Řeka s kamenitým dnem a spoustou přirozené potravy

Pamatuji si na to, jak mi bylo deset let a já chodíval k řece společně s mým dědou. Ta řeka kam jsme chodili, byla opravdu výjimečná. Jednak tu bylo naprosto uklidňující prostředí, což jsem v té době ještě tolik nevnímal, ale také především spousta ryb. Hloubka řeky nebyla příliš veliká. V průměru zhruba jeden a půl metru v korytu. Byly zde ovšem pěkné jámy, ve kterých se často schovávaly větší ryby a dravci, kteří startovali po svých kořistech. Nic méně hlavní doménou této řeky byl dostatek přirozené potravy a kamenité podloží, na kterém se vedlo veškerým larvám, šnekům a podobně. Ryby tu tak neměly nikdy nouzi o potravu a i přes to, že tu byla menší hloubka a silný proud, dařilo se tu téměř všem rybím druhům. Tato řeka se ovšem postupem času měnila. Byla na ní vybudována přehrada a tak po několika letech bylo po radosti. Vždy jsem na to zkrátka velmi rád vzpomínal.

Tento rok se mi ovšem opět vrátily vzpomínky, jelikož jsem narazil na velmi podobný revír. Je od mého bydliště opravdu daleko a spíš šlo o náhodu, když jsem kolem pracovně projížděl. Samozřejmě, že bych to nebyl správný rybář, kdybych u vody nezastavil a nepodíval se. Nikde jsem neviděl okolo vyjeté koleje a řeka byla vzdálená od silnice asi půl kilometru. Nic méně jsem se rozhodl na chvíli u krajnice zastavit a prošel jsem se. Čím blíž jsem se brodil vysokou trávou, tím víc se mi začaly vybavovat vzpomínky. Jakoby to tu ani nebyl revír a nikdo sem nechodí. Když jsem došel až k řece, tak jsem asi na pěti set metrovém úseku viděl jen jeden vyšlapaný flek. Tak přece jenom to asi bude revír. Alespoň tedy doufám, že to není vyšlapaný flek třeba od nějakého pytláka. Docela dost to tu teče, vidím až na dno, voda je tu krásně čistá, je tu kamenité podloží, zkrátka přesně to, co mi utkvělo v paměti a to na co rád vzpomínám. Jen se trochu divím, že v dnešní době, kdy je rybaření čím dál více populární, tu opravdu není moc vyšlapaných míst. Tuto skutečnost usuzuji tomu, že zde v takovém proudu rybáři neumí chytat a také tomu, že je to přece jenom daleko od silnice a vzdálenost od nejbližšího města je více než třicet kilometrů.

Přicházím zpět k autu a ukládám si GPS souřadnice, abych se mohl večer podívat, o jakou řeku se jedná a zkusit si zjistit nějaké ty informace. Po práci tedy usedám k notebooku a zjišťuji, o jakou řeku se jedná. Jsem štěstím bez sebe, jelikož je to opravdu revír a mám jasno, kam bude směřovat moje další vyjížďka k vodě.

Je pátek a já utíkám z práce o něco dříve. Rychle hodím věci do kufru auta, nastavuji GPS a vyrážím. Vzal jsem si klasické krmení, masné červy, kukuřici, ale také pelety, jelikož nevím, co mě tam vlastně čeká. Po hodince přijíždím k vodě. Tedy v uvozovkách k vodě, jelikož ještě musím táhnout všechen vercajk pět set metrů. Když to tak krokuji a počítám, tak jsem se dostal na kilometr a půl, takže ten původní odhad možná nebude úplně stoprocentní. Upocený konečně rozdělávám židli, zapisuji se do papírů, usedávám a míchám krmení. Otáčím jeden z kamenů a vidím na něm spoustu malých šneků, alespoň si myslím, že to jsou oni. Každopádně si jsem jistý, že tu ryby budou mít dostatek potravy. Jakmile mám krmení hotovo, tak vytahuji feeder a zkouším krmítko. Šedesátka je málo a tak musím použít osmdesáti gramové. Klipuji cívku pomocí gumičky na navijáku a posílám do svého krmného místa pět krmítek pro zakrmení. Návazec nechci použít o velikém průměru, jelikož je tu opravdu průzračná voda, nic méně nasazuji raději větší 0,20mm i vzhledem k rychlosti proudu řeky. Tuším, že po záseku by tu mohla mít i menší rybka díky proudu docela velikou sílu. Háček mám ze silného drátku, jelikož mám takové tušení, že by zde mohly být i parmy. Na háček napichuji pět masných červů a jdu na to. Ani se nestihnu rozkoukat a už mám záběr. Celkem poctivě se mi začne třást celý prut a já zasekávám. Je tam první ryba a vyklubala se z toho pěkná podoustev okolo třiceti centimetrů. Nahazuji znovu a chytám další, potom se prostřídají i menší cejnci a na závěr chytám i veliké lopaťáky okolo padesáti centimetrů. Celkem se divím, že jsou v tak divoké řece a dokážou takhle bojovat s proudem. Nic méně ještě pořádně nevím, jak to vypadá na dně v místě, kde chytám. Třeba je tam nějaký kámen, či jáma, ve které se mohou pohodlně schovat. Lov to byl parádní a já vyrážím zpět směrem domů.

Další vycházka

Nějak jsem si to přebral v hlavě a zjistil jsem pár věcí, které bych mohl do další vycházky zlepšit. První věcí je to, že nebude potřeba zde používat příliš mnoho krmení a zároveň by krmení nemělo být úplně najemno pomleté, jelikož by se rychle odplavovalo pryč. V tom jsem minule udělal chybu. Tentokrát vytahuji hrubší kaprovité krmení a zároveň také nasazuji delší návazec, který má zhruba šedesát centimetrů. Tentokrát vytahuji i druhý feeder, na který umísťuji peletu s domněním, že se třeba povede i nějaká ta parmička.

A opět začínám chytat. Tentokrát je to úplně jiné rybí složení než při předchozí vycházce. Chytám jednoho jesena za druhým a všechny okolo čtyřiceti centimetrů. Opravdu krásné a bojovné ryby. Potom konečně přichází i parma. Gumička mi z navijáku vystřelila rychlostí blesku a následoval krásný první výpad. Po několika minutovém boji už jí mam v podběráku a měřím 65 centimetrů. Tak to je naprostá paráda. Do konce večera ještě zdolávám několik jesenů a parem, nakonec se připletli i nějací cejni a také krásná podoustev přes čtyřicet centimetrů, která mi udělala neuvěřitelnou radost. Parmy tu jsou, ale na peletu ani ťuk. Za celý den jsem vystřídal různé velikosti halibut pelet, dokonce jsem zkoušel červenou i černou halibutku. Potom jsem přešel na pelety s lososovitou příchutí i s příchutí kraba, ale žádná z nich neměla úspěch. Myslím si, že ryby tu na pelety nejsou zvyklé. Přece jenom sem nechodí kapraři. No vlastně téměř žádní rybáři a tak zde ryby budou zvyklé s největší pravděpodobností jen na přírodní nástrahy. Vím, že zítra mám volný den a tak zde zakrmuji peletami a boilies a jsem rozhodnutý, že sem vyrazím i zítra, ale opravdu to zkusím jen na selektivnější nástrahy. Ne, že by mě to dnes nebavilo. Velikost ryb i ta druhová pestrost byla ohromná, jen mě to opravdu zajímá a jsem zvědavý, jak to dopadne.

Do třetice všeho dobrého

Vyjíždím brzy ráno, jelikož mám strach, že by mi tam v sobotu mohl někdo zasednout moje zakrmené místo. Obávat jsem se ovšem nemusel a tak přicházím k vodě a široko daleko opět nikdo. Rozbaluji feedery, na vlas navlékám peletu a na druhý feeder malou kuličku boilies a jdu na to. Po dvou hodinách přichází záběr na halibut peletu a je to parma, která měří zhruba šedesát centimetrů. Pouštím ji zpět a chytám dál. Trpělivě čekám ještě tři hodiny, ale nic se neděje. Záměrně jsem si sebou tentokrát nevzal krmení, aby mě to nelákalo k jeho použití, a opravdu jsem zůstal u selektivnějších nástrah. Nic méně kukuřici sebou mám a tak peletu měním za tři zrnka kukuřice a nahazuji. Do pěti minut mám záběr. To snad není možné. Že by ty ryby v mém krmném místě zkrátka byly, ale k peletám či boilies zkrátka neměly důvěru? Opravdu si to nedovedu vysvětlit. Nic méně zdolávám další krásnou parmu. S prutem, na který jsem umístil kukuřice pod háček, jsem pochytal ještě tři krásně stavěné a zdravé parmy, zatím co na peletu zkrátka vůbec nic. Pomalu to opět začínám balit, jelikož se stmívá a najednou slyším rachot za svými zády. Otočím se a prut, na kterém je peleta ujíždí pryč. Zvedám ho a ryba si bere okamžitě třicet metrů vlasce. Tak teď jsem z toho opravdu jelen. Nic méně po patnácti minutovém adrenalinovém souboji vytahuji kapříka, který měří šedesát osm centimetrů. Je to typický říční kapr. Má krásné podlouhlé tělo, barvu do zlatova a je v neuvěřitelné kondici. Kapra bych tu opravdu nečekal a bylo to krásné zpříjemnění dnešního dne. Rozhoduji se ještě vytrvat a tak chytám chvíli po tmě, nic méně k záběru jsem se už nedostal a tak jsem to nadobro sbalil a vyrazil zpět k autu. Cesta byla nekonečná, jelikož má orientace v noci nebyla úplně stoprocentní a tak jsem se musel zpět k vozu dostat pomocí GPSky v mobilu. Ještě, že tady ty chytrý věcičky dnes existují…

Kapr, kterého jsem zdolal na peletu, byl zajímavou pozvánkou na příště. Už se těším na to, až se sem vydám znovu, ale rád bych mezi tím navštívil i jiné revíry a přece jenom to je docela daleko. Nic méně tuto pozvánku a výzvu přijímám a určitě se pak o své dojmy s vámi podělím i v dalším článku.