informací jsem ovšem moc nezjistil, jelikož má francouzština není na úplně dobré úrovni. No tak snad se tam s tím nějak poperu.

Po příjezdu do Francie zjišťujeme, že ubytování, které jsme měli mít zajištěno, neexistuje. První dny tedy spíme v levném hotelu, který je kousek od práce. Po dalších několika dnech jsme se domluvili s majitelem jednoho zdejšího kempu na půjčení dvou mobilhausů. Nic ideálního pro deset chlapů, ale člověk to tu zkrátka musí strpět. Po několika strávených dnech v těchto podmínkách jsem si řekl, že konečně budu muset vyrazit na ryby a provětrat si trochu hlavu. Pracoval jsem od pondělí do soboty a k vodě jsem se mohl dostat v sobotu večer po šesté hodině. Z toho důvodu jsem začal hledat revíry, které jsou v blízkosti kempu, tou nejjednodušší variantou by bylo zajít na nějaký soukromý revír v okolí, ale nejbližší soukromák je odsud vzdálený více než sto kilometrů. Pátral jsem tedy dál a dál a nakonec zjistil, že budu muset chytat na nějaké ze svazových okolních vod a zajistit si zde tedy povolenku k rybolovu. Nakonec jsem si řekl, že alespoň nebudu utrácet peníze za soukromé revíry a navíc rybolov na svazových vodách, ať už je to kdekoliv je pro mne vždy příjemnější záležitostí. Našel jsem hned několik svazových revírů, ale bohužel jsem zjistil, že ani na jednom z nich není povolen non stop rybolov. Nakonec jsem si vybral revír, který byl odsud vzdálený jedenáct kilometrů a jeho rozloha je okolo sedmdesáti hektarů. I přes to, že tu nefunguje nonstop rybolov, jedná se o revír v pěkné, zalesněné oblasti. Moc informací o něm jsem, ale taky nenašel. Francouzi moc na kapry nechodí a tak sem vůbec nevěděl, kolik kaprů tu bude a v jakých velikostech.

Revír už sem měl a tak mi zbývalo zakoupit rybářskou povolenku. Říkal jsem si, že to už bude hračka, ale to sem ještě nevěděl, co mě čeká. Všude kde lze koupit rybářská povolenka, mi bylo řečeno, že mi ji prodají, ale zaplatit mohu pouze šekem i přes to, že jsem nabízel hotovost, či platbu kartou nebo složenkou. Vždy mi bylo řečeno, přijmeme pouze šek. Vůbec jsem tomu nerozuměl, kdo by taky čekal takovou komplikaci. Naštěstí mi pomohl jeden místní od kamaráda a všechno nakonec dobře dopadlo, konečně jsem držel rybářskou povolenku v ruce!

Jak už jsem popisoval výše, času na rybolov mi moc nezbývalo, pořádně sem na ně mohl vyjet v sobotu po práci a pobýt u vody až do nedělního večera. Proto jsem se jeden den v týdnu vydal prosondovat s markerem vybraný revír, abych věděl, co mě čeká. Přijel jsem k vodě a široko daleko nikoho neviděl. Sem snad nikdo na ryby nechodí? Říkám si no co, alespoň tady budu mít vždy neomezené možnosti při výběru lovného místa. Prošel jsem vícero míst a prosondoval je markerem. U jednoho místa jsem se zastavil, naproti ostrůvku, dno tu je velmi členité od ostrůvku padá hned do tří metrů a poté uprostřed vzdálenosti je lavice s hloubkou necelé dva metry. Tady budu mít spoustu možností. Chvíli přemýšlím, pozoruji okolí, měřím hloubku a najednou se mi za zády ozve Bonsuar mesie. Otočím se a za mnou stojí dva policajti, kteří mě jdou zkontrolovat. Tak to byla opravdu rychlovka, trochu ve mně hrklo, ale nakonec vše proběhlo v pořádku a já se vydal plný vědomostí, které ve mně šrotovali na odchod.

