Co takhle zkusit dropshot?

Neodsuzuj, co neznáš, raději přiznej, že nevíš, o čem je řeč…

Když přijde řeč na tuhle rybolovnou techniku, mnozí z kolegů jen mávnou rukou a argumentují tím, že se nehodí pro lov na našich vodách nebo že jsou nedostupné vhodné nástrahy, případně že se jim tahle metoda neosvědčila a že na to nemají náčiní. Ovšem většina z nich (jak jsem zjistil po několika debatách na tohle téma) spíš nechce vypadat neznale a tak stočí hned řeč jinam. Tím, že přehlédneme možnosti, které nám právě dropshot nabízí, se ale možná ochudí o skvělé zážitky u vody a o pěkné úlovky na místech, de s běžně používanými způsoby sestavení montáže záběru nedočkají, i když tam někdy ryby jsou. A často opravdu pěkné…

V čem spočívá princip dropshotu?

Hodně zjednodušeně řečeno jde o to, že zátěž bývá umístěna na konci vlasce a háček s umělou nástrahou nebo rybím cárem či mrtvou rybkou) je navázán 30 až 50 centimetrů nad koncovou zátěží. Ta může být upevněna na kmenovém vlasci, stejně jako háček s nástrahou, ale v případě, že hrozí utržení zátěže při popotahování po například kamenitém dně lze použít pro upevnění zátěže i tenčí vlasec, takže riskujeme zpravidla jen utržení zátěže, v zásadě to platí i pro zachycení zátěže ve vázce i v průběhu zdolávání. Osobně bych ale použití slabšího konce sestavy nedoporučoval, mohlo by to totiž negativně ovlivnit polohu háčku vůči vlasci a tudíž i chod nástrahy a v neposlední řadě i šanci na spolehlivý zásek. Lovíme zpravidla ve zvolené vzdálenosti nade dnem, podle situace lze tedy nástrahu umístit i víc „ke dnu“ nebo ji naopak vodit i výš ve vodním sloupci. To závisí na druhu cílové ryby a na místě, kde lovíme. Dropshot lze úspěšně používat na stojatých, tekoucích i hodně proudných vodách, tomu musí samozřejmě odpovídat použitá sestava.

Jaké ryby s dropshotem můžeme chytat?

Musíme si uvědomit, že se v zásadě jedná o přívlač, takže tuto techniku nelze používat celoročně, ale vláčecí sezóna je poměrně dlouhá a tudíž si můžeme tohohle způsobu lovu užít dost a dost. Dost častým nesmyslem je to, že s dropshotem lze chytat jen okouny a jinak je k ničemu. Tahle metoda, která má svůj původ v USA je velmi účinná i pro chytání candát, štik, využijeme ji velmi dobře i při lovu pstruhů a sivenů. Jde o to, že můžeme v blízkosti dna nabízet poměrně malou nástrahu (ani to není žádné dogma, lze použít i dost velké nástrahy, ale už to není úplně ono), velkou výhodou je to, že pokud lovíme na místech, kde dno pokryto menším nebo větším nánosem bahna či tlejících rostlin nebo jemným pískem, při tažení koncové zátěže zvíříme kal a mnohdy tak dravce na nástrahu ne moc nápadným, ale přesto efektivním způsobem upozorníme. Což velmi často přimějeme k zájmu o nástrahu a tudíž mnohdy i k záběru ryby, které zrovna neloví a odpočívají na stanovišti u dna.

Montáž pro dropshot

Kromě výše zmíněného vedení nástrahy u dna a dráždivého víření kalu je výhodou i to, že i lehké a relativně malé nástrahy dostaneme do míst, kam bychom je jinak sotva nahodili (často vůbec, zejména na větších vodách) a nástrahu můžeme i velmi pomalu vést v blízkosti dna. Pro spolehlivý zásek je velmi důležité, že háček se díky trochu atypickému způsobu montáže na vlasec nachází stále v poloze, kdy odstává od kmenového vlasce v úhlu přibližně 90°, čehož lze snadno toho docílit i s běžným typem háčků, čímž si dovolím vyvracet i další často zmiňovanou věc, že tuto montáž můžete zhotovit jen se speciálními, atypicky tvarovanými háčky. Ne, to není pravda…ale k výběru vhodných háčků se, s dovolením, vrátím o něco později.

