Na lovu Mníka mořského 3

Vítám vás u třetího a zároveň posledního dílu na lovu Mníka mořského. Jak už jsem slíbil v předchozím článku, tentokrát budu jen popisovat své zážitky s těmito hlubinnými predátory. 

Máme šestý den pobytu a nikomu z naší posádky se zatím nepodařilo ulovit Mníka přesahující délku jednoho metru. Stále jsme zkoušeli nová místa a nové hrany, ale úspěchy nepřicházely. Tentokrát byl den jako malovaný, svítilo sluníčko a po vlnách ani zmínka. Ideální počasí ovšem né pro lov Mníků, kteří mají v oblibě spíš pokud je pod mrakem nebo prší. Nic méně jsme se alespoň rozhodli vydat trochu dále na otevřené moře kde jsme se několik hodil bavily s velikými kelery. Občas jsme trefily taková hejna, že jsme vytáhly i tři metrové kelery krátce po sobě a vzájemně jsme se rozhodli i když tomu počasí nepřeje, že právě vyzkoušíme pozornost Mníků, zda-li se nějaký nesplete. Chytali jsme na hraně šelfu a pod námi bylo krásných sto osmdesát metrů řekl jsem, že nemá cenu nikam přejíždět a že to zkusíme spustit přímo tady. Nastražil jsem celého kelera, připnul sedmi set gramové olovo a spustil nástrahu ke dnu. Drift nebyl příliš veliký, ale aspoň jsem si říkal, že pokud příjde záběr bude mít Mník dostatek času nástrahu zhltnout a nebude muset dalece cestovat. 

Po deseti minutách přichází první záběr. Cítím cukání a po necelých deseti sekundách stěžknutí prutu, říkám si to je celkem rychle, no nic zkusím to. Razantně zasekávám a cítím konečně slušnější rybu na prutu. Podařilo se mi ji ihned otočit ode dna a po pár výpadech jí mám už v padesáti metrové hloubce když najednou po patnácti minutovém boji ryba z háčku padá. Vytahuji nástrahu abych jí zkontroloval a při pohledu na ní si říkám, že to byl alespoň patnácti kilovej Mník. No nic jde se dál. 

Tu stejnou nástražku opět spouštím ke dnu a čekám na záběr. Dlouho nic a najednou deseti metrová hrana ze 172 na 182 metrů. Nástrahu jsem pustil až na dno hrany, povytáhl a za půl minutky už cítím opět další Mníčí cukání. Tentokrát to trvá o poznání déle a se zásekem nespěchám, prut mi nestěžknul, ale půl minuty cítím pravidelné cukání a tak se rozhoduji k záseku. Prvních deset vteřin cítím, že držím a říkám si to nemůže být ryba, když najednou ucítím pohyb a začne mi prokluzovat pletenka z navijáku. Vím, že jsem úplně u dna proto držím co se dá, ale ryba nejde otočit. Po dvou minutkách už jí trochu zvedám a navijím, mám jí asi deset metrů ode dna, ale né na dlouho. Ryba si bere deset metrů pletenky zpět a takhle to je ještě čtyřikrát. Až po půl hodince se mi podařilo Mníka dostat do bezpečnější zony na dvacet metrů ode dna a teď už rybu pomalu ale jistě zvedám. Ve sloupci příjde ještě několik výpadů, ale nakonec se v dálce objevuje opravdu krásně stavěný Mník. Dostáváme ho na palubu a ihned měříme, ryba má krásných 167cm a já jsem náramně spokojen. 

Po příjezdu do přístavu přichází na řadu vážení a ještě několik fotek. Tento Mník váží 24 kilogramů. 

Další den se opět dostáváme na moře a opět nám počasí přeje. Nachytali jsme si několik nástražek a míříme na úspěšné místo ze včerejška. Po hodině a půl driftování a přejíždění nepřichází žádný záběr. Rozhodujeme se zajet ke vzdálenému ostrůvku u kterého je hrana ze 120 na 160 metrů. Opět spouštím nástrahu, tentokrát se nám povedlo chytit i několik makrel, které jsou podle mě mnohem atraktivnější než keleři. Po čtvrt hodině driftu přichází zvláštní záběr. Necítím žádné mníčí cukání, ale rovnou mi ztěžkne prut a já zasekávám. Tentokrát jsem byl úplně přesvědčen, že jsem ve vázce, jelikož tomu vše nasvědčovalo. Půl minuty se snažím jenom držet když najednou cítím kopání hlavy ryby. Následuje pomalý, ale nekompromisní výpad o dvacet metrů. Rybu jsem na chvilku zastavil a snažím se jí odlepit ode dna, ale vždy se mi to povede tak o půl metru a než si stihnu domotat opět si bere další dva tři metry. Po deseti minutách mám na 180 metrové hloubce už přes 230 metrů pletenky pryč a tak pomalu jedeme s lodí za rybou a já domotávám. Na navijáku vidím 195 metrů pletenky a jsem přímo nad rybou, zatím jsem jí vůbec neodlepil a ryba zase odjíždí klidným, ale jistým tempem o dvacet metrů. Naviják utahuju ještě víc a celá sestava už je na hranici svých možností. Po půl hodině rybu zastavuji a zvedám o tři navinutí ode dna. Ryba mě to opět oplácí a vymotává dvacet metrů. Zase mám na navijáku 250 metrů a opět za rybou jedeme. Bolí mě nohy, ruce i záda, pořád to jen držím a rvu ani chvilku jsem si neodpočinul. Poté zkouším rybu opět zvednout a daří se mi a opět namotávám, zvedám rybu po druhé a je po všem. Prut je najednou lehký jako pírko a já už jen zklamaně kroutím hlavou. Abych to shrnul tak jsem ve své podstatě rybu nedostal ani o tři metry ode dna, říkal jsem si, že pokud to byl Mník tak měl určitě přes padesát kilogramů, ale přikláněl jsem se i k verzi velikého halibuta nebo žraloka. Zkrátka a dobře co to bylo za rybu se už nedozvím, ale i to k rybařině patří a proto je rybolov v Norsku tak krásnou záležitostí. 

Abych to dokončil. Když jsem vymotal celou sestavu tak bylo vše v pořádku, takže z mé sestavy nic nepovolilo, ale ryba se zkrátka a dobře vypnula z háčku. Byl to můj největší souboj s určitě největší rybou za celý můj život a nikdy na to nezapomenu. Níže můžete najít video z výpravy, kde v čase 22:21 začíná alespoň kousek záznamu souboje s touto rybou.