Inzerovat zde
Inzerovat zde

Večerní popracovní dravcové vycházky 1. díl

01. 08. 2017
První díl ze série článků o mých zážitcích s rybolovem dravců pomocí různých rybolovných technik. V prvním díle se zaměřím především na rybolov dravců pomocí klasické montáže se splávkem.

Již od února či března, zkrátka od prvního okamžiku kdy smočím krmítko či splávek ve vodě se těším na den šestnáctého července, kdy se budu moci opět pokusit o nějakého pěkného dravce. Tento článek jsem měl v plánu napsat již dříve, ale raději ho píšu o měsíc a půl po dravcové zahájené, jelikož o to víc vám budu moci povědět o mých dosavadních nasbíraných zážitcích.

Tento rok to pro mě bylo v práci časově náročné a tak jsem se na ryby vždy dostal buď jen v sobotu, a když už mě to štvalo tak také v týdnu po práci. Do práce většinou vstávám v sedm hodin ráno a tak pokud stíhám v jednu hodinu ranní ulehnout, většinou se poperu s tím, že mi těch šest hodin spánku zkrátka stačí. S navštěvováním našich revíru v popracovní době jsem začal až minulý týden, ale za to jsem tento trend vedl v docela slušném tempu. Ve svých rybářských papírech mám totiž již osm zápisů po sobě, každý den. No není to krása? Akorát jsem v posledních dnech opravdu pociťoval nedostatek spánku a tak si dám zase na chvíli pokoj. Alespoň budu mít čas a klid na to napsat tento článek.

Za těch osm dní, kdy jsem většinou k vodě přišel v sedm hodin večer a chytal do zavíračky, tedy do dvanácté hodiny večerní jsem vyzkoušel několik rybolovných technik a pochytal také několik druhů dravých ryb. Zatím mě jen trápí ta velikost, která není nijak velkolepá nic méně i nějaký ten velikán se časem povede, tedy alespoň doufám.

Tento článek nebude o detailních tipech a radách, ale spíš formulace mých myšlenek a zážitků od vody a třeba inspirace i pro ostatní, aby se příliš nepřiklonili jen k jedné rybolovné technice a zkusili toho mnohem více. V poslední době se totiž setkávám s tím, že mí přátelé rybáři chytají pořád stejně a diví se, že chytají pořád stejné ryby, ačkoliv by chtěli narazit i na jiné dravce. Naprosto výrazným případem je můj dobrý kamarád Pepa, který tvrdí, že s podvodním splávkem odchytá všechny druhy ryb. Začal u sumců a taky u nich stále je. Když jsem ho vytáhl na Candáty se splávkem a úspěšně zdolal šedesáti centimetrového Candáta, ihned se mu rozzářily oči a byl šťastný, že také po dvou měsících dostal i jinou rybu než sumce.

Nic méně aby v tom byl trochu systém, rád bych popsal jednotlivé rybolovné techniky, kterými jsem lovil a jak jsem si v nich vedl.

Dravci na splávek

Začnu od mé prozatím nejoblíbenější rybolovné techniky. Chytání dravců se splávkem je totiž vždy krásný zážitek. To když ve tmě sledujete pohupující se světýlko na vodě, kdy na konci celé sestavy je plotička, která se snaží uniknout zubům dravce a z ničeho nic pohoupávání přestane a přijde nekompromisní potopení splávku, to se prostě vždy člověku taji dech. Probíhá to asi tak, že uvidíte mizející světýlko ve vodě, poté následují vaše rozklepaná kolena a vy rychle vstáváte, chopíte prut do rukou, čekáte na napnutí šňůry a po ucítění tlaku dravce sekáte. Když prvních deset záběrů neproměníte a neustále přemýšlíte co udělat jinak a poté se vám konečně záběr proměnit povede, to je nakonec ten nejhezčí pocit, který vás může doprovázet. Abyste ale těm deseti neproměněným záběrům předešli, mám tu pro vás pár tipů v jakých chvílích zasekávat.

