Lov dravých ryb a přehloubený splávek

Co je to přehloubený splávek? Ve své podstatě rybáři, kteří aktivně chytají na plavanou, určitě ví, co tato definice znamená, nic méně každého baví jiná rybolovná technika a tak tu mohou být také rybáři, kteří o přehloubeném splávku ještě neslyšeli.  Pokud jde o dravce, tak já právě rybolov na přehloubený splávek doslova miluji. Nic méně pojďme k samotné definici a vysvětlení tohoto slovního spojení. Přehloubený splávek znamená to, že vždy nastavím větší hloubku, než li je samotná hloubka na které chytám.  Pokud tedy chytám na pěti metrové hloubce, nastavím hloubku splávku na svém prutu na šest metrů. A v čem je přehloubený splávek ve spojení s dravci výjimečný? To bych vám právě rád pověděl v několik následujících řádcích.

Už od malička doslova miluji rybolov na splávek. Ten pocit, kdy zajíždí anténka splávku pod hladinu a já musím rychle reagovat na nastalou situaci a zasekávat je prostě nenahraditelný. Od malička ovšem také velmi rád chodím na dravce. Nejdříve jsem začal s přívlačí, potom jsem přešel na lov s rybičkou ze dna a samozřejmě, že zde nechybí ani rybolov na splávek. A právě rybolov na splávek mne logicky učaroval nejvíce. Jednak z toho důvodu, že se jedná o velmi chytré chytání, kdy můžete pohodlně a rychle reagovat na jakékoliv změny, zkoušet ryby hledat v různých hloubkách i v různých místech. No a také z již výše popsaného důvodu a tím je ten, že každý záběr, který na splávku probíhá je nějakým způsobem unikátní a pokud se vám následně rybu podaří zaseknout i zdolat, dozajista vám utkví v paměti.

Ještě před rokem jsem chytal se splávkem především aktivním způsobem, vždy jsem tedy nahodil a čekal, jakmile rybička začne pracovat a dráždit dravce k útoku. Většinou se při tomto stylu lovu člověk musí opravdu otáčet, jelikož pravidelně přehazuje a pokud chytá na dva pruty tak už se jedná opravdu o docela problematickou záležitost. Před rokem se mi ovšem také stal úraz a já pár týdnů nebyl schopen aktivně chytat a přehazovat. Ve své podstatě jsem na chvíli přešel ke kaprařině, nic méně dravci byli a vždy budou pro mne natolik výjimeční, že jsem je toužil lovit zas i přes zranění, které jsem na své ruce měl. Obyčejný rybolov, kdy jsem nahodil rybičku s olůvkem na dno a připojil policajta na vlasec, mne po pár dnech přestal bavit a tak jsem si řekl, že to zase zkusím se splávky a zkrátka pojedu přes bolest jako správný bojovník. Aktivně přehazovat jsem vydržel asi půl hodiny. A tehdy mě zrovna napadlo, že splávky přehloubím. Více méně jsem se tomu chtěl vyhnout, jelikož jsem žil v domnění, že když právě své sestavy přehloubím, tak má nástražní rybička brzy zahyne nebo se rychle zamotá do nějakých kořenů na dně a v neposlední řadě, že to absolutně nebude fungovat, jelikož rybička i tak bude popojíždět se splávkem ke břehu. Všechny tyto výše popsané teorie se ovšem nekonaly a já byl velmi mile překvapen z toho, jak takové chytání může fungovat a dokonce být efektivnější než jak sem chytal doposud.

Nástražní rybička mi kupodivu vydržela živá velmi dlouho, a když se pokoušela o zvednutí olůvka a připlavání ke břehu, moc dlouho jí tato snaha nevydržela, jelikož to zkrátka fyzicky nezvládala a tak začala opět zmatkovat u dna, což jak jsem později zjistil je pro dravce velmi atraktivní a mnohdy také více atraktivní než když jsem chytal například v půli sloupce. Občas mě sice vázky trápily, jelikož nástražní rybička, tím, že byla na dně, do nich blesku rychle zajela, ale později jsem už alespoň věděl kam přesně nahazovat a ve své podstatě jsem vždy přicházel jen o předem připravené návazce, takže se nejednalo o nijak velikou škodu.

Teď když už jsem naťukl, o co vlastně přesně jde, bych ještě rád odpověděl na několik důležitých otázek a poté přešel také k formulaci mých zážitků. Zkusím vám to předat takovým způsobem, abych podotknul co nejvíce zajímavých věcí, které mi pomohly k úspěchu.

Jakou sestavu používám?

Odpověď na tuto otázku mám celkem jednoznačnou, ale může se lišit od revíru, na který zrovna mířím. Raději mám, pokud chytám na pevné splávky, nikoliv na průběžné, kdy musím vždy vytvořit na vlasci zarážku, stejně tak jako když navazuji klouzavý anglický splávek. Pokud vyrážím na hluboký revír, tak nemám na výběr a musím navázat sestavu, stejně tak jako kdybych vázal klouzavý anglický splávek. Zarážku pak bezproblémově mohu posunout i na delší vzdálenost než je délka mého prutu, jelikož mi bezproblémově projde očkama a chytat tak mohu na neomezeně veliké hloubce. Pokud jedu na mělčí revír, raději si udělám sestavu s klasickým pevným splávkem. Nic méně v ani jedné sestavě nevidím nějaké negativum. Z vlastní zkušenosti vám mohu doporučit, abyste nevymýšleli žádné zbytečnosti. Obě tyto sestavy v té nejjednodušší variantě jsou nejdokonalejší a jakákoliv věc navíc, jen snižuje jejich efekt. Mluvím z vlastní zkušenosti. Stačí pouze udělat plavačkářskou zarážku, navléct karabinku, přidat olůvka vzhledem ke gramáži splávku, poté gumovou zarážku, obratlík a na závěr přidat návazec s háčkem a máme hotovo.

