Daleké hody a chytání za hranou

Velmi rád jezdím na celkem rozlehlý revír na kterém je zakázáno zavážení. I z tohoto důvodu je na tomto revíru velmi složité chytit velikého Kapra a pokud o něho opravdu stojíte, musíte chytat hodně daleko. Mám to tu dokonale prozkoumané a z letního pozorování spojeného se šnorchlováním jsem zjistil, že zde začíná pořádná hloubka až nějakých sto šedesáti metrech od břehu. Až po tuto dalekou hranici je hloubka jezera pouze jeden metr a poté následuje ostrá hrana až do pěti metrové hloubky, která končí za zhruba dalších třicet metrů a následuje opět jeden metr hloubky. Ani z jedné strány jezera to zkrátka nemáte blízko k tomuto korytu, jelikož je přesně v prostředku jezera. Ostrá hrana má zároveň za následek velmi časté uřezání silonu a je potřeba zde výrazně předeminzovat celou sestavu. Všechny tyto fakty od tohoto revírů odrazují spoustu kaprařů a nebyl bych to já, kdyby mě právě takový revír nezaujal a já se zde nepokusil o nějakého velikého Kapra. 

Ze začátku jsem měl veliký problém, abych na takovou vzdálenost dohodil. Zkoušel jsem různé montáže, některé se mi motaly, některé sice ne, ale na druhou stranu nebyly úspěšné. Došel jsem k helikoptéře s vlastní úpravou, která se mi projevila jako nejúspěšnější. Jednak jsem s ní v pořádku na místo dohodil a navíc se po té dlouhé cestě nezamotala, především ale na ní chodily záběry, které jsem dokázal proměnit což bylo nejdůlěžitější. 

První pořádná ryba na prutě tu pro mě byla opravdu velikou odměnou za mé úsilí. Skončilo to ovšem tím, že se mi po minutové jízdě přebrousil vlasec o ostrou hranu. Do příští vycházky jsem předimenzoval své nářadí a doufal, že tentokrát se mi už pořádná ryba povede zdolat. Dvou denní výprava skončila dvěma záběry, jeden z nich jsem proměnil a úspěšně se mi podařilo zdolat Kapra vážícího osmnáct kilogramů. Neskutečná ryba a neuvěřitelná radost. Když to viděl jeden z místních rybářů nemohl tomu uvěřit a řekl mi, že takovou rybu tu nikdy neviděl. 

Najednou mě tento revír zkrátka učaroval a nemohl jsem na něj přestat myslet. Co ještě se může ukrývat v tom tajemném korytu? Počítal jsem dny, hodiny a minuty do dalšího víkendu, abych se sem mohl opět vrátit. Do teď těch několik výprav jsem vůbec nekrmil, jelikož mě ani nenapadlo jakým způsobem bych do svého místa boilies dopravil. Nic méně při další výpravě jsem se s tím zkrátka nepáral a naložil mix boilies, pelet a kukuřice na své plovoucí lehátko a až ke hraně doplaval. Udělal jsem to tak, že jsem nejprve nahodil a šel jsem doslova po svém vlasci až k místu kde mám v plánu chytat. Na silonu jsem si pak u navíjáku udělal značku ve vzdálenosti a bylo vyřešeno. Těch připravených pět kilo mixu jsem zde rozházel a doplaval zpět. Místama jsem i chodil, abych si odpočal, ta hloubka mimo to korytu tu opravdu není. Nemám takové jedno nárazové krmení vůbec rád, ale teď mi zkrátka nic jiného nezbývalo. Vždy mám raději, když své krmné místo neustále po několika hodinách dokrmuji a považuji to za lepší volbu. Nic méně jak na takovou dálku krmit, když raketu tam zkrátka nedohodím, prakem ani korbou tam nedostřelím? 