Spousta rybářů tvrdí, že čekání na zásek by mělo trvat tak dlouho, než stihnete dokouřit cigaretu. To je ale naprostá kravina. Spousta rybářů, zkrátka čeká neúměrně dlouho a většinou to končí tak, že dravec rybičku buď celou zhltne a logicky poté i když ho pustíte, zahyne anebo mnohem pravidelněji to skončí tak, že dravec zkrátka po nějaké chvíli ucítí, že je něco špatně a vaši nástražní rybičku pustí. Samozřejmě, že proměňování záběrů je vždy dost individuální a záleží na situaci. Ale rovnou vám mohu říct, že čekat několik minut na zásek je prostě špatně. Já osobně většinou zasekávám ihned po záběru anebo čekám, jakmile se dravec na chvíli zastaví, srovná si rybičku v hubě a poté opět vyrazí. Zásek ihned po záběru má jednu velikou výhodu. Téměř nikdy dravec nebude mít háček velmi hluboko a hodněkrát právě v prvních metrech nástražní rybičku drží celou v hubě a až poté si ji začne srovnávat. Pokud právě zasekáváte ihned po záběru, máte docela velikou šanci na proměnění záběru. O tom, že by se tak neměl zasekávat Candát, Úhoř a podobně. O tom, že by se těmto rybám měl nechat prostor pro zhltnutí rybičky, jsem také slyšel spoustu řečí. Já ovšem vyzkoušel zasekávat do několika sekund po záběru a nachytal jsem tak Štiky, Candáty, Okouny, Úhoře, Sumce a Boleny. Nic méně bych nechtěl vnucovat mojí techniku záseku i ostatním. Každý by si měl najít svůj vlastní styl a věřit svému vlastnímu úsudku. Nic méně každý by měl myslet také na to, že dravců v našich vodách neplave příliš mnoho a tak je nesmyslné nechávat jim spoustu prostoru, aby pak měli nástražní rybičku až hluboko v jícnu.

Rybolovu na splávek jsem se věnoval ihned první tři dny z osmi. A jak už to bývá, většinou mě nebaví trávit čas jen na jednom revíru a tak jsem byl pokaždé jinde. První večer jsem vyrazil na řeku Moravu, kde jsem s jedním prutem chytal se splávkem na montáž, kterou přikládám pod tímto odkazem. Jedná se o takovou bezstarostnou montáž se splávkem na řeku. Ve své podstatě nahodíte a později můžete čekat, dokud se splávek nepotopí. Mnohem více mě ovšem baví samotné přehazování a aktivní zkoušení jiných míst a tak druhý splávek mám navázaný jako klasický splávek s tím rozdílem, že chytám asi pouze metr pod hladinou a zkouším to házet různě kolem břehu, ale i do koryta. Pokaždé když mi sestava splave po proudu, opět splávek stáhnu a zase přehodím. Je to docela náročné, ale ve své podstatě, pokud jste jen nějakých pět hodinek na rybách, tak se alespoň aktivně zabavíte. Když už je pořádná tma, tak většinou tento splávek přehloubím a chytám kousíček od břehu, abych nemusel přehazovat i ve tmě a riskovat tak, že nahodím někam, kam nevidím a budu váznout.