Konečně na ryby

Je to tady. Po práci skládám věci do auta a vyrážím k vybranému revíru společně s povolenkou, kterou jsem si musel doslova vybojovat. Přicházím k vodě a má pozitivní nálada je z ničeho nic pryč. Všechna zajímavá místa, která jsem si vyhlídl v předchozí vycházce s markerem, jsou obsazena. Ve Francii byl totiž zrovna prodloužený víkend a tak tu bylo spoustu rybářů, kteří si jeli užít volné dny k vodě. Začal jsem tedy objíždět vodu, abych našel alespoň jedno volné místo a mohl konečně nahodit. Našel jsem jediné místo, které se nacházelo na konci zátoky, která byla dlouhá, ale za to velmi úzká. Měřím markerem hloubku a zjišťuji, že je zde necelý metr. No co mi zbývá, nahodím, do rána to tu vydržím a pak budu muset něco vymyslet.  Nahodil jsem pruty a lehce prokrmil. Záběr žádný nepřišel, na noc jsem vytáhl pruty a šel spát. V noci slyším neskutečnou jízdu, říkám co se to děje? Hold francouzi tu chytat přes noc smí a já ne...

Ráno se probouzím a dávám se do řeči s jedním ze zdejších kolegů. Říká mi, že už tu chytá týden a že chytil v noci jednoho jedenáctikilového kapra. Potom mi říká, že záběry mu chodí jenom přes noc. Angličtina nás obou nebyla úplně nejlepší a tak jsme se snažili dorozumět i končetinami. Chvíli to vypadalo opravdu komicky, pak ale říká, tento týden jsem tu chytil kapra, který vážil pětadvacet kilo. No ty kráso, máš fotku? Jasně. Na mobilu mi ukazoval jeho fotky z výpravy na zdejší revír a já měl o motivaci postaráno. Chvíli jsme ještě pokecali a já jsem musel začít řešit nové místo.

Šel jsem se podívat, jestli se náhodou někde neuvolnilo zajímavější místo. Našel jsem jedno zajímavé místo u rozdvojené zátoky, které bylo vzdáleno asi pět set metrů od auta. Naložil jsem tedy všechny věci na vozík a vyrazil na nové místo. Ihned jsem vybalil a nahodil k protějšímu břehu. Do místa jsem na doporučení kolegy, s kterým jsem se bavil, dopravil asi půl kila tygřích ořechu a půl kila boilies. Po dvou hodinách přichází první záběr, nebude to veliká ryba, ale je to kapr. Konečně! Váha ukazuje osm kilogramů, dávám mu pusu a loučím se s ním. Mám před sebou prakticky celý den, jelikož je devět hodin ráno. To je slibný začátek, snad se ještě něco povede. Jenomže do čtvrté hodiny odpolední je klid. Na jeden prut jsem dal dvě 24mm boilies a na druhý jednu menší popku. Přichází pátá hodina a rozjíždí se prut s dvěma 24 mm koulema. Prut zvedám a cítím pořádnou váhu. Tohle už nebude malá ryba, rozhodně bude větší než ten předtím. Snažím se ho dostat od protějšího břehu, kde jsou překážky na volnou vodu. Následuje nekompromisní výpad a z ničeho nic je ryba pryč. Vytahuji montáž a všechno je v pořádku, není podřena, ani nijak zamotaná, ryba zkrátka upadla. Pro jistotu měním návazec za jiný s novým a ostrým háčkem. Do desáté hodiny večerní se zase nic neděje, okolo osmé hodiny jsem trochu zakrmil, aby ryby později měly klid. Říkám si budu to muset začít pomalu balit, jelikož zítra musím opět do práce. Přitom jak myslím nad tím, kdy odejdu, přichází jízda. Rybu dostávám na volnou vodu, několikrát si bere přes cívku. Poté bojuje ještě několik minut kolem břehu, ale nakonec ji dostávám do podběráku. Váha ukazuje devatenáct kilogramů. Nádherná ryba, kterou pouštím zpět, ještě nahazuji, ale už opravdu balím, jinak bych zítra nevstal.

Spokojený a vyčerpaný odjíždím, abych ulehl do postele, a těším se zase na další vycházku, o kterou se s vámi snad podělím zase v nějakém z příštích článků.

Připojené obrázky

Rybostroj Zděněk Řeřucha Šéfredaktor Zachytame.cz

Sdílet tento článek

Inzerovat zde

Komentáře Do Francie za prací i rybami

Zatím nebyl vložen žádný komentář. Buďte první!

Vložit první komentář