UL přívlač a mininástrahy

Jemné náčiní je pro ryby v čisté a průzračné vodě mnohem méně nápadné a tak se dočkáme záběrů i tam, kde jiní odcházejí od vody s konstatováním, že "tady už žádní dravci nejsou". Podívejme se tedy trochu detailněji na nástrahy, které se při této technice rybolovu používají.

Miniwoblery

Malé, zavalité woblery od Rapaly i dalších výrobců fungovaly už koncem minulého století především na okouny vždycky dobře, bývaly ovšem velmi úzkoprofilovým až podpultovým zbožím. Dnes můžeme použít i opravdu miniaturní modely, které jsou v nejrůznějších provedeních dostupné v rybářských prodejnách i v tak populárních e-shopech. Ovšem pozor! Ne každý na pohled lákavý a parádní trpasličí wobler chodí opravdu dobře - pokud konkrétní model a značku neznáme nebo ji nemáme možnost vyzkoušet ve vodě, nekupujte raději "výhodné sady" za sníženou cenu, protože byste mohli zaplakat nad výsledkem. A pokud wobler není dokonale vyvážený, už se nám asi nepovede donutit ho k tomu, abych chodil podle našich představ. To platí i pro napodobeniny osvědčených vzorů od neznámých výrobců. Vypadají stejně, ale mnohdy se jen tak nějak "ploncají" pod hladinou nebo vůbec nepracují.

Nejmenší woblery, se kterými jsem se setkal a chytal jsem na ně, měly délku něco přes dva centimetry a byly opatřeny jednoháčkem nebo malým trojháčkem na spodní straně těla. Větší modely mají často háčky nebo trojháčky dva. Je třeba dbát na to, že u těch nejmenších woblerů není výměna háčku nebo trojháčku nijak jednoduchá záležitost. Ne snad proto, že bychom nezvládli roztáhnout kroužek a háček vyměnit, ale důležité je vyměnit ho za zcela identický typ háčku (velikostí, tvarem i hmotností). Jinak ovlivníme - a prakticky vždy negativně - chod nástrahy a už to prostě nebude ono.

Hmyzí woblery

Zajímavou variantou miniwoblerů jsou takzvané "Insect Wobblers", tedy v překladu "hmyzí woblery". Vypadají často jako broučci, koníci, larvy hmyzu nebo housenky, včely či vosy, mívají jednoduché nebo dvojité nořítko a malý trojháček, zavěšený pod tělem. Většinou jsou lehčí než voda a tudíž po nahození zůstanou na hladině a při tažení se ponořují jen nepříliš hluboko. Skvěle se hodí k lovu pod převislými větvemi a podél břehů. Pod větve je můžeme nechat splavat s proudem a potom teprve nástrahu opatrným přerušovaným pohybem "oživíme". Tím napodobíme pohyb hmyzu, který spadl na hladinu a zoufale se snaží zachránit. Můžeme se setkat s miniwoblerky kolem dvou centimetrů a občas i menšími, ovšem jemné náčiní na ultralehkou přívlač nám i takovou nástrahu umožní nahodit.

Co je tailspinner?

Tuhle nástrahu si s jinou nespletete, když ovšem budete vědět, oč se jedná. Ne, nebývá to dílo nějakého nadšeného kutila, tailspinnery vyrábějí solidní rybářské firmy a v poslední době si tyto nástrahy získaly velkou oblibu i v Evropě, kam dorazily ze Spojených států. Na první pohled připomíná přední díl tailspinneru maličký wobler, ovšem použitý materiál je zcela odlišný. Původně se tělíčka tailspinnerů odlévala z olova, později je nahradily nezávadné slitiny nebo se jedná o tělo z tvrdé polyuretanové pěny s kovovou kostrou. Druhým důležitým dílem tailspinneru je lžička, která se za kmitajícím tělíčkem otáčí podobně, jako tomu je u křidélka rotačních třpytek. Díky tomu, že tělíčko nerotuje, nedochází však ke kroucení vlasce a obratlík tedy není třeba používat. K upevnění postačí spolehlivý uzel, pro snadnější výměnu můžeme použít malou drátěnou karabinku o odpovídající pevnosti.

Tailspinnery se vyrábějí v mikrovelikostech i v provedení značně větším, které je cíleno na lov štik, candátů, sumců a dalších velkých dravců. Ty menší na UL prutu výborně poslouží při lovu pstruhů, tloušťů, bolenů a okounů. Díky poměrně vysoké hmotnosti snadno odhodíme i ty nejmenší tailspinnery na opravdu velkou vzdálenost. Lovíme s nimi na stojatých i tekoucích vodách, v silnějším proudu stačí k vydráždění dravce mnohdy jen přidržet nástrahu v silnějším proudu a lehkým popouštěním i přitahováním měnit hloubku, ve které nástraha pracuje. Na stojáku nebo v pomalu proudící vodě vodíme tailspinnery obdobně jako rotačky a woblery, tedy přerušovaně, s občasným zpomalením a zrychlením. Na údolních nádržích s větší hloubkou se osvědčuje i trochu odlišný způsob vedení, který lze označit jako "lov na kontrolovaný propad". Jde o to, že nástrahu po nahození necháme padat ke dnu a jen chvílemi ji lehce přitáhneme, takže dráha nástrahy je nepravidelná křivka, směřující ke dnu. Po dopadu na dno nástrahu necháme několik sekund ležet a potom ji přerušovaným navíjením vedeme ke hladině. Tento způsob není moc vhodné praktikovat tam, kde jsou na dně velké balvany, mezi které může tailspinner zapadnout, zato na písčitém dně funguje výtečně.

Pidigumy

Drobné gumové nástrahy a nástrahy z měkkých, poddajných plastů se také dobře hodí pro ultralehkou přívlač. Jedná se nejen o běžné jigy a twistery, ale i o mikrosmáčky, rippery a kopýtka. Jsou to nástrahy vhodné pro lov pstruhů, tloušťů a okounů, v poslední době ale já i moji kamarádi na ně zaznamenáváme stále častěji záběry velkých kaprů, cejnů a občas i parem.

Optimální je použít jigové háčky nebo marmyšky, nejlépe bez protihrotů a podle hloubky i charakteru vody měnit hmotnost nástrah. Zbytečně těžkou nástrahu nemůžeme vodit v pomalejším tempu v horní části vodního sloupce, i když se nám dobře odhazuje na velkou vzdálenost. Naopak příliš lehkou nástrahu v silnějším proudu zase nedostaneme ke dnu kromě situace, kdy se rozhodneme vláčet ve směru po proudu. Takže za sebe doporučuji měnit buď celé nástrahy, nebo (pokud jsou úspěšné) zkoušet jen různě zatížené háčky s nálitkem nebo kuličkou.

Když nestojíme těsně u břehu a vidíme dravce, jak následuje nástrahu a neatakuje ji, můžeme smáček nebo twister nechat padnout na dno, ryba si ho často v obratu sebere. Jen si musíme uvědomit, že zásek "nakrátko" by měl být spíš vláčný a ne příliš důrazný, pokud rybu nechceme hned utrhnout. Takové "dobrání" nástrahy ze dna těsně u břehu, které můžeme sledovat zrakem, to dokáže pěkně rozbušit srdce a zvýšit adrenalin!

Nohaté nymfy se pěkně kroutí

I když firma Berkley už dávno není výhradním výrobcem těchto velice oblíbených nástrah, mnozí rybáři tak tyhle nástrahy označují. Na pstruhových vodách je třeba dbát na to, že se považují za vláčecí nástrahu a od začátku září je tedy nelze používat! Tělíčko i nožičky jsou zhotoveny z mimořádně měkkého a poddajného materiálu, takže taková nástraha ve vodě působí opravdu jako živá. Navíc mívá dvě hodně dlouhé nožky (které vypadají spíš jako chapadla) a ty se díky zakroucenému tvaru svíjejí i při opravdu pomalém pohybu vodou skutečně velice dráždivě. Hlavodruď je mnohdy výrazně žebrovaná. Údajně mají tyto nymfy napodobovat brouky, larvy vodního hmyzu, ráčky nebo malé rybky, často na ně dravec nejspíš zaútočí kvůli jejich dráždivému pohybu.

Nebo možná také kvůli barvě. Nymfy se totiž vyrábějí ve všech myslitelných i neuvěřitelných barvách a kombinacích, od průsvitných přes lehce narůžovělé a nažloutlé přes celou škálu červené, zelené, modré a hnědé až po úplně černé. U některých nechybí ani drobné lesklé flitry, které jsou součástí průsvitného materiálu nebo jsou nalepeny na nástraze zvenčí.

Kde je to povoleno, můžeme ke zvýšení přitažlivosti těchto nymf z měkkého plastu použít i dipy nebo jiné pachové atraktory. Vždy je ale třeba předem vyzkoušet, zda dip nepoškozuje povrch nástrahy, některé "rybí voňavky" totiž tenhle materiál naleptávají. A nenechávejte je v létě na přímém slunečním světle, mohly by se slepit dohromady. Vůbec nejhorší je zapomenout krabičku s Berkley - nymfami za oknem v autě. Kromě ultralehké přívlače s nimi lze lovit i s běžným vláčecím vybaveném v kombinaci se sbirulinem.