Nic méně teď jsem trochu odbočil a tak se vrátím k prvnímu dni na Moravě. Asi o půl osmé přijíždím k vodě. Rychle rozbaluji věci a chytám nástražní rybičky. V osm nahazuji rybičku se sestavou s kačenou na řeku přibližně do čtvrtiny řeky. Je zde hloubka 4,5 metru a já nastavuji na splávku 2,5 metru hloubky. Na druhý prut dávám také nástražní rybičku, nastavuji hloubku zhruba 1,2 metru a chytám. Do deváté hodiny večerní žádný záběr a pomaličku už přestávám na splávky vidět a tak na ně v rychlosti přidávám chemická světýlka a chytám dál. Na obou prutech o něco zmenšuji hloubku, jelikož neustále vidím zalovení u hladiny a já zatím neměl ani jeden potah. Kousek vedle mě je zaparkovaná lodička, pod kterou vždy moje sestava se splávkem hezky pluje. Už tam dneska byla tak třicetkrát, nic méně po jednatřicáté asi dvacet centimetrů od lodi, když už jsem se chystal, že to opět stáhnu a přehodím, přichází záběr. Splávek jde rovnou pod hladinu. Mám strach, že by mi mohl dravec brousit vlasec o hranu lodě a tak se zasekávám asi pět vteřin po potopení splávku. Na prutu cítím rybu a nebude úplně malá. Ihned následuje výpad po proudu dolů a vlasec se láme přímo pod lodí. Prut držím špičkou ve vodě a tiše doufám, že dravec nepřejede žádný kámen posetý slávičkami, kterých tu je kolem břehu opravdu hodně. Schválně trošku víc povoluji brzdu a ryba si tak troufá více do koryta, což už je pro mě mnohem výhodnější situace. Jakmile je v korytu, brzdu opět přitvrzuji a rybu zastavuji. Je nyní ode mě asi padesát metrů po proudu dolů. Styl boje mi trochu připomíná sumce. Veliké kopance, ryba se navíc drží pořád u dna, jo to bude sumec. Žádný obr, ale na heavy feeder s nastraženou běličkou (kdo by to čekal?) už mi dává slušně zabrat. Zhruba po čtvrt hodině přetahování mám rybu pod nohama a pořád jsem ji neviděl. Feederu dávám co proto, je ohnutý snad už od navijáku. Pořádně se do prutu opírám a z ničeho nic vidím stoupající bubliny. Potom se vyvalí krásný ocas sumce, který opět podniká výpad až do koryta řeky. Pořád má docela dost síly, nic méně poté už ho přitahuji úspěšně ke břehu a podebírám. Mezi tím jsem ještě musel rozdělat druhý podběrák, jelikož do klasického feederového podběráku, který jsem měl připravený, by se nevlezl a lézt po zdejším břehu dolů, který je vysoký zhruba tři metry se mi taky nechtělo. Už jednou to u mě málem v těchto večerních hodinách skončilo katastrofou. Sumce pokládám na podložku, štěstím bez sebe ho polévám vodou a pořizuji pár snímků. Naměřil jsem 110cm. Pro sumcaře malinká hodnota, pro mě už docela příjemné překvapení. Jakmile sumečka pouštím zpět, dívám se na hladinu a nevidím svůj druhý splávek. Okamžitě tedy startuji k prutu a zasekávám. Cítím o poznání menší odpor a podebírám doslova oběšeného Candátka ve velikosti 40cm. Má to celkem hluboko, jelikož jsem zkrátka druhému prutu nemohl věnovat pozornost, když jsem zrovna zdolával. Nic méně v jícnu háček není a tak ho celkem bezpečně vyprošťuji a chvíli držím Candáta za ocas u břehu. Vypadá, že je v pohodě a tak jen čekám, až mi vystřelí z rukou, což se stalo přibližně za necelou půl minutku. Tak hodina a půl klid a teďka taková spoušť? No byl jsem velmi mile překvapen. Taktiku neměním a tak opět chytám dál, nic méně až do půl dvanácté hodiny večerní nepřichází žádný záběr. Pomalu začínám balit věci a z ničeho nic slyším hrčet brzdu navijáku. Splávek, který jsem přehazoval, jsem nyní přehloubil a hodil asi metr od břehu. Právě zde přichází záběr, rychle přibíhám k prutu a sekám. Rybu zdolávám celkem rychle a na hladině se objevuje obstojný okoun o velikosti třiceti centimetrů. Tento se píchl i přes moji nepozornost krásně za krajíček a tak mu vyprošťuji háček a ihned pouštím zpět. Balím věci a šťasten vyrážím domů se rychle vyspat.

Další den po práci ihned vyrážím opět k vodě. Tentokrát na stojatou padesátihektarovou přehradu. Zatím vůbec nepociťuji, že bych měl spánkový deficit, dopředu mě žene touha po souboji s dalším dravcem. Tentokrát k vodě přijíždím již v sedm večer. Do čeřínku se mi ovšem nedaří ulovit žádné rybičky. Zkouším tedy vytáhnout bič a chytat na masňáky. Půl hodiny a žádná rybička, to nevypadá dobře, ztrácím čas. Musím narychlo udělat krmení a tak míchám krmnou směs, do které přidávám trochu masných červů a zakrmuji u břehu. Další půl hodina je pryč a já jsem pořád bez rybičky. Z obalu vytahuji rychle matchový prut a zakrmuji asi patnáct metrů od břehu. Dolů dávám návazec s šestnáctkou háčkem a nahazuji dva masné červy. Konečně přichází záběr, ale vůbec ne od nástražní rybičky, ale od padesátky kapra. No tak to už je vážně síla. Copak tady nejsou rybičky? Zkouším paradoxně vyměnit návazec s menším háčkem za návazec s háčkem větším, na který napichuji hnojáka. Splávek se potápí a já vytahuji malého okounka. No není to ideální nástražka, ale aspoň něco. Chytím ještě další tři a pak už to balím, jelikož je devět hodin večer a dravci na mě jak doufám čekají. Dvě hodiny mi trvalo, než jsem se vůbec dostal k nástražním rybičkám. Příště až sem pojedu, tak si je budu muset zkrátka nachytat někde po cestě… Tentokrát chytám tak, že jeden prut s 25 gramovým splávkem přehlubuji a nahazuji co nejdál. S druhým prutem opět budu přehazovat a chytat aktivněji a tak volím hloubku přibližně 80 centimetrů. Dnes to netrvá dlouho a přichází záběr z dálky na přehloubený splávek. Nejprve se splávek celý vynořil nad hladinu, stejně tak jako když zabere Cejn a poté se dravec s rybičkou rozjel do boku. V tom momentě zkouším zasekávat a cítím na prutu rybu. Nemusela by být úplně malá… Po několika minutách souboje podebírám krásného Candáta a metr ukazuje 72 centimetrů. Tak to je naprostá paráda, přesně takové céčko, jak jim přezdívám, jsem si dlouho přál. Dostává ode mne pusu a plave si zpět ve svém živlu. Chvíli jsem přemýšlel, zdali si ho nevzít, ale ta ryba se mi natolik líbila a navíc ta představa, že přijedu domů a budu ještě kuchat, mě zkrátka donutila k tomu, abych ji pustil. Teď když píšu tyto slova, tak toho vlastně vůbec nelituji. Vítězná sestava se nemění a tak roztrhanou rybičku opět nahazuji zhruba do stejných míst. Mezi tím na splávek, s kterým aktivně chytám, nepřichází žádný záběr. Za to ze dna to opět netrvá ani tak dlouho a vidím mizející světýlko. Zkouším opět zasekávat docela brzy, ale záběr neproměňuji. Navíc mi padá z háčku okounek. Nedá se nic dělat, napichuji dalšího a pak už mi zbývají jen tři. Splávek, na který jsem aktivně chytal, jsem nyní také přehloubil, jelikož takhle zkrátka nepřišel žádný záběr. Přichází půl jedenáctá hodina večerní a splávek se prudce rozjíždí. Tohle byla opravdová rychlost a tak jsem dlouho nečekal a opět sekl. Cítím rybu na prutu a následuje kratičký výpad. Z ničeho nic všechno povolí. Vytahuji sestavu a vidím ohnutý háček. Trochu se vztekám na nejmenovanou firmu, od které jsem háčky koupil a taky se trochu vztekám sám na sebe, že jsem tyto čínské háčky vůbec kupoval. Nic méně člověk nic nenadělá a tak se nevzdávám a nahazuji znovu. Následuje půl hodinový útlum a poté přichází záběr opět na splávek, který mám dále, zhruba třicet metrů od břehu. Zdolávám dalšího Candáta, který má tentokrát pouhých 45 centimetrů. Ani ho nefotím a v rychlosti ho odháčkuji a pouštím zpět. Zbývá mi půl hodinka, kterou bych shrnul tak, že jsem neproměnil dva záběry a vytáhl jednoho bolena okolo 40 cm. V závěru tohoto dne se mi lepila smůla na paty, jednou se mi ohnul háček, pár záběrů jsem neproměnil a asi dvakrát utrhl návazec o různé kořeny, kterých je tu požehnaně. Navíc jsem ještě přišel o všechny nástražní rybičky a tak jsem to ve třičtvrtě na dvanáct musel sbalit. Nic méně si nemohu stěžovat, jelikož odjíždím domů s pocitem, že jsem chytil krásné céčko ve velikosti 72 centimetrů.

Pokračování v dalším díle, ve kterém navážeme na poslední popracovní vycházku se splávkem, kterou jsem podniknul s kamarádem Pepem, který mě později na oplátku pozval na lov s podvodním splávkem.  

Připojené obrázky

Rybostroj Zděněk Řeřucha Šéfredaktor Zachytame.cz

Sdílet tento článek

Inzerovat zde

Komentáře Večerní popracovní dravcové vycházky 1. díl

Zatím nebyl vložen žádný komentář. Buďte první!

Vložit první komentář