Podvečerní kapříci

Jsou tři hodiny odpoledne a já už mám do konce dne volno. Neváhám a hážu věci do auta. Vydatně celý den prší a tak jde moje volba na místo u řeky, kde to dobře znám pod stromy. Nemám u sebe deštník ani pláštěnku takže se zkrátka někde schovat musím. Přijíždím k vodě a vypadá to slibně, docela to teče trošičku nadprůměrně, moje vytipované místo je navíc volné, takže rychle rozbaluji.

V kýblu mám pouze poslední kilovku krmení a spoustu pelet. Krabičku masných červů a dendrobenů mám také jen po jedné. Co s tím? Dívám se, že nejmenší mé pelety mají dvanáct milimetrů, proto hledám v báglu feederové krmítko s dostatečně velikým košíkem. Pár jich nacházím a tak do krmení pridávám i pelety. Je to spíš taková zkouška, experiment. Vím, že tu je spousta menších ryb, nemám dost krmení a myslím, že právě vmačkáváním pelet do krmítka a zátkováním trochou krmení by mi právě toto mohlo přinést úspěch u větších ryb. 

První hodinka je o menších rybách, nějaké ty Podoustve a Cejni. Potom je téměř hodinová pauza. Žádný záběr na masné červy, na dendrobeny, zkrátka na nic. Začíná se ztmvívat a také výrazně ochlazovat. Už pomalu přemýšlím nad odchodem a tak se zvedám a začínám pomaličku balit. Otáčím se a vidím třepající se špičku, zasekávám a konečně cítím o poznání větší rybu. Po chvilce mi padá z háčku a tak znovu nastražuji dendrobeny a nahazuji. Další záběr je za necelé tři minutky po nahození a vyklubal se z toho krásný zdravý kapřík okolo čtyřiceti centimetrů. Opět nahazuji a opět ten stejný scénár a rovnou hned desetkrát po sobě. 

Kapříci zkrátka najeli do pelet, jelikož ta trošička krmení mimo pelet musela být ihned pryč. Pelety jsou jasným viníkem toho co přišlo, jedné hodiny neuvěřitelně zábavného lovu. Už začíná být opravdu tma a tak to balím a vyjíždím plný skvělé nálady zpět domů. 

Bylo to fajn a pojedu zase.