Trhací bójka jako součást montáže

Chytání sumců pomocí bójky zbožňuje téměř každý sumcař. Nic méně každý sumcař také ví, že nasedat na loď ve dvanáct hodin večer není zrovna příjemnou záležitostí, jelikož je nutné zkrátka bójku z vody vytáhnout. V tomto článku bych chtěl popsat svojí montáž, kdy nejsem nucený na loď nasedat a mám možnost bójku vytáhnout právě bez pomocí lodě. Jedinou nevýhodou je to, že zátěž (kámen) zůstává ve vodě, ale s trochou šikovnosti i tato věc nemusí být neřešitelná.

Jak to udělat?

Jednoduše obrátíme u bójky část trhací se šňůrou, která je určená k ukotvení a použijeme zátěž například v podobě kamene, který omotáme klasickým trhacím vlascem. Poté trhací vlasec připojíme k bójce. Od samotné bójky potom budeme táhnout silnou šňůru či vlasec, který jednoduše zajistí, že v případě záběru od sumce, nebo když budeme sestavu při zavíračce stahovat, tak nám bójka zůstane přivázaná k montáži a dojde k utržení vlasce, který je tažený mezi závažím a bójkou.

Celou výše popsanou sestavu mám vyzkoušenou a mohu ji jednoznačně doporučit. Samotná bójka vám při souboji se sumcem nebude absolutně zavazet a navíc večer nebudete muset vyjet na vodu. No a v poslední řadě, pokud si na to po nějakém čase troufnete tak můžete vytáhnout z vody i samotnou zátěž. Na kámen tedy stačí navléct silnou šňůru, kterou po konci rybolovu jednoduše vytáhneme. Já to dělám tímto způsobem a ještě jsem se nesetkal s problémem v podobě zamotání ani ničeho podobného.

První poznávání této sestavy

Aby to nebylo jenom o výše popsaném tipu, tak bych chtěl popsat i svůj první zážitek, který mi tato sestava přinesla. Už je tomu několik let, ale já nezapomínám souboj s jakýmkoliv sumcem a tak se s vámi mohu podělit o zážitek z večera, kdy mi můj kamarád Pepa tuto sestavu představil a v začátcích mi velmi pomohl, za což mu děkuji. Do té doby jsem chytával sumce pouze za pomocí podvodního splávku, nic méně ten není všude tak efektivní a zrovna na jedné z řek, kam chodím, jsem se s podvoďákem k záběru ještě nedostal. Za to na trhačku, to tady zkrátka jezdí. I proto je dobré mít rozšířený repertoár znalostí a aktivně u vody reagovat.

Tehdy jsme vyrazili na řeku Moravu, kde to celkem táhne a hloubka v korytu zde dosahuje až pěti metrů. Ihned po příjezdu jsem se rozplýval, opravdu krásná řeka, která má určitě co nabídnout. Pepa odsud bydlí pouze pár kilometrů a tak to tu zná nazpaměť. Těšil jsem se jako malý kluk. Začali jsme s rozbalováním prutů, mezi tím mi Pepa vysvětloval veškeré kroky a během pár minut už jsme měly nahozeny každý dva pruty a v klidu čekali na záběr. Byla sedmá hodina večerní, takže jsem počítal s tím, že to za dvě, tři hodinky začne. Pepa ovšem říká, buď připravený i teď, tady nikdy nevíš, kdy ti přijde záběr. Po půl hodině se jeho slova potvrdila, seběhlo se to tak rychle, že jsem téměř nestíhal vnímat co se to vlastně děje, měl jsem na prutu sumce, který rozhodně nebyl žádný prcek, adrenalinem se mi klepala kolena, prokluzovala mi brzda a já byl v opravdovém rybářském nebi. Sumec celkem pohodlně jel s proudem asi padesát metrů, kde se zastavil. Popošel jsem o dvacet metrů níže a začal ho přitahovat. Po pár výpadech už jsem viděl bubliny, které byly kousek ode mě, nakonec se nahoře vyvalil sumec, který měl okolo sto třiceti centimetrů. Pro mě v té době asi největší kousek, pro Pepu řekl bych běžná rutina. Nakonec jsme ho úspěšně umístili na podložku, udělali pár fotek, pustili ho zpět a čekali na další záběr. A to teprve bylo osm hodin večer.

Další záběr se ovšem po úspěšném startu konal až o půl jedenácté. Pepa vytahuje na břeh sumčí miminko, okolo sedmdesáti centimetrů. Troufl si na třicet centimetrů velikou plotici.

Došli nám nástražní rybičky a tak se narychlo pokoušíme s jedním feederem o nějakou plotičku. Vyšlo to ještě lépe a máme karáska, který je prý naprosto ideální nástražní ryba na pěkné sumce. Přesně v jedenáct hodin večer dostávám záběr opět já. Krásný rozjezd, ale sekám na prázdna. Ve tři čtvrtě na dvanáct přichází Pepovi záběr na karáska a následuje krásná jízda. Souboj jako má být, ten bude podobný tomu mému. A taky že ano, téměř identické parametry a tak jsme korunovali tento výjezd dalším stotřicátníkem.

Tato výprava mě učarovala, nejen že mě učarovali sumci, ale byl jsem taky rád, že jsem znal další montáž, která je na mnoha revírech efektivnější a prakticky jediná, která mi může přinést záběr od největšího predátora našich vod. I přes to, že tady na Moravě mám do dnes bilanci s podvodním splávkem vyrovnanou, tak největšího sumce z tohoto revíru, měřícího 162 centimetrů jsem chytil na montáž s trhací bójkou, která je součástí sestavy. V dalších letech jsem tuto sestavu dokázal o pár drobnůstek zdokonalovat, například jsem začal zátěže vhozené do vody vytahovat, což popisuji výše. Zatím jsem se setkal pouze jednou, že se mi sestava zamotala, ale to byla spíš moje chyba, proto tuto sestavu minimálně pro začínající sumcaře mohu vřele doporučit.

Doufám, že vás tento krátký článek inspiroval k vyzkoušení výše popsané sestavy. Věřím, že vám přinese stejné úspěchy jako mě. Přeji spoustu úspěchů u vody.