Občas když jsem neměl k dispozici menší rybičku a byl jsem nucený použít například patnácti centimetrovou či větší plotičku, trochu jsem svůj splávek převážil, jelikož větší rybička měla logicky také víc síly a tak dokázala bezproblémově sjíždět ke břehu. Když jsem přidal trochu větší olovo, tak už opět jen popojížděla a více méně se plácala u dna.

Jak daleko chytám?

Na tuto otázku je velmi těžké odpovědět. Na každém revíru je to totiž jinak. Nic méně takové mé pravidlo je, že pokud chytám dravce přes den, snažím se nahazovat dále, klidně i na nějakých třicet metrů od břehu. Jakmile se stmívá, začínám průběžně vzdálenost zkracovat. A když už je například po desáté hodině večerní, tak chytám někdy i pouze pět metrů od břehu. Většinou to bývá tak, že na večer se začínají dravci stahovat ke břehu a útočit na rybičky, proto je lepší je hledat blíže od břehu. Naopak přes den zkrátka o něco dál. Samozřejmě jsem to zkoušel všelijak a občas jsem i v noci chytal daleko a přes den blíž. Nic méně nikdy jsem nebyl tak úspěšný, jako když jsem dodržoval svojí výše popsanou příručku.

Jak napichuji nástražní rybičku?

Pokud chytáte se splávkem ve sloupci, můžete napíchnout rybičku téměř jakkoliv. Například za hubu, hřbet, ale i ocas. Ovšem pokud chceme chytat ze dna s přehloubeným splávkem, tak je úplně nejvhodnější varianta využít jeden dostatečně veliký jednoháček a napíchnout rybičku za její ústa. Jednak vám rybička díky tomuto šetrnějšími napíchnutí vydrží pracovat opravdu dlouho a za druhé mám osvědčeno, že se sestava takhle nejméně motá. Navíc proměňování záběrů mám také v mnohem vyšších procentech, když mám nástražní rybičku píchlou za hubu, nežli kdekoliv jinde.

Jaké používám nástražní rybičky?

Nejčastěji plotičky. Kolikrát mi ale postačí i bělice, nic méně ta vydrží mnohem méně. Já většinou mířím rovnou na revír, kde chytám, jelikož se mi nechce dělat zastávky, abych si nachytal nástražní rybičky. Nic méně plotici považuji za nejlepší, potom je velmi dobrý i menší karásek. Líny, perlíny a podobně nechávám na pokoji, jelikož se mi tyto ryby velmi líbí a jejich počet není tak veliký jako je plotic nebo bělic, jelikož je u těchto ryb mnohem složitější reprodukce.

Jak rozeznávám záběr?

Rozeznání záběru je velmi jednoduché. Z pravidla přestane typické pohupování splávku, kdy se rybička snaží uniknout zubům dravce a ihned na to následuje zhoupnutí a potopení splávku nebo rozjezd do strany. Kolikrát s přehloubeným splávkem můžete také zaznamenat záběr typu, že vám celý splávek vyjede nad hladinu. Z pravidla to nástražní rybička neudělá, a když už to udělá tak to vydrží maximálně pár sekund. Pokud to trvá déle, můžete si být jisti, že právě vaši nástražní rybičku drží nějaký dravec v ústech.  Na večer nasazuji chemické světýlko, abych zřetelně viděl splávek. Pokud chytám na mělčích revírech, snažím se chemické světýlko připojit ke splávku co nejpozději. Už několikrát jsem zaznamenal u mělčích revírů, že po přidání chemického světýlka jsem se nedostal k záběru. Na hlubokých revírech, je to celkem jedno a nezaznamenal jsem nikdy, že by světýlko patřilo k rušivým elementům a mělo by odradit dravce od útoku na mou nástražní rybičku.

Kdy zasekávám?

Toto je zrovna otázka na kterou bych nerad odpovídal. Můj názor se může křížit s názory ostatních a více méně bych můj styl záseku nerad někomu vnucoval. Ono také hodně záleží na situaci a vaší intuici. Ze začátku při lovu dravců si pamatuji, že jsem proměnil snad jeden záběr z deseti, dnes je to zhruba tak 70 ku 30 v můj prospěch. Nic méně když už jsem to načal, vyslovím na to také svůj názor. Já osobně zasekávám do několika sekund po záběru. Z pravidla chytám na nástražní rybičky, které mají do deseti centimetrů délky, tedy jsou velmi malé. Pokud tedy přijde záběr a je na druhém konci větší dravec, tak s největší pravděpodobností záběr vždy proměním. Pokud se jedná o menšího dravce, který nemusí nástražