Používáte sbirulino?

A to je možná trochu škoda, protože sbirulino nám může dopomoci k úlovku za podmínek, kdy jiné techniky nefungují nebo nejsou dostatečně účinné. Pořizovací cena sbirulina je minimální, montáž velmi jednoduchá - tak proč ho nevyzkoušet? Možná právě tahle technika vám dopomůže k pěkným úlovkům.

Jaký typ zvolit?

Sbirulina můžeme dělit podle několika parametrů. Nejdůležitější je určitě potápivost, která určuje primárně to, v jaké hloubce budeme chytat. K označení se používají písmenka "E" (pro úhel klesání) a "N", udávající měrnou hustotu, tedy to, v jaké hloubce se bude slirulino pohybovat při vedení vodou. Údaje jsou spíš jen orientační, změnou rychlosti a způsobu vedení můžeme hloubku i chod sbirulina výrazně ovlivnit. Pro lov těsně pod hladinou slouží sbirulina s označením N 1 až N 25, která pracují v hloubce od 5 do 50 centimetrů pod hladinou. Modely se značením N 30 až N 45 pracují v hloubce od 1 metru až po hloubku kolem osmi metrů (čím vyšší číslo, tím rychleji a hlouběji se sbirulino potápí), pro lov v extrémních hloubkách na přehradách a při mořském rybolovu se používají i modely, označené N 60 a výše.

Označení úhlu klesání je zase nepříliš přesné, ale radši orientační informaci než nic. Takže pro typ "E 0" platí (především na stojaté vodě, v proudu to může být o dost jiné) minimální klesání, u E 25 se jedná o mírný úhel klesání (cca 15° - úhlových stupňů), při označení E 45 klesá sbirulino v úhlu přibližně 45°. U některých výrobců se setkáme jen se zjednodušeným, ale v zásadě postačujícím označením "floating" (plovoucí, tedy chápejme to jako velmi pomalu potápivé), "slow sinking" nebo "semi sinking" - pomalu potápivé a "fast sinking", což značí rychle potápivé typy.

Co se týče velikosti a tvaru, sbirulino bývá protáhlého, vejčitého nebo hruškovitého tvaru, většinou je opatřeno trubičkou, na jednom konci prodlouženou až mimo tělo. Sbirulina bez trubičky se označují jako "rugby" a ten ragbyový míč svým tvarem skutečně připomínají. K dostání jsou sbirulina od těch nejmenších, vhodných na potoky a lov nedaleko od břehu (s délkou těla kolem 2,5 až 3 cm) přes běžná střední (4 až 6 cm). Pro lov na největší odhozovou vzdálenost a na hluboké přehrady či pro mořský rybolov se vyrábějí v délce 10 i více centimetrů.

Hmotnost sbirulina bývá vytištěna přímo na tělíčku v gramech, běžně používaná hmotnost je 3 až 30 gramů. Některá sbirulina jsou částečně dutá a jsou opatřena drobnými zátkami, takže je můžeme podle potřeby naplnit vodou, jako je tomu u kulového plovátka.

Barevné provedení může být různé, nejčastěji se setkáme se sbiruliny průsvitnými, našedlými, modravými nebo nažloutlými, existují ale i vzory oranžové, červené, černé či několikabarevné. Nevím, zda barevné sbirulino dokáže vyprovokovat dravce, aby se následně vrhl na nástrahu, která sbirulino následuje, osobně tyhle "divočiny" nepoužívám. Jejich použití ale nebudu nikomu vymlouvat, možná, že fungují lépe, než se mi zdá od pohledu.

Montáž

Jak správně sestavit montáž pro chytání se sbirulinem? Hodně záleží na cílové rybě, na revíru, na němž budeme chytat a na použité nástraze. Některé zásady ale platí všeobecně a těm se budu věnovat v první řadě. Na kmenový vlasec (nebo šňůru) navlékneme tedy nejprve sbirulino tak, aby trubička směřovala k prutu, potom navlékneme malou gumovou zarážku (nebo korálek) a nakonec navážeme obratlík s karabinou, který zabrání kroucení vlasce. Do karabinky následně uchytíme návazec o něco slabší, než je kmenový vlasec, osobně pro lov v čisté vodě doporučuji kvalitní fluorkarbon, který je ve vodě téměř neviditelný. Délku návazce volíme i s ohledem na délku použitého prutu, aby se nám dobře nahazovalo a také s ohledem na čistotu vody. V opravdu průzračné vodě tedy raději co nejdelší. Jinak se běžná délka návazce pohybuje nejčastěji mezi 80 až 120 centimetry.