Co se týče zátěže, nebudete potřebovat nějaké extra závaží, ve většině případů vystačíte s běžnými zátěžemi, i když mnoho výrobců a e-shopů nabízí „ty pravé a nepostradatelné“ pro tento způsob lovu. Jaká zátěž je nejvhodnější? Jde o to, kde budeme chytat. Na stojáku vystačíme bez problémů i s běžnou kulatou nebo vejčitou zátěží, do proudné vody se hodí spíš zátěž podlouhlého tvaru, ale není až tak důležité, jestli to bude zátěž kulatého, hruškovitého nebo podlouhlého tvaru. Tohle je důležité jen v případě, že budeme lovit v místech s opravdu silným proudem, potom je třeba, aby zátěž kladla co nejmenší hydrodynamický odpor a aby díky svému tvaru v proudu nerotovala. Takže potom je vhodnou volbou kulatá nebo (jedná-li se o hluboká místa a opravdu silný proud) buď kulatá, nebo zátěž protáhlého válcovitého tvaru bez zploštění a výstupků, tedy nejlepší volbou je váleček s karabinkou nebo očkem na horní straně. Ideální je uchycení pomocí karabinky s obratlíkem, umožňující rychlou výměnu zátěže a současně v první řadě zabraňující kroucení koncové části nebo celého vlasce.

Vtip je v uzlu

Aby sestava pro lov na dropshot správně fungovala, musí být háček navázán na vlasci tak, aby odstával a není umístěn na žádném bočním návazci. (Jinak už by se o „čistokrevný dropshot nejednalo. Jinak se taková sestava s bočním návazcem a zátěží na konci používala už za mého mládí při lovu s plovoucími woblery u dna, především pro lov candátů.) Jak navázat háček správným způsobem? Jako nejvhodnější a opravdu spolehlivý se jeví uzel, známý pod označením „Palomar Knot“, zkráceně Palomar nebo Palomarský uzel. Když ho zusím srozumitelně popsat, jde o to, že nejprve prostrčíme přeložený vlasec (přeložený pochopitelně v místě, kde chceme mít háček uvázaný) očkem háčku ve směru od ramínka ke špice. Mnohem jednodušší je to tak, že vlasec prostrčíme očkem a pak ještě jednou zase zpátky… . Pokud nemáme moc šikovné prsty, můžeme si pomoci tak, že jiný tenký vlasec provlékneme očkem a potom zase zpět v opačném směru, čímž si vytvoříme smyčku, do které navlékneme kmenový vlasec jako do oka jehly a protáhneme skrz očko, ten pomocný vlasec pak už nebudeme potřebovat. Tohle se hodí hlavně při použití pletenky, pokud se její konec třepí. Dále uděláme zdvojeným vlascem obyčejnou smyčku (neutahujeme ji!) a tu následně navlékneme kolem háčku od špičky k ramínku. Potom opatrně smyčku zatáhneme tak, aby se uzel uzavřel těsně na očku háčku. Nakonec spodní část vlasce (na které bude upevněna zátěž) provlékneme ještě očkem háčku a máme hotovo. Pokud vám to není úplně jasné, zkuste se podívat na video (https://www.facebook.com/reel/604157236009657). Je to jeden z nejjednodušších a současně nejpevnějších uzlů, jak ho jednou nebo dvakrát na zkoušku uvážete, uvidíte, že je to skutečně snadné. A hlavně – háček bude krásně odstávat od kmenového vlasce!

Vlasec nebo šňůru?

Jako nejvhodnější se podle mého názoru jeví použití fluorkarbonového vlasce, protože je (především v křišťálově čisté vodě) pro ryby minimálně viditelný a nemá zpravidla velkou tvarovou paměť. Pokud ho nemáte na cívce navijáku, není třeba zoufat, dobrým řešením je i použití návazce z fluorkarbonu v délce kolem jednoho a půl metru, který připojíme nějakým spolehlivým uzlem (doporučil bych například Surgeon knot). Spojení pomocí karabinky nebo obratlíku bych nedoporučoval, zbytečně by nám komplikovalo nahazování a snižovalo i kontakt citlivé špičky prutu s nástrahou. Záběhy jsou totiž velmi často docela jemné. Většinou se v textu zmiňuji o vlasci, ale použít lze bez problémů i tenkou pletenou šňůru, nejlépe nenápadné barvy. Co se týče uzlů, je to při použití šňůry to samé jako u vlasce. Osobně používám nejčastěji vlasec nebo pletenku o síle 0,16 – 0,20 mm.

Pokud lovíme v místech, kde je velká pravděpodobnost záběru štiky a nechceme riskovat překousnutí vlasce nebo šňůry ostrými štičími zuby, můžeme použít silnější fluorkarbon (0,40 – 0,50 mm) jako koncovou část montáže (tedy zase v délce něco kolem metru a půl), je vůči štičím zubům výrazně odolnější. Ale i tak určité riziko při déletrvajícím zdolávání tady je, ovšem použití lanka je při lovu na dropshot prakticky vyloučeno, je zbytečné to zkoušet, opravdu to nefunguje.

Obyčejný nebo speciální háček?

