Malé nástrahy přinášejí v zimě určitě více záběrů

Velikost nástrah je často diskutovaná otázka a rybáři se v ní (stejně jako ve většině ostatních) zpravidla neshodnou. Ovšem každý má své zkušenosti, způsob zdůvodnění a právě srovnání těchto odlišných názorů může být velice zajímavé. Některé poznatky se totiž shodují, jindy se souvislosti hledají jen stěží a občas se setkáme i s názory vyloženě protichůdnými. Jak to tedy je se vztahem velikosti nástrahy, velikosti lovených ryb a úspěšným zaměřením na cílovou rybu?

V každém ročním období je situace odlišná

Bez ohledu na úživnost revíru si musíme uvědomit, že intenzita shánění a přijímání potravy se u ryb výrazně liší v závislosti na velkém množství působících faktorů. Ryby přijímají potravu a současně vydávají energii prakticky při každém pohybu, tudíž musí být příjem potravy co nejefektivnější. To platí zejména v období, kdy se probírají ze zimního odpočinku, vzpamatovávají se a doplňují ztracené síly po výtěru nebo se chystají na zimování. V těchto obdobích, kdy je bezesporu jejich aktivita nejvyšší, nebývají příliš vybíravé. V období dostatku potravy (tedy především koncem jara a v létě) se ale aktivita může přes den omezovat (kromě jiného také kvůli nižšímu obsahu kyslíku ve vodě), mnohé druhy přijímají potom potravu hlavně v noci a v časných ranních hodinách. Zimní období znamená pro mnohé rybí druhy spíš klidový režim s pasivním odpočinkem ve stojatých nebo pomalu táhnoucích místech, některé druhy ryb, ale potravu přijímají i v zimě. Jsou to především drobnější kaprovité ryby, typickým představitelem celoročně aktivní ryby je například jelec tloušť nebo proudník, plotice či perlín, cejn a cejnek, tedy ryby, které najdeme prakticky v každé mimopstruhové vodě. Z dravých ryb je celoročně aktivní okoun a také pstruh duhový i siven může být poměrně častým úlovkem i v zimním období.

Eliminovat nežádoucí záběry?

Zjednodušená představa o tom, že "velké sousto znamená velkou rybu" je velice často chybná, protože ryby se soustředí často především na potravu, která je dostupná v dostatečném množství a bez většího výdaje energie. To platí zejména pro zimní lovy, místo aktivního vyhledávání se ryby (pokud potravu ve větším množství přijímají) stahují na místa, kde bude snadno dostupná a pokud možno hojná. To jsou úseky, kam proud přináší a ukládá vše, co voda volně unáší, tedy klidnější zátoky, úplavy a místa, kde se voda točí, takzvané "vracáky". Na stojatých revírech se ryby snaží vyhledávat potravu tam, kde je na dně nános tlejících usazenin a mezi nimi se občas najde nějaký ten drobnější organismus, případně se naučí vyhledávat i místa, kde je množství dostupné potravy zvýšeno díky odpadům z potravinářských podniků nebo vyústění kanalizace. Rozhodně se v zimě jedná spíš o menší sousta a pokud použijeme větších nástrah, mohou v rybách často budit nedůvěru či dojde jen k opatrnému "ochutnávání", projevujícímu se jako nesekatelné záběry. Ryby, které bez problému pozřou i velké sousto, často zimují a jejich příjem potravy je omezen na minimum. Nechceme-li tedy čekat na oteplení a zvýšení aktivity, zaměřme se spíš na drobnější ryby s tím, že se přizpůsobíme i nabídkou velikosti nástrahy. Snaha o eliminování záběrů menších ryb je v zimě nesprávným krokem, spoléhat se na náhodný záběr kapra nebo parmy nám přinese spíš zklamání a zbytečně strávíme u vody mnoho času bez skutečně poctivého záběru. Vhodnou nástrahou proto budou zejména bílí červi (postačí jeden nebo dva na malé krystalce), hnojáčci, případně larvy chrostíků bez schránky nebo patentky a nítěnky (někdo je na háček i lepí). Z rostlinných nástrah kroupy (poměrně špatně se nastražují, ale jsou velmi účinné), malé kuličky těsta či rohlíku nebo chlebové střídky, žmolek sýra, fantazii se meze prostě nekladou. Někdy je nastražení a opatrné nahození takového drobného sousta docela náročné, ale záběru se zpravidla dočkáme mnohem dříve a zásek bývá spolehlivý. Pochopitelně že je třeba i přiměřeně zakrmovat, to nelze opomenout při  plavané, položené ani při lovu na feeder, průběžně krmíme i při lovu na dírkách.

Čím krmíme a na co potom lovíme

Při zimním lovu se snažíme vzbudit pozornost ryb a přilákat je na zvolené lovné místo, případně je vyprovokovat ke zvýšenému zájmu o potravu. To není vždy jednoduché, záleží hodně na teplotě vody a dalších podmínkách. Každopádně používání menších nástrah vyžaduje použití stejného typu potravy i do krmení, a to nejlépe v odpovídající velikosti. Můžeme sice krmnou směs obohatit kousky, které se k nastražení na háček nehodí, ale neměli bychom příliš výrazně měnit jejich  konzistenci (například drcením nebo mletím), to je možné jen u části složek, pokud chceme dosáhnout lepšího rozptýlení kvůli pachu a jedná se o nedostatkovou složku. Raději ale budeme krmit menším množstvím, v němž se najdou kousky, odpovídající tomu, co nabízíme i na háčku. To se týká především bílých červů a žížal, nasekaných na kousky. Nic nepokazíme přidáním jílu nebo hlíny (ti předvídaví a zkušení si ji včas nasbírali z podzimních krtinců), tato složka umožní v proudné i stojaté vodě vytvořit základ pro lákavý "krmný mrak". Kupované krmné směsi jsou pro ryby velmi přitažlivé, musíme ale potom lovit na nástrahy, které jsou v krmné směsi obsažené nebo je do ní přimíchat, jen tak bude účinnost poměrně drahého krmení maximálně využita. Úspěšní ale můžeme být i s jednoduchým, doma připraveným krmením, v němž využijeme běžně dostupné suroviny. Krmíme po malých dávkách, poměrně často a nevynecháváme přikrmování ani v průběhu lovu. Zimní rybaření má své kouzlo, určitě ho vyzkoušejte, s jemným náčiním je to napínavé a zajímavé chytání, u kterého se nenudíte.