Lov kaprů občas není žádný med

Pokud si někdo myslí, že lov kaprů je jen taková ta rekreační "sedavá" rybařina pro penzisty, kteří v poklidu dřímou na křesílkách u vody, tak se zatraceně plete. Ono totiž chytit kapra není vždycky snadné, navíc od samotného záběru je k vylovení pěkného šupináče nebo lysáka pořádně dlouhá cesta. A to nemluvím o tom, co předchází tomu vytouženému záběru. Prostě občas je kaprařina docela slušná řehole. Ovšem má své specifické kouzlo a propadlo jí velké množství rybářů.

Ráno, v poledne, navečer?

Ono ani tohle základní dilema tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Denní doba může být jedním z faktorů, které ovlivní aktivitu ryb, především ve spojitosti s ročním obdobím. Zjara je velká šance na úlovek v období, kdy se voda aspoň trochu oteplí a na řekách odejde studená sněhová voda (pokud tedy přes zimu nějaký sníh napadne, to si netroufám prorokovat). Tedy od poloviny března do konce května lze na kapry vyrazit během dopoledne nebo až po obědě, většinou nám nic neuteče a ryby se před obdobím rozmnožování o potravu zajímají čím dál víc, takže o záběry nebývá nouze.

Přes léto se vyplatí buď si opravdu přivstat a být u vody tak brzo, jak nám rybářský řád dovoluje, nebo jít k vodě navečer a vydržet až do tmy. Jistě, nějaký ten zvědavý kapřík se chytí i kolem poledne, ale ty větší ryby se vydávají v létě za potravou hlavně brzo ráno (nepotřebují se řídit zrakem, mají přece vynikající čich) a potom večer. V létě se ale nemůžeme divit, když se vytoužené kapří jízdy s nástrahou nedočkáme, protože ryby mají potravy dost a neshánějí se po ní tedy tak moc.

S příchodem podzimu se výrazně zvyšuje šance na úlovek trofejního kapra, protože před nástupem zimního období se všechny ryby mnohem intenzívněji začínají shánět po potravě. Za hezkých, slunečných dnů s ustáleným počasím se nejvíc kaprů nachytá ráno, ale po celý den máte slušnou naději.

Zimní rybaření je sice v poslední době také stále oblíbenější, ale hodně pak záleží na teplotě vody. Pokud hladinu pokryje led, na kapry můžeme dočasně zapomenout, ovšem pokud můžeme lovit na tekoucích vodách, občas se nám podaří kolem poledního nějakého kapříka k záběru přesvědčit. Vyhledáváme klidnou, jen mírně táhnoucí vodu a ryby chytáme nejčastěji na položenou nebo na feeder, případně na plavanou v blízkosti dna.

Rostliny mohou být problém, ale ryby se u nich zdržují

Většina kaprařů dobře ví, že právě kapři, líni, amuři a mnohé další kaprovité ryby se s oblibou pohybují v bezprostřední blízkosti porostů vodních rostlin, zejména leknínů, stulíku, lakušníku nebo rákosí. Proč? Nacházejí tam spoustu potravy a bezpečný úkryt. Rybář má tedy občas tak trochu dilema - lovit tam, kde se ryby zdržují a po záseku se mohou často zamotat do stonků vodního rostlinstva nebo se je snažit najít (případně pomocí krmení nalákat) na volné vodě? To je opravdu těžká otázka.

Já sám raději riskuji ztrátu ryby v místech, kde mám mnohem větší šanci na záběr, než vytrvale čekat na "zbloudilého" kapříka, který se vydal někam mimo své oblíbené teritorium. A jak řešit situaci v případě, že poblíž rostlinné džungle lovíme? V zásadě nám zbývají na výběr dvě varianty. Buď použijeme výrazně silnější vlasec nebo šňůru a smíříme se s tím, že opatrné ryby někdy nástrahu včas stihnou vyplivnout, nebo lovíme s jemnějším náčiním a občas tak o větší rybu prostě přijdeme. Volba je samozřejmě vždy na rybáři, ale mohu potvrdit, že především velcí, zkušení kapři jsou opravdu hodně opatrní a "bytelný" návazec prostě včas poznají. Záběr pak bývá většinou nesekatelný, pokud k němu vůbec dojde. Kompromisem je někdy použití jen o něco důkladnějšího náčiní, ovšem i tak někdy velkého kapra, který dobře ví, kde je spásný porost rostlinstva, prostě při prvním náporu mnohdy neobrátíme.

V jarním období nebývají porosty vodních rostlin ještě tak pevné a někdy rybu dokážeme vyvést i s chomáčem "zeleniny" na vlasci, v létě a na začátku podzimu to je ale o něčem jiném. S nástupem zimy se sice snižuje pevnost a odolnost vodního porostu, ale ryby se už také spíš stahují do hlubších míst a tudíž tento problém z větší části odpadá.

V zarostlých místech bychom vždy měli volit (při plavané i položené) takovou montáž, aby se v případě úniku ryby mezi rostliny zátěž sama uvolnila dřív, než se napevno zachytí o stonky leknínů nebo stulíku. Potom máme totiž ještě pořád větší šanci na to, abychom kapra z koberce vodních rostlin uvolnili. Navíc pokud by došlo utržení ryby i s návazcem, nebude za sebou ryba vláček zátěž, která může způsobit poškození ryby zamotáním nakrátko nebo roztržení rybího pysku při snaze o osvobození.