Pro chytání na dropshot bez problémů můžeme použít i obyčejný háček s očkem zcela klasického tvaru, s krátkým i dlouhým ramínkem, důležitá je hlavně ostrá špička as kvalitní drát. I při chytání okounů se totiž může stát, že nás překvapí záběr štiky nebo candáta a pokud nedojde k ukousnutí vlasce (což bohužel často nastane), musí háček něco vydržet. Háčky typu „Offset“ a „Stand Out“ jsou zárukou „odstávání „ háčku v požadovaném úhlu i be použití speciálních uzů, ovšem pokud se naučíte používat Palomar, není nutné je shánět. A pokud jster k nim někde náhodně přišli a lámali jste si marně hlavu nad jejich tvarem a účelem, už neví, o co jde).

Velikost háčku volíme vždy s ohledem na cílovou rybu. Zpravidla vystačíme s háčky o velikosti 8, 6 a 4, i menší okoun si je suverénně vezme a z druhé strany na takovém háčku dobře drží i slušný candát nebo štika. Pro lepší zajištění polohy háčku (tedy špičkou vzhůru, což je pro zásek s dropshotem ideální) lze použít háčky s malým olověným nálitkem na ramínku nebo prostě ramínko od očka do poloviny ramínka jednoduše omotat tenkým olověným drátem a zafixovat nití s následným přelakováním.

Prut a naviják

Na drop shot si nemusíte pořizovat speciální prut, ale určité požadavky na něj kladeny jsou, pokud má všechno správně fungovat. Pro lov z lodě nebo z bellyboatu vystačíme s pruty o délce kolem dvou metrů, které využijeme i tam, kde nám hustě zarostlé břehy manipulaci s delšími pruty spíš komplikují. Jinak pro lov ze břehu oceníme i o něco delší prut (tak do tří metrrů), protože při vedení oceníme fakt, že vlasec směřuje směrem dolů a ne vodorovně. Hmotnost montáže se zpravidla pohybuje mezi deseti až třiceti gramy a proto volíme pruty v odpovídající kategorii. Důležitá je citlivá, poměrně měkká špička, která nám umožní nejen dráždivé vedení nástrahy, ale i citlivé rozeznání často velmi jemného záběru. Můžeme tedy použít například pruty, primárně určené na lehkou přívlač. Pokud budeme cílit hlavně na štiky a candáty, můžeme použít o něco tvrdší prut, ovšem pořád je důležitá ta citlivá, jemná špička.

Co se týče výběru navijáku, je pochopitelnou a nejlepší volbou lehký smekací, těžký naviják by při delším chytání zbytečně namáhal ruku a navíc v kombinaci s lehkým prutem by celá sestava nebyla moc dobře vyvážená. Rozhodně je třeba mít dobře ovladatelnou a seřízenou brzdu, s níž můžeme snadno pracovat i v průběhu zdolávání. Protože se nejedná o klasické vláčení, není třeba ani nějaký rychlý převod.

Nástrahy a jak je nabídnout…

Nejčastěji se používají měkké, poddajné plastové nástrahy, které známe jako „smáčky“, tedy takové, které nemají žádný výrazný chvějivý nebo rotující prvek. Neříkám, že to nemůžete zkusit s jigovou gumou nebo s „kopytem“, ale v takovém už bude pohyb nástrahy mnohem agresivnější a pokud ji budete vodit pomalu…prostě ne, tohle je slepá ulička, kterou už si prošlo mnoho experimentátorů (já tak, přiznávám, takže trochu vím, o čem mluvím).

Výhodou velmi poddajných a měkkých nástrah je to, že i při pomalém vedení dobře pracují a svými jemnými vibracemi dokáží i jinak nasycené nebo odpočívající dravé ryby vyprovokovat k záběru. Použít pří lovu na dropshot lze samozřejmě i poněkud atypické nástrahy, k nimž patří například umělí červi, napodobeniny larev hmyzu nebo nástrahy ve zcela fantastickém provedení, které provokují především svým pohybem a někdy i nezvyklým vzhledem. Tady myslím například malé plastové robotničky, sépie nebo představují cí nic v našich řekáchani v jiných řekách nebo v moři) nežijícího, hodně je to i o prezentaci nástrah (k tomu se za chvíli také dostanu),

Pachová stopa? Proč?

Nástrahy z měkkého plastu je možné „navonět“ a zvýšit tak jejich přitažlivost pro dravce. Vždyť něco podobného už se odedávna používalo při lovu na položenou a na plavanou, snahy o něco podobného byly svého času patrné i u umělých mušek, tak proč to nezkusit i s nástrahami pro přívlač a konkrétně i pro dropshot, že? Jednou z možností je natřít nebo ponořením do roztoku aromatizovat tyto nástrahy, ovšem ta „voňavka“ většinou moc dlouho na nástraze nevydrží. Takže vynalézaví výrobci nástrah šli ještě o krok dál a objevily se i nástrahy (jigy, twistery a pro lov na dropshot také oblíbené smáčky), vyrobené na bázi přidání kukuřičného šrotu nebo dalších podobných přísad do materiálu, z něhož jsou nástrahy vyráběny. Ta vám sice v průběhu chytání (a v krabičce také, což není moc žádoucí, ale prý to za to stojí) pozvolna ubývá, ale vydává pach, jenž má ryby vábit na velkou vzdálenost. Pokud máte někdo lepší zkušenosti než já, napište do redakce, rádi váš příspěvek zveřejníme, ovšem osobně mám zkušenost jen takovou, že jsem na ten „zázrak“ nic nechytil a netuše, co bude následovat, jsem lehce nevábně páchnoucí gumu po nějakém čase chytání vyměnil za jinou nástrahu a vložil ji do krabičky. Následovalo odstraňování zbytků rozměklé hmoty a už tohle prostě nepoužiju. Ale je možné, že chyba byla na mé straně… To raději použiju obyčejný „rybí cár“, tedy kousek z nástražní rybky (ovšem musí dosahovat Rybářským řádem předepsaných rozměrů)…což lze využít tak na štiku, ale ani candát, ani okouni se na takovou velkou porci moc nadšeně nevrhají, takže raději zůstávám u osvědčených smáčků…

Vedení nástrahy

Něco o způsobu prezentace nástrah při lovu na dropshot už jsem zmínil, takže to shrnu jen ve zkratce. U dropshotu jde ani ne tak o prohledání větší plochy, jako tomu bývá u klasické přívlače, ale o pochytávání vytipovaných nebo rybáři již dobře známých „hotspotů“, tedy míst kde se ryby s oblibou zdržují a předpokládáme tam tedy i výskyt dravců. Tahle místa najde snadno ten, kdo má určitou praxi a umí „číst vodu“, případně revír zná jako svoje boty a tudíž ví, kde má smysl chytat a kde je to spíš ztráta času. Jedná se v první řadě o místa u přítoku, poblíž zatopených stromů, u mol a přístavních lávek, zatopených zbytků staveb (hlavně na údolních nádržích) nebo u zlomů profilu dna. Při lovu na dropshot se nemusíme obávat chytat ani tam, kde jsou na dně škeble, které svými ostrými lasturami dokáží často rybářům chytání hodně znepříjemnit, nemusíme se nijak moc obávat ani případných vázek. Jde totiž o to, že část sestavy, která se dostává do kontaktu s kameny na dně nebo s lasturami škeblí je až za násrahou a tudíž i v případě oděru nebo jiného narušení nesníží pevnost sestavy po záseku. Maximálně přijdeme o koncovou zátěž…a s tím se nějak už vypořádat vcelku většinou dokážeme.

Samotná práce s nástrahou nespočívá ani tak v přitahování (jak je tomu u přívlače), ale spíš v tom, že zátěž jen pozvolna popotahujeme po dně a dráždivého chvění a třepetání nástrahy docílíme jemnými pohyby špičkou prutu. Tady se projeví výhoda této techniky velmi výrazně, můžeme totiž nástrahu po delší dobu nabízet prakticky na jednom místě a přitom jí stále dodáváme ten lákavý pohyb. V proudu můžeme lehkým přizvedáváním a spouštěním špičky putu nechat smáček pracovat na jednom místě poměrně dlouho, což někdy vydráždí i jinak nereagujícího dravce. Se zásekem bychom se neměli unáhlit, ale také nečekat moc dlouho, jinak dravec zjistí, že něco není v pořádku a nástrahu pustí. Každopádně máme na zásek o něco víc času., než při klasické přívlači.

Jak tu „gumu“ správně napíchnout?

Nejčastěji se smáčky a podobné měkké plastové nástrahy nabízejí napíchnuté „za nos“, tedy tak, že špičkou háčku vyvedeme na druhé straně zase ven z těla nástrahy a tak zůstane šička volná, připravení k zaseknutí do rybí čelisti. Podobné je to i při použití větších nástrah an a háčky s delším ramínkem, kdy háček zavedeme o něco hlouběji do těla nástrahy, opět ale špičku vyvedeme ven a necháme ji volnou. V místech, kde je hustý porost vodní „zeleniny“ lze sice špičku háčku ukrýt do těla nástrahy, ovšem výrazně tím snížíme efektivitu záseku. Ale zase tolik nevázneme…prostě každé řešené má své výhody i nevýhody. To už záleží na každém z nás. Tak hodně štěstí s dopshotem a nebojre se ho vyzkoušet!