Na sucho nebo s nymfou?

Pro muškaře je podzim jedním z období, kdy se mohou dočkat záběru prakticky po celý den, často i za hodně nepříznivého počasí. Takže pravověrní muškaři rozhodně nezasednou do tepla, ale vydávají se k vodě. Věnují se především lovu lipanů, pstruhů duhových a sivenů, v posledních letech se ale výrazně rozšířil i počet těch, kdo se zaměřují na lov dalších druhů ryb, především na mimopstruhových vodách. Velmi často lovenou rybou podzimu na umělé mušky je tedy jelec tloušť, plotice, oukleje, místy parma a stále častější jsou i cílené úlovky všudypřítomných kaprů. S umělou muškou, napodobující drobné rybky a další vodní i suchozemské živočichy se zase můžeme vypravit na dravce, kteří jsou s nástupem podzimních dnů aktivní, naším cílem budou zejména štiky, candáti a okouni.

Volba vhodného náčiní

Suché muškaření na lipany a drobnější bílou rybu vyžaduje použití jemných návazců a prutů s nízkou AFTMA (jedná se o označení podle hmotnosti používané šňůry, jakási obdoba značení doporučené zátěže), vhodné budou pruty kategorie 3 až 5, které současně poslouží i k lovu na mokrou mušku a na klasický lov s nymfami. Podle typu revíru a potřeby nahazování zvolíme prut v odpovídající délce, nejčastěji pro menší toky kolem 8 stop (cca 245 cm), na větší toky se hodí pruty AFTMA 5 až 7 v délce 8,5 až 9 stop (260 - 275 cm), pro jezerní chytání slouží často i pruty kolem deseti stop dlouhé (300 cm). Výrazně vyšší AFTMA sice umožní daleké a poměrně přesné hody na větší vzdálenost a za větrného počasí, ovšem jedná se o značně větší fyzickou zátěž, což nám celodenní muškaření rozhodně nezpříjemní. Při tomto způsobu lovu přece prut držíme po celou dobu lovu v ruce, takže vybírejme úměrně svých možnostem a schopnostem. K chytání na francouzskou nymfu jsou vhodné delší (10 - 11 stop) pruty s nízkou AFTMA a jemnou akcí, které umožňují nahazování malých mušek i bez použití tradiční muškařské šňůry a současně dokonalou kontrolu nad nástrahou při jejím vedení u dna. Co se lovu větších dravců týče, použijeme pruty, vhodné k odhození streamerů a dalších podobných větších nástrah, takže budeme vybírat spíš v kategorii AFTMA 6 až 8, pro mořské chytání a na lov lososů existují i pruty značně razantnější. Dvouruční pruty, které využijeme právě pro nahazován větších nástrah, se u nás pozvolna také objevují, především ve variantě switch. Velké muškařské nástrahy a nástrahy, které jsou uvázány z hodně nasákavých materiálů totiž pro prut znamenají značně větší zátěž, než obyčejné malé umělé mušky.

Kdy použít suchou mušku?

Po suché mušce sáhneme určitě v situaci, kdy se na hladině objevují kroužky od ryb, které usedající, umírající, líhnoucí se nebo vajíčka kladoucí hmyz sbírají. Je to asi nejúžasnější varianta muškaření, ovšem pokud se hmyz příliš nevyskytuje nebo o něj ryby nejeví zájem, efektivita nemusí u této metody být nijak vysoká. Občas (zejména na menších vodách) se nám sice na vhodně zvolených místech podaří zvednout ke hladině a přimět k záběru i rybu, která nesbírala, ale někdy se výsledku nedočkáme. Čas na použití suché mušky bývá občas značně krátký, proto jakmile zaregistrujeme aktivitu ryb na hladině, je čas "přezbrojit", jinak třeba za hodinku může zase všechno utichnout a my jsme přišli o to nejlepší. V létě byl nejlepší čas na suchou mušku především před soumrakem a za stmívání, v podzimním období to je spíš doba před polednem nebo časné odpolede, kdy se trochu oteplí a hmyz vylétne aspoň na krátkou chvíli. Někdy se například lipani zvednou i zcela bezdůvodně a nečekaně, hmyz není vidět a přitom se na hladině dělají jemná kolečka. Lze to zažít i při prvních sněhových přeháňkách. Ano, suchá muška občas funguje i v období, kdy na břehu už leží sníh a okraje řeky zdobí ledové okrajky. Můžeme zkusit i lehce přitopené mokré mušky, vedené ve střední části vodního sloupce, občas je právě tenhle (v posledních letech trochu opomíjený) způsob lovu účinný, jinak ale sáhneme po nymfách.

Čas nasadit nymfu

V zásadě si lze vybrat z varianty krátké (nazývané také "česká") nebo tradiční dlouhé nymfy či zvolit poněkud odlišnou techniku chytání na "francouzskou nymfu". Při tomto způsobu lovu používáme dlouhý, ujímaný návazec, malé zatížené nymfy a lovíme těsně u dna. Záleží na dokonalém kontaktu s nástrahou a včasném záseku, jedná se o jednu z nejefektivnějších moderních metod při lovu na umělé nástrahy. Oproti tomu krátká nymfa se chytá téměř pod prutem a sestava nymf bývá poměrně důkladně zatížena. Většinou slouží jako zátěžová jen jedna z dvou nebo tří použitých nymf, může to být koncová, střední nebo horní přívěsná, záleží na charakteru a hloubce vody, síle proudu i dalších faktorech. Dlouhou nymfu chytáme nejčastěji s jednou nebo dvěma nástrahami, které nahazujeme šikmo po proudu (někdy ovšem i proti proudu, potřebujeme-li je dostat opravdu hluboko) a vedeme je přirozeným splýváním u dna s tím, že na konci vedení je oživíme a necháme vystoupat ke hladině. I v tomto okamžiku často dochází k záběru, nymfy je tedy třeba "zvedat" z vody s náležitou opatrností. Ať už zvolíme kteroukoli variantu, nymfy se vždy snažíme dostat ke dnu a nejčastěji je vést zcela přirozeně, jako by to byly skutečné larvy jepic a chrostíků, unášené proudem. Opět se vrací i další vzor, napodobenina blešivce, který po velkém boomu na přelomu století upadl téměř do zapomenutí, ačkoli právě tento drobný korýš tvoří na mnoha revírech převážnou část ve složení potravy ryb.