Vláčení se sbirulinem

Právě pro přívlač je sbirulino mimořádně vhodnou pomůckou a pomůže nám bez problémů nahodit a prezentovat i velmi lehké nástrahy na velkou vzdálenost v požadované hloubce a to rychle i pomaleji. To se týče především lehkých menších plandavek a streamerů, s pomocí sbirulina ale můžeme dravcům nabízet i mnohé další vzory. Nástrahu můžeme vést požadovanou rychlostí a ve zvolené hloubce, což jindy často možné není. Když například okouni loví daleko od břehu, malou třpytku jim na třicet až padesát metrů jen těžko nabídneme, natož na vzdálenost ještě větší. A přitom díky hmotnosti sbirulina to je možné bez problému. To samé platí při lov pstruhů na pískovnách a stojatých nádržích, kdy jako nástraha může posloužit streamer (který právě okouni jinak také s oblibou atakují) nebo jedna, dvě či dokonce tři větší umělé mušky. Ale s těmi muškami pozor! Na některých pstruhových revírech je použití sbirulina povoleno i s nástupem podzimu, na některých je od konce srpna zakázáno, protože je považováno za přívlač. A samozřejmě také na mimopstruhových vodách se musíme držet toho, co nám povoluje Rybářský řád, tudíž používat maximálně dvě umělé mušky a navíc jen v době, kdy je přívlač povolena, pokud nástrahu vedeme aktivně. Sem patří samozřejmě i přerušované přitahování.

Skvěle si můžeme s rychlopotávivým sbirulinem zachytat i s woblery na přehradních nádržích, protože sbirulino nám pomůže i wobler střední potápivosti dostat až do dolní části vodního sloupce a přitom neriskujeme váznutí za kameny a dno.

Zkuste to na bolena!

Bolen, který s oblibou loví drobné rybky u hladiny, je další zajímavou výzvou pro rybáře, který se rozhodne použít sbirulino. V tomto případě je vhodné volit pomalu potápivý typ, který můžeme vést prakticky těsně pod hladinou a v kombinaci s menšími, lehkými plandavkami nebo streamery či bolenovým peříčkem bude velmi dráždivou nástrahou. Sbirulino díky hydrodynamickému tvaru nevyvolává ve vodě příliš velký rozruch a ryby tak moc neplaší.

Bolen je velmi opatrná ryba, takže náhozy směřujeme stejně pokud možno mimo zorné pole ryby a je-li to možné, na klidné vodě nahodíme spíš za bolena. Bolena tak nevyruší dopad nástrahy a sbirulina na hladinu, spíš ho jen upozorní, že se za ním něco děje a mnohdy právě tento signál ho vyprovokuje k divokému útoku na nástrahu. Při lovu bolenů se snažíme krýt za stromy a další přírodní překážky, protože tahle ryba má velmi dobrý zrak. Máme-li možnost použít loďku nebo belly boat, můžeme být ve výhodě, ale je třeba nahazovat hodně daleko a vyvarovat se zbytečného rozruchu i pohybů. Na klidných, stojatých vodách boleni občas projíždějí své pravidelné trasy a tak se vyplatí jejich pohyb nějakou dobu pečlivě sledovat a potom nahodit s předstihem tak, abychom dostali do zorného pole ryby nástrahu co nejméně nápadně. To je další výhoda sbirulina.

Se sbirulinem můžeme lovit boleny i na tekoucích vodách, na vhodném místě (tedy tam, kde bolen loví) můžeme pohyb nástrahy zpomalit a zase zrychlit, což bývá velmi účinné. Velmi efektivní je i použití mrtvé rybky pro vláčení, nejlépe oukleje nebo plotičky. Rybku buď jednoduše napíchneme za hlavu na větší háček, nebo použijeme systémek, na kterém mnohem lépe drží a pracuje. Pokud bolen nezabere, vyplatí se často vyzkoušet nabídku nástrahy z jiného úhlu, případně i z druhého břehu.