Mnozí neví, čím hrozí škeble

Kdo nechytal v místech, kde se vyskytují ve větším množství na dně škeble, možná by nevěřil tomu, jak i po krátkém přetahování s menším kaprem může vypadat návazec. Abychom zabránili ztrátě ryby, můžeme (pokud to nezakazuje místní úprava Rybářského řádu) použít takzvaný "šokový návazec". O co se jedná? Jde o to, že posledních několik metrů (většinou v délce dvou až tří délek prutu) tvoří silnější vlasec nebo šňůra o průměru 0,40 až 0,50 mm. Takový návazec je proti přeříznutí ostrými hranami škeblí mnohem odolnější a umožní nám rybu zdolat. To samé platí v místech, kde jsou pod hladinou kameny s ostrými hranami, které dokáží s návazcem provést to samé, jako ostré břity lastur škeblí.

Proč tedy nepoužít rovnou silný vlasec nebo šňůru? Jednoduše proto, že s nimi nedohodíme moc daleko. Takže právě šokový návazec může být tím vhodným řešením zapeklité situace. A že někdy potřebujeme kaprům nabídnout svoji nástrahu na značnou vzdálenost, to ví dobře i každý začínající kaprař.

Ještě jedna věc mluví pro používání šokového návazce při lovu kaprů. Tou je fakt, že pokud máme na navijáku pletenou šňůru, která má jen minimální průtažnost, zaručí nám šokový návazec z vlasce právě tu trochu pružnosti, která může (především v první fázi zdolávání) zabránit vyříznutí nebo vypnutí ryby z háčku.

Montáž "šokovky"

Spojení šokové ho návazce s kmenovým vlascem nebo šňůrou je velice důležité. Nejde jen o samotnou pevnost spojení, důležité je i to, aby uzlík bez problémů a "zaškobrtnutí" procházel při odhozu očky prutu. Používám spolehlivý uzel Blood Knot (https://www.animatedknots.com/blood-knot), který slouží i při spojování ujímaných muškařských návazců. Jeho předností je to, že i při spojení dvou vláken o odlišném průměru dobře drží a je na něj spolehnutí. Další uzel, který se pro tento účel skvěle hodí je obdobný, jedná se o dvojitý uzel Grinner (Double Grinner Knot - https://www.youtube.com/watch?v=WDGjJqzNZGs).

Jakou délku "šokovky" zvolit? Jak už jsem zmínil výše, vycházíme vždy z konkrátních podmínek a situace. Běžně postačí taková délka, kdy při odhozu máme na navijáku jen dvě až tři otočky šokovky, pro dostatečně daleký odhoz je to ideální. Lovíme-li na kratší vzdálenost, můžeme použít šokový návazec i značně delší, více než tři délky prutu ale považuji za zcela zbytečné. Výhodou je rozhodně situace, kdy známe profil a charakter dna v lovném místě.

"Nadýchaná" nástraha

Při lovu na plavanou je zajímavou nástrahou i kousek kůrky s ponecháním jemné měkké střídky. Ovšem tahle montáž má jednu velkou nectnost - chlebová kůrka je lehčí než voda a tudíž má tendenci vznášet se k hladině. To by samo o sobě nevadilo, ale při plavané se tak nástraha dostane do bezprostřední blízkosti vlasce nebo (při použití dělené montáže) do blízkosti bročků na návazci. A to by mohlo většího, opatrného kapra odradit. Ona ta chlebová kůrka časem také pořádně nasákne a klesne dolů, ovšem v té době už bývá úplně rozměklá a rozmočená, což je sice skvělé pro spolehlivý zásek, ale drobné rybky, které nástrahu mnohdy objeví jako první, ji potom snadno a rychle rozeberou a máme jen prázdný háček.

Nějakou dobu jsem se s tím trápil a jedno řešení jsem objevil. Netvrdím, že je nejlepší a zcela ideální, ale mně se osvědčilo. Ostatně, pokud znáte nějaké lepší, napište nám, rádi vaši radu zveřejníme. Jak jsem si poradil já? Nejprve jsem použil klasický větší jigový háček s nalitou olověnou kuličkou, který poslouží k tomu, aby udržel kostičku kůrky dole. Fungovalo to, ale jigový háček má očko vyhnuté ve směru ke špičce háčku a tudíž zásek nebyl vždy spolehlivý. Dalším krokem tedy bylo namáčknutí většího bročku na klasický kaprařský háček s rovným očkem, hned to bylo výrazně lepší. Ale nastražování kousku kůrky pořád nebylo příliš snadné, protože jsem háček nemohl provléknout skrz a následně špičku zapíchnout zpátky do kůrky, ta kulička mi to jednoduše nedovolila. Takže jsem nakonec zvolil ještě trochu sofistikovanější řešení, u něhož jsem využil svých zkušeností s vázáním umělých mušek a streamerů. U očka kaprového háčku jsem udělal z olověného pásku několik ovinů přes sebe a potom další oviny směrem k oblouku háčku, přibližně do poloviny délky ramínka. Následně jsem vše zafixoval vázací nití, zakončil ztraceným uzlem a přelakoval. Zesílení háčku tedy není příliš výrazné a tak jím mohu kůrku propíchnout a špičku do ní zpět ukrýt. Zatím je to pro mě finální varianta a osvědčuje se výborně. Vyzkoušíte to také?