Vertikální vláčení se na podzim osvědčuje

Na hlubších vodách je technika vertikální přívlače často mnohem úspěšnější než běžné vláčení. Prohledáváme totiž prakticky celý vodní sloupec a nabízíme tak rybám svou nástrahu hned z několika směrů. Vždy si lovnou metodu můžeme uzpůsobit podle stávajících podmínek, vynikající výsledky přináší i v místech, kde klasické vláčení bývá problematické kvůli nejrůznějším překážkám a vázkám. Pokud můžeme vertikální vláčení provozovat z loďky nebo z bellyboatu, je to samozřejmě zase o level výš. Kromě toho, že se dostaneme na místa, kam ze břehu není možné za žádnou cenu nahodit, máme značnou výhodu i v případě, že přece jen někde u dna uvázneme a budeme se snažit drahocennou nástrahu vyprostit. I ze břehu se ale na vhodných místech můžeme tomuto způsobu lovu věnovat, především tam, kde břeh spadá hned strmě do hloubky.

Vhodné nástrahy a další vybavení

Pro svisle praktikované vláčení se vyrábějí speciální nástrahy, kromě nich ale využijeme i leccos z našich běžných zásob. Přímo pro lov "nahoru a dolů" jsou určeny zejména pilkery a marmyšky, plastové chobotničky nebo imitace úhoříků (poslední dva typy jsou doporučované pro lov velkých sumců), použít ale lze i twistery, jigy, smáčky, plastové rybky aněkteré typy woblerů. Při troše dobré vůle, snahy (nebo v případě, že jsme vhodnější nástrahy zapomněli doma) to zvládneme i s plandavkami, jen rotačky se pro tento způsob lovu moc nehodí. Další vysoce účinnou variantou vertikální přívlače je lov na mrtvou rybku. Buď ji zatížíme v těle, nebo použijeme koncovou zátěž a rybku umístíme na boční přívěs pomocí jednoháčku či systémku. Mrtvá rybka má tu výhodu, že zanechává přirozenou pachovou stopu (především čerstvá) a když se jí dravec dotkne tlamou, nezjistí nic podezřelého. Také nemusíme nástrahy jen spouštět nahoru a dolů, vertikální přívlač si můžeme přizpůsobit i do mírně "nakloněné roviny", žádný předpis nás přece neomezuje.

Z dalšího vybavení kromě již zmíněné loďky nebo praktického bellyboatu určitě každý rybář na hlubší vodě ocení echolot nebo sonar. Tato zařízení totiž umožní zjistit hloubku na daném místě, profil dna v okolí a často umějí i zaměřit hejno ryb nebo větší kusy, pohybující se pod námi. Objevíme i závady, zbytky staveb nebo další zajímavá místa na dně, takže se vyhneme zbytečným vázkám a zároveň budeme nahazovat přesně tam, kde ryby s největší pravděpodobností očekáváme. Zmapováním dna prostě získáme před ostatními rybáři značný náskok. Práce s echolotem není přitom nijak náročná ani komplikovaná, zvládneme to během chvilky. Echoloty i sonary lze používat nejen z loďky či jiného plavidla, některé typy jsou vyvinuty i pro získávání informací přímo ze břehu. Na rozlehlých vodních plochách (nádržích, jezerech nebo při mořském rybolovu) se bez takového šikovného pomocníka prakticky neobejdeme.

Můžeme se dostat i k úvahám, zda je pro tento způsob lovu vhodnější použití vlasce nebo pletené šňůry. Názory rybářů se liší, každý dává přednost svému. Vycházet ale můžeme z toho, že pro lov v menších hloubkách (přibližně do osmi metrů) bude vhodnější vlasec. Zásek je spolehlivý a jeho průtažnost pomůže navíc přílišnou razanci při zaseknutí občas trochu ztlumit. Lov na hlubších místech vyžaduje spíš použití pletenky, která svou neprůtažností umožní zásek dostatečně razantní a pohotový i na velkou vzdálenost.

Jaké ryby budeme lovit?

Vertikálně vedené nástrahy vydráždí prakticky každého dravce, nejlépe se tento způsob lovu osvědčuje při chytání okounů, candátů a v poslední době je používán i k oklamání velkých štik a sumců. Jedná se totiž o poměrně málo používanou a tudíž pro ryby "neokoukanou", málo známou techniku. Vertikální přívlač můžeme úspěšně používat i při zimním lovu "na dírkách". Na moři můžeme s vertikální přívlačí lovit všechny druhy dravých ryb, občas naši nástrahu vezmou i ryby, které mezi vyložené dravce nepatří. To je zřejmě způsobeno dráždivým pohybem nástrahy a tím, že v hejnu nemají ryby moc času na rozmýšlení, zda se jedná o potravu nebo ne a útočí na vše, co se v blízkosti pohybuje.

Práce s nástrahou

Při vertikálním vláčení se snažíme o nepravidelný, přerušovaný pohyb nástrahy, který působí mnohem přirozeněji než jednotvárné monotónní otáčení kličkou. Už při spouštění můžeme nástrahu občasným přidržením vlasce nebo šňůry lehce oživit, i v této fázi se totiž lze dočkat záběru. Bývá poměrně nevýrazný, ale pokud při propadání nástrahy cítíme jakýkoli kontakt, ihned zasekněme. Po dopadu na dno můžeme nechat nástrahu chvíli ležet na dně v obláčku zvířeného kalu, i to je okamžik, kdy se dravec přiblíží a může zaútočit. U dna lze ještě chvíli s nástrahou pracovat a drobnými "poskoky" po dně vířit kal a bahno, čímž se snažíme upoutat pozornost dravých ryb. Následuje fáze zvedání nástrahy - doporučuji zkoušet různé způsoby vedení a neustále je obměňovat. Kousek pomalého stoupání, zakývání špičkou prutu, pár rychlých zatočení kličkou, popuštění vlasce nebo šňůry směrem dolů (případně sklopení špičky prutu až pod hladinu), lehké zaškubání... tak nějak může vypadat vedení nástrahy z hloubky ke hladině. Buďme připraveni na záběr v kterémkoli okamžiku a proto předem věnujme dostatečnou péči seřízení brzdy. Pokud chytáme z loďky, raději lovme vsedě, nebudeme nevědomky přecházet a působit tak zbytečný hluk (který se ve vodě nese neuvěřitelně rychle a daleko), neriskujeme narušení stability plavidla a především se vyhneme nebezpečnému úkroku v případě, že ryba zaútočí až těsně pod hladinou. Kamarádovi takhle atakovala nástrahu velká štika a v momentě překvapení se mu povedlo při podvědomém kroku vzad zakopnout o sedačku, upadnout na záda, při dopadu zlomit prut a bolestivě si narazit sedací partie. Že jsme nakonec štiku vylovili, bylo pro něj jen opravdu malou náplastí na tento neúspěch. A to všechno mohlo dopadnout určitě ještě značně hůř. Takže na loďce vždycky opatrně a s rozvahou!