Ohleduplně na rybičku

Jedná se o téma, které už přineslo spoustu diskusí i rozhořčených komentářů, podle Rybářského řádu je ale lov na rybičku v mezích sportovního rybolovu a když se na celou problematiku podíváme s určitým odstupem, záleží především na rybáři samotném, jak se k celé věci postaví a pokud tuto techniku použije, jakým to bude způsobem. Ono totiž se vážně dá leccos dělat na různý způsob, to stoprocentně platí i o lovu na rybičky...

Na mrtvou rybku se loví s velkým úspěchem

Nástražní rybka má bezesporu spoustu předností proti jiným nástrahám, k tomu ale také mnohé zápory a nevýhody. Jde o to, že rybku můžeme použít živou (tady je to opravdu o trápení živého tvora, ať si předpisy říkají co chtějí, ovšem pro mnohé "účel jednoduše světí prostředky"), často se používá i rybka mrtvá nebo její část, způsoby nastražení a prezentace jsou také velmi rozmanité. Pokud se rozhodneme lovit na mrtvé rybky, měli bychom je umět spolehlivě, rychle a co nejohleduplněji zbavit života, v žádném případě je nelze nechávat leknout! Dvojnásob to následně platí o uchovávání a transportu živých nástražních rybiček. Je třeba dát pozor i na to, že některé rybí druhy jsou zákonem chráněné, argumentem není ani to, že jsme je "...koupili v rybářské prodejně a nevěděli...", i k takovým nešťastným problémům totiž občas dochází. Jaké jsou tedy ty přednosti mrtvé (nebo i živé) nástražní rybky?

• Ani po dotyku tlamou dravec nerozezná, že se jedná o nástrahu
• Zanechávají za sebou ve vodě typickou pachovou stopu
• Živé nástražní rybky dráždí dravce svým pohybem a snahou dosáhnout úkrytu
• Pro některé rybáře jsou snadno dostupnou a levnou nástrahou
• Jsou pro dravce zcela přirozenou potravou

Negativa pro používání rybek jako nástrah:

▬ Transport spojený s okysličováním a chlazením vody bývá na větší vzdálenosti problematický
▬ V některých ročních obdobích jsou jen těžko k sehnání
▬ Při vláčení moc nevydrží, při lovu na živé přečkají mnohdy jen jeden záběr
▬ Jsou to prostě živí tvorové
▬ Při hlubokém pozření bývá i podměrečný dravec často vážně poškozen

Lov na položenou

Tento způsob lovu je asi nejčastěji praktikován a využívá se na malých, jinak těžko přístupných vodách, kde je nahození často problematické, na potocích i řekách a také na velkých údolních nádržích i dalších stojatých vodách. Pomocí poměrně jednoduché techniky se loví především candáti, štiky, úhoři a kde je to povoleno, tak i mníci. Pokud nepředpokládáme výskyt štik, většinou se chytá bez lanka, občas (na candáty) se používá návazec ze silnějšího vlasce nebo z pletenky. Při nastražení mrtvé rybky nebo její části postačí většinou jednoháček, vhodnější by sice asi byl bez protihrotu, ale nástražní rybka by potom moc dobře nedržela. Někdy se rybky nadlehčují vstříknutím vzduchu do břišní dutiny (pomocí injekční stříkačky) nebo zašitým kouskem polystyrénu. I na živou rybku se dá u dna lovit s jednoháčkem, vůči dravcům i nástražním rybkám je to přece jen o něco ohleduplnější.

Při lovu na položenou (a platí to i pro lov na živou rybku) bychom v žádném případě neměli nechat dravce po záběru delší dobu "zažrat", jak tomu bývalo dřív u ortodoxních štikařů zvykem. Pokud dravec spolkne rybku s háčkem (nebo dokonce dvoj- či trojháčkem!) opravdu hluboko, mnohdy dojde k poškození žaber nebo jícnu už v průběhu zdolávání ryby a ani odstřižení takhle hluboko chycené ryby mnohdy nepomůže. Možná dravec ještě mátožně odplave, ale zanedlouho přibude někde u břehu zkroucené mrtvé rybí tělo jako připomínka na bezohledného rybáře.

Vláčení mrtvé rybky platí na zkušené dravce

Pro vláčení malé mrtvé rybky stačí jednoháček a zátěž (o hmotnosti podle potřeby), umístěná před rybkou nebo zasunutá do tlamky a jícnu vláčené mrtvé rybky. K dostání jsou i nejrůznější systémky, umožňující uchycení rybky a vhodné postavení háčku (nebo i dvou, případně víceháčku). Pro vláčení se používají pevnější rybky, buď čerstvé nebo konzerovované, uchovat je lze i pomocí zamrazení. Vláčet lze i rybí cár, tedy seříznutý filet s kouskem masa kůže. Na vláčené nebo jen lehce přizvedávané malé nástražní rybky se s nástupem podzimu loví úspěšně okouni.

Tolik diskutovaný lov na živou rybku

Při lovu na živou rybku ji lze nastražit u dna (výše zmíněný lov na položenou) nebo ve vodním sloupci. K tomu potom slouží nejčastěji větší splávek (takzvaná "káča"), případně bójka. Rybky, které se běžně zdržují u dna, mají tendenci se ke dnu opět dostat i při nastražení těsně pod hladinou a svým pohybem potom dravce provokují k útoku, příkladem je například hrouzek. V zahraničí se (především pro lov sumců) jako nástraha používají často líni a kapři značné velikosti, někdy i menší úhoři.

S použitím delších prutů se loví i na takzvanou "vyvěšenou" živou rybku, kdy je nástraha umístěna pod šičkou prutu a v požadované poloze ji udržuje jen napětí vlasce, splávek ani další pomocné prvky potom nejsou použity. Záběr se projeví ohnutím špičky prutu nebo roztočením povolené brzdy navijáku.

Které rybky jsou nejčastěji používány?

► plotice - snadno dostupná, velmi účinná na štiky a candáty, poměrně choulostivá na přechovávání a dopravu
► hrouzek - snaží se dostat ke dnu, což dráždí dravce, dostupný při výlovech rybníků
► karas - původní karas obecný je neuvěřitelně vytrvalá a odolná nástražní rybka, lze ho i dobře převážet a přechovávat, importovaný karas stříbrný takový zájem dravců nevzbuzuje
► střevlička východní - leckde přemnožená, okouni ji rádi berou, větší dravci moc ne
► okoun - vděčná nástražní rybka, okouni ale už v našich vodách valem ubývají a snad se dočkají i zákonné míry
► perlín - na štiky vynikající nástraha, někdy i na sumce