Zimní plavaná na konci sezóny

Plavaná má svou magickou přitažlivost vždycky a všude, za každého počasí a v každé roční době. Většina z nás u téhle techniky začínala a mnozí se k ní rádi vracejí. Jedná se o lov, při kterém se většinou snažíme rybu více nebo méně aktivním způsobem vyhledávat, navíc sledovat splávek v mírném proudu, ve zpěněné vodě pod jezem nebo poklidně odpočívající u rákosí a leknínů, to má v sobě skutečně osobité kouzlo. Ano, rybolovné techniky střídám, ale když si chci jen tak pro radost zachytat a radovat se z častých záběrů, zvolím většinou plavanou.

Úplně se vším se plavaná chytat nedá

Kdo se věnuje plavané opravdu důkladně, má v rybářské výbavě několik speciálních prutů, z nichž si vybírá podle cílové ryby nebo podle charakteru revíru, na který se vydává, nejčastěji podle obojího současně s přihlédnutím i k počasí, stavu vody, roční době a dalším faktorům. Ano, plavaná je svým způsobem opravdu "rybářská věda", ale to vůbec neznamená, že ji s úspěchem nezvládne i rybář, který nemá s touto technikou příliš velké zkušenosti. Ani vybavení není třeba mít plnou skříň. Jistě, možná nenachytáme zpočátku tolik, kolik uloví kolegové, kteří umějí "číst vodu", znají taje míchání krmných směsí a už mají prostě své odchytáno. Ale plavaná je zábava, plavaná je rybaření, při kterém se z větší části zaměřujeme na drobnější bílou rybu, ale občas se dočkáme i milého překvapení v podobě opravdu pěkných velkých ryb. Je to, podle mého, z větší části ovlivněno i tím, že lovíme na jemné náčiní a nabízíme rybám nástrahu na malém háčku co nejpřirozenějším způsobem.

● Pro lov na plavanou je možné použít teleskopické pruty, kupříkladu jemné matchové v nejrůznějších délkách. U nich ale bývá v mrazu problém s namrzáním vlasce v poměrně malých očkách (pletenou šňůru pro tohle počasí raději nechejte rovnou doma).

● Teleskopické jsou většinou i takzvané "boloňky" (nazývané i "bolonézky"), ovšem díly jsou u nich zpravidla delší, takže počet oček je menší. Ale prověšený mokrý vlasec má zase tendenci přimrzat k blanku prutu, takže si moc nepolepšíme.

● Osobně bych se konkrétně pro zimní rybaření přimlouval hlavně za používání biče. Jedná se o skládací prut (může být teleskopický nebo z jednotlivých dílů), ovšem má oproti výše zmíněným jeden zásadní rozdíl - totální absenci oček. A to právě v zimním počasí mnohdy opravdu oceníme. Navíc lov bez navijáku umožní plně se soustředit na splávek, jeho vedení a případné jemné záběry. Biče se vyrábějí v nejrůznějších délkách a pokud to není opravdu třeba, nesahejte po těch úplně nejdelších, i lehoučký grafit při velké délce něco váží a ruka je přece jen dříve unavená. Lepším ani úspěšnějším rybářem se nejspíš nestanete díky tomu, že budete mít ze všech u vody (pokud tam v tomhle počasí vůbec někdo další bude) nejdelší prut. Bič má i tu výhodu, že nám nezamrzá vlasec na navijáku, co také může chytání značně komplikovat.

● Zajímavou variantou je i takzvaná dělička. Na první pohled vlastně připomíná hodně dlouhý běžný bič, jen neznalému přijde divné, proč rybář používá krátký návazec a splávek se "koupe" jen kousek od špičky prutu. Co bude dělat v případě záběru větší ryby? Ačkoli se děličky běžně vyrábějí i v délce kolem deseti a více metrů, celý "fór" je v tom, že při zdolávání je možné odebírat díly odspodu a tak prut postupně zkracovat, až bude možné s podběrákem (nejčastěji na dlouhé rukojeti) rybu bez problémů podebrat. Potom následuje kontrola nástrahy, případné doplnění červíků nebo toho, na co lovíme a už se chytá dál...

Jak přimět ryby k aktivitě

V zimním počasí se budeme muset přece jen pořádně snažit, abychom ryby zlákali k záběru, ovšem nejprve si musíme vybrat místo, které je k tomu účelu vhodné a dostatečně slibné. Hledáme místo, kde budeme mít dostatečný prostor pro lov, pro případné vylovení ryby a kde půjde i dobře zakrmit. Na stojaté vodě zvolíme místo se střední hloubkou, ideálně u přítoku nebo u terénního zlomu dna, kde se ryby s oblibou shromažďují. Na tekoucí vodě to bude mírný proud nebo tišinka či vracák u břehu, tůňka, případně klidnější místo za přírodní překážkou. Silnému proudu se vyhneme, stejně jako to určitě udělaly ryby. Musely by totiž vydávat zbytečně hodně energie a o tu je v zimním období přece jen nouze. Krmíme jen po troškách, na tekoucí vodě tak, aby krmení rybám zachutnalo, ale by se nenažraly, jen dostaly chuť na další. V proudné vodě nahazujeme vždy s ohledem na hloubku a sílu proudu o něco výš (proti proudu), aby krmení propadlo na lovném místě ke dnu.

Taktika lovu

Pokud hloubku známe přesně, je to určitě výhoda, jinak si ji můžeme pomocí splávku snadno změřit a nastavíme ji následně u sestavy tak, aby se nástraha pohybovala pár centimetrů až pár decimetrů nade dnem. Občasné "brnknutí" o dno stojí za mnohem větší naději na úlovek. Ryby se totiž zdržují v zimních měsících spíš v dolní třetině vodního sloupce. Záběry jsou většinou nepříliš výrazné, nejčastěji se projeví jen zastavením nebo lehkým přitopením splávku. Na to bychom měli hned reagovat citlivým zásekem (s ohledem na výše zmíněné jemné náčiní a malý háček).

Krmení a nástraha

Bezesporu nejlepší nástrahou jsou bílí červi, případně hnojáčci. Pokud získáte barvené bílé červy, buďte rádi, ryby je rády berou a mnohdy na sebe lépe upozorní. Ačkoli o červíky bývá v zimě nouze, několik jich rozmačkejte i do krmení, zvýší to jeho přitažlivost a ryby ho ucítí na velkou vzdálenost. Krmnou směs lze zakoupit (prodávají se i zimní speciály nebo směsi pro konkrétní druhy ryb) nebo si ji snadno namícháme ze směsi šrotu (kukuřičného nebo ječného), strouhanky, hlíny nebo jílu (dobrá je pro vytvoření krmného mraku i antuka, a přidáme trochu partiklu. Pro zvýšení atraktivity lze použít i atraktory a dipy, ale vždy jen v malém množství. Máme-li zbytky bolies nebo úlomky pelet, jemně je nadrtíme nebo nameleme a také je přidáme do krmení.

 A teď už jen hurá k vodě a ať vám ryby berou!