Pátek první den končí bez záběru. Další den už ve čtyři hodiny ráno vstávám, trochu se rozcvičuji, abych do místa dohodil, jelikož to opravdu není sranda a oba pruty nahazuji. Jdu si ještě lehnout a jen tiše doufám, že to příjde. Na jednom prutu mám ovocné boilie a na druhém játrové s masovou bází. Ještě pořádně nevím jaký tu ryby mají apetiti, přece jenom se mi zde podařilo ulovit pouze jediného pořádného Kapra. V osm hodin ráno vstávám a stále nepřišel záběr. Začínám si ořezávat své boilies a připravovat jiné příchutě. Říkám si, že tomu ještě chvíli dám a uvidíme zda-li něco nepříjde. Devátá hodinu je tu a já stahuji prut s játrovým boilies a průběhu výměny nástrahy mi přichází záběr na ovocnou kuličku. Zasekávám a jsem velmi rád, že jsem vytáhl druhý prut, jelikož ryba se drží za hranou v korytu a jede svižně do pravého boku. Nakonec jí zastavuji a hodně přitahuji. Své nářadí vůbec nešetřím, chci tu rybu dostat přes hranu a opravdu je to na hranici možností mého nářadí. Nic méně se mi to povedlo a já rybu pomalu přitahuji ke břehu. Vzhledem k prvotnímu tahu pomalu přemýšlím zda-li na háčku ještě vůbec něco vysí, jelikož cítím už pouze jenom váhu, ale ryba vůbec nebojuje, nechává se pouze v klidu přitahovat ke břehu. Asi dvacet metrů od břehu už vidím menší odlesk, přitahuji ještě blíže a kousek od břehu se otáčí Amur jako prase a pálí to zpět na otevřenou vodu. Přitaženou brzdu stíhám ještě trochu povolit a ryba odjíždí zhruba padesát metrů. Boj kolem břehu trvá ještě desítky minut a poté úspěšně podebírám nádherného Amura. Váha ukazuje 15,5 kilogramů. To už je doslova torpédo. Chviličku ho nechávám rozdýchat u břehu v síťce, jelikož opravdu zabojoval a pouštím ho zpět svého živlu. 

Vítěznou sestavu neměním a opět nahazuji ovocnou kuličku na krmné místo za hranu. Na druhý prut dávám dvě 18mm kuličky s příchutí kraba a také nahazuji. Po necelé hodince od náhozu opět přichází další záběr na ovocnou kouli. Po pěkném boji zdolávám Kapra vážícího osm kilogramů. Není to žádný velikán, ale za to byl neuvěřitelné bojovný. Opět nahazuji ovocnou kouli a opět přichází záběr asi po dvou hodinkách. Ta ovocná zatíms přehledem válcuje masové příchutě a tentokrát se z toho vyklubalo krásné Kapří sluníčko s váhou čtrnácti kilogramů. Do konce dne už přichází pouze jeden záběr, který neproměňuji a tak stahuji pruty a ulehám do spacáku. Ráno mě nezvoní budík a tak nahazuji až v sedm. Přesně za půl hodiny od náhozu přichází záběr na kuličku s příchutí Kraba. Tak konečně zabrali i masové příchutě. Rybu celkem snadno dostávám asi na padesát metrů od břehu a poté následuje výpad přes brzdu a výrazně do boku. Už mi je jasné, že se jedná o Kapra a nebude malý. Po půl hodince boje ho přitahuji blíže ke břehu a následuje ještě divoký zhruba deseti minutový boj na mělčině. Ty ryby tu opravdu neskutečně bojují a to mě skvěle baví. Jo!!! Mám ho na podložce. Dlouhý Kapr měřící devadesát osm centimetrů váží 19.60kg. Následuje ohromná radost a neuvěřitelné uspokojení. Do konce dne mi ještě jedna ryba upadá. Byl to neuvěřitelný víkend a jsem rád, že jsem měl možnost o něm napsat. Snad se sem ještě někdy v budoucnu vrátím a navážu na tento článek dalším příběhem i poznatky. 

Ještě bych rád popsal pomocí obrázků svojí úspěšnou montáž a to především jakým způsobem vážu svojí helikoptéru bez které bych nebyl schopný nikdy dohodit tak daleko, aniž by se mi to zamotalo a bylo to úspěšné i co se týče záběrů a úspěšnosti při zdolávání ryb. Vyfotil jsem podrobně jakým způsobem jsem při navazování postupoval a tak níže v obrázcích máte možnost vidět celkem přehledně jak je to jednoduché.