Na dravce s hladinovými nástrahami

V horkých letních dnech i za příznivého podzimního počasí si můžeme s hladinovými nástrahami užít spoustu opravdu adrenalinové rybařiny a současně přelstít dravce dokonce tam, kde to s klasickou přívlačí ani lovem na nástražní rybky mnohdy pořádně nejde. Ono už když člověk při vláčení konečně cítí ten úder do nástrahy je hodně vzrušující pocit, co potom taková situace, kdy můžeme útok dravce na nástrahu sledovat na vlastní oči! Pravda, někdy je to tak bleskový útok, že zaregistrujeme jen stříkající vodu, zahlédneme záblesk rybího těla a už se špička prutu ohýbá po reflexivně provedeném záseku, jindy ale můžeme sledovat dravce, jak se vynoří z temné hloubky nebo z porostu vodních rostlin a majestátně se blíží k nástraze. Potom se rybářovo srdce zběsile rozbuší a je opravdu náročné udržet se aspoň v relativním klidu, abychom rybě nástrahu předčasným zaseknutím neodtrhli od tlamy. Kdo nevyzkoušel, nepochopí - kdo zažil, k téhle technice se stále vrací.

Výběr vhodných míst

S hladinovými nástrahami můžeme lovit téměř všude, kde je povolena přívlač, to je pravda. Ale jsou místa, kde to s jinými nástrahami nejde a tam máme s poppery, plovoucímu woblery a dalšími podobnými nástrahami výrazně navrch. Jedná se v první řadě o mělké vody s hustým porostem vodních rostlin. Mohou to být lekníny, stulíky nebo vodní mor, lakušník nebo jiná "vodní zelenina", prostě jsou to místa, kde se dravé ryby s oblibou ukrývají a kde vyhledávají potravu, ovšem přitom je tam tradiční vláčení velmi komplikované či zcela nemožné. S plovoucími nebo málo se potápějícími nástrahami totiž bez rizika vázky můžeme prochytávat i volná "oka" mezi vodním porostem nebo vláčet nad kobercem zeleně.

Také tam, kde je pod hladinou hodně větví a dalších potenciálních vázek, se vyplatí použít hladinové nástrahy, protože místo prochytáme bez zbytečných ztrát drahocenných vláčecích nástrah. A přitom právě v okolí padlých stromů a dalších "pastí" na plandavky i rotačky se s oblibou zdržují drobné rybky, který jsou kořistí dravců. Takže dravci do těchto míst s oblibou vyrážejí na lov.

Důležité je i to, že v místech, kde je vláčení běžných nástrah hodně rizikové kvůli častým vázkám, ostatní rybáři moc často nechytají, spíš taková místa pro jistou obejdou. Takže dravé ryby tady nejsou vystaveny nadměrnému rybářskému tlaku a ani nemají tak velkou příležitost seznámit se s dráždivými nástrahami, opatřenými záludnými háčky. Prostě, jak říkají zkušení rybáři, na takových místech ryby nejsou moc "ochytané".

Které nástrahy patří mezi ty "hladinové"?

Asi nejznámější hladinové nástrahy jsou poppery. Název je odvozen od anglického "to pop" (plácnout, plesknout...) a v zásadě tedy zjednodušeně popisuje to, co nástraha na hladině při vláčení provádí. Popper nemá na rozdíl od wobleru nořící lopatku, ale jen šikmou plošku nebo zaoblenou prohloubeninu, takže při pohybu čeří vodu, místy se i krátce ponoří pod hladinu, někdy vyskočí až nad ni, při rychlejším tažení občas od popperu voda přímo stříká. Tělo popperu je většinou kuželovité, ale můžeme se setkat i s modely, jejichž tělíčko je výrazně zploštělé, fantazie výrobců i rybářů - kutilů je jednoduše bez hranic. Někdy je tělo popperu dokonce dvoudílné, vzácně i vícedílné, mnohdy nechybí dráždivý barevný třapeček nebo "ocásek" z plastu či z peří. Nejmenší poppery jsou v délce kolem dvou centimetrů, ty opravdu velké až kolem pětadvaceti centimetrů. Vyrábějí ze z materiálů lehčích než voda, aby plavaly na hladině. Oblíbeným materiálem je kromě plastu i balza, lipové dřevo, korek, pěnový polystyrén nebo bezové jádro.

Další typickou hladinovou nástrahou jsou woblery, určené pro lov těsně pod hladinou, které při pomalejším vedení plavou a brázdí hladinu. Jsou většinou opatřeny náběhovou nořící lopatkou, která je u některých vzorů dokonce stavitelná nebo výměnná, což umožňuje ovlivnit snadno chod i hloubku ponořování nástrahy.

Méně obvyklé jsou vzory s vrtulkou v přední nebo zadní části tělíčka, které dělají na hladině pořádný rozruch. Mezi rybáři se ale tyto vzory příliš neujaly.

