Co jsou to otolity a k čemu rybám slouží?

Otolity jsou specifický útvar v lebce, který svým tvarem připomíná "kamínky" (oto – ucho a lithos – kámen). Samozřejmě to nejsou žádné nerosty, ale kůstky tvořené uhličitanem vápenatým, které jsou součástí statokinetického a vestibulárního ústrojí. Díky chvění otolitů ryba zaznamenává polohu a změny pohybu těla. U savců funkci otolitů plní vejčitý a kulovitý váček ve vnitřním uchu. Společně s postranní čárou jsou orgánem "sluchu", kdy ryba zaznamenává vibrace, které vytvoří neopatrný rybář v lodi nebo na břehu.

Otolity fungují tak, že se při pohybu organismu přesýpají a rozhýbají tak endolymfu – tekutinu, která vyplňuje prostor kolem otolitů. Endolymfa následně tlačí na vláskové buňky zaznamenávající polohu těla. Vzniká vzruch, který je vedený po sluchově rovnovážném nervu do sluchového ústředí.

Pro rybáře a biology jsou otolity důležitým orgánem pro určení stáří ryby, což je možné zjistit pomocí rozpůlení a následného jemného výbrusu otolitů. Při pohledu pod lupou přibývají léta u otolitů jako u stromů. Pravidelně se zde střídají užší a širší úseky jako u letokruhů. Širší pás je jedno vegetační období, užší pás je doba, kdy ryba strádá na růstu (například u tresek je tomu v období tření, kdy je veškerá získaná energie využita do tvorby pohlavních produktů a migrace na trdliště). S rostoucí velikostí ryb stoupá i velikost otolitů, rostoucí velikost má však souvislost i se stářím ryby. V praxi to vypadá asi tak, že stejně stavěné ryby o stejné hmotnosti ale vyššího věku budou mít otolity větší než ryby mladší.

Preparace otolitů je na první pohled složitá, ale věřte, že stačí trocha praxe a jde to samo. Obecně jsou otolity umístěny po stranách mozkovny v malých žlábcích a nejsou s mozkovnou pevně spojeny. V podstatě se lze k otolitům dostat dvěma způsoby. Prvním je udělat z celé hlavy vynikající rybí polévku a otolity získat z vyvařené mozkovny tak, že po vyndání a následnému rozlomení mozkovny sami vypadnou na talíř nebo je z mozkovny lehce "vyloupneme" nožem. Druhý způsob je preparace z čerstvé hlavy. Nejjednodušší je naštípnout lebku sekerou nebo ji úplně rozpůlit. V rosolovité hmotě ve spodní části mozkovny za mozkem směrem k ocasu ryby se skrývají dva bílé otolity každý na svém místě po jednom na levé a pravé straně. Nehtem nebo nožem je lehce vypreparujeme.

Podle tvaru otolitů lze určit rybí druh. V rámci obvyklých druhů, které se běžně chytají v Norsku, mají velké otolity treskovité ryby. Tvarově nejzajímavější má bezesporu treska obecná, treska tmavá a treska polak mají otolity úzké a robustní. Velmi velkými otolity se můžou chlubit i štikozubci, kteří mají otolity protáhlé a velmi tenké, takže je nutné dbát na opatrnou manipulaci. Halibut patří mezi ryby se střední velikostí otolitů. Menší velikost otolitů mají naopak mník mořský a mníkovec bělolemý.

Voda je co se týče vedení zvuku daleko lepším přenašečem než vzduch. Na řece se zvuk klepnutí kamenů o sebe nese na kilometry po proudu. Při rybolovu na moři je proto nutné být opatrný co se týče pohybu v lodi a manipulaci s vybavením a úlovkem. Pro chytání v malé hloubce je nevětším strašákem náraz kov na kov tedy například upuštění pilkeru na dno hliníkové lodi. Vydaný zvuk se pod hladinou nese jako gong a větší zkušené ryby můžou na tento zvuk reagovat únikem.