Zvláštní kapitolou pak jsou nástrahy, napodobující například žáby, pro lovu sumců a velkých štik jsem viděl i velmi realisticky zpracované napodobeniny malých kachňátek. Ty žáby skvěle fungují, hlavně kolem leknínů a rákosí. Kačenku jsem zatím na ryby nevyzkoušel, ale neodolal jsem a jednu jsem si pořídil. Jenže pak mi to nedalo, odmontoval jsem trojháčky a půjčil jsem ji psovi na nácvik aportu. To, co mi z ní zůstalo, už k použití není, budu muset koupit novou a pak na ni zkusím obelstít nějakého vousáče nebo zubatou krasavici.

Návazec podle situace

Můžeme-li s velkou pravděpodobností očekávat záběr štiky, je ideální použít jako návazec silnější fluorkarbon (o síle 0,50 až 0,80 mm), jinak vystačíme s návazci z vlasce. Použití lanka bych nedoporučoval, přece jen může působit rušivě. Ale pokud jdeme cíleně na "zubatou", i tahle varianta je bez problémů, jen se silnějším lankem se prostě najednou hladinové nástrahy chovají trochu jinak a způsob jejich prezentace tedy musíme tomu odpovídajícím způsobem přizpůsobit.

Jak vodíme nástrahu

Jistě, každý si to dělá po svém a když se mu ten jeho způsob osvědčuje, proč by taky ne? Ale občas je docela zajímavé srovnat své zkušenosti a poznatky s ostatními kolegy a případně se něčemu přiučit nebo naopak poradit jinému. Netvrdím tudíž, že mnou uváděné poznatky a zkušenosti jsou ty jediné správné a jinak se to dělat nedá nebo snad ani nemá. To v žádném případě. Prostě já to mám nastaveno a vyzkoušeno tak, jak popisuji.

Domnívám se, že přitahování popperu nebo plovoucího wobleru není to pravé ořechové. vždycky se snažím nástraze dát nějaký zdánlivý "život" a zdání skutečnosti. Jakmile se přistihneme, že už vláčíme strojovým otáčením kličky a bez soustředění na nástrahu, je možná lepší dát si chvilku pauzu, jen tak koukat kolem a pak se k chytání zase vrátit. Nepravidelné popotahování nástrahy na hladině nebo těsně pod ní s občasným ponořením či poskočením popperu je pro rybu určitě mnohem dráždivější, než když po hladině jede barevný kousek dřeva či plastu jako miniaturní linkový parník. Prostě ty záškuby a nepravidelnost se ve vodě šíří mnohem výrazněji a ryba je už z velké dálky zaregistruje díky citlivé postranní čáře. Můžeme použít i vcelku jednoduchý vzorec, který spočívá v tom, že nástrahu po nahození chvilku necháme ležet na hladině v klidu, po dvou nebo třech vteřinách s ní dvakrát nebo třikrát poškubneme a potom ji několika otočeními kličky o kousek přitáhneme. Postup dál opakujeme, chod nástrahy můžeme ještě vylepšit občasným mírným přizvednutím a následným skloněním špičky prutu. Na stojaté nebo hodně pomalu táhnoucí vodě přitahujeme rychleji a s kratšími pauzami, pokud se v blízkosti nástrahy objeví dravec a jen ji bez ataku sleduje, nesmíme přestat s nástrahou pracovat ani zbytečně moc zrychlovat, to bývají neskutečně dramatické momenty! Ovšem hladinové nástrahy nemusíme používat jen na vláčecím náčiní...

I muškaři si přijdou na své

Také s muškařským prutem si můžeme přijít na své, pokud si zhotovíme (nebo vyloudíme od kamarádů) drobnější poppery či velká hladinová dráždidla, navázaná třeba ze srnčí srsti. Ty menší vzory lze nahazovat s běžným muškařským vybavením třídy AFTMA 5 nebo 6, na ty větší použijeme prut kategorie 8 nebo switchový obouruční prut se střelnou hlavou. Vždy použijeme plovoucí nebo lehkou intermediální šňůru, potápivá šňůra se k tomuto způsobu lovu prostě nehodí.

Nahazujeme šikmo po proudu nebo kolmo na proud, nástrahy můžeme i nechat vodou snést pod převislé větve a do dalších téměř nedostupných místa a pak s nimi pracovat podobně, jako jsem popisoval výše u lovu s vláčecím prutem. Na stojatých vodách je přerušované vedení nástrahy ještě důležitější, protože proud nám nepomáhá v jejím "oživení" a právě střídání pohybu a zastavení nástrahy vysílá mnohem výraznější impulsy, než stejnoměrné přitahování. A jestli to funguje? Vyzkoušejte sami - pokud se naučíte hladinové nástrahy správně vodit a budete chytat na vhodném místě, zažijete něco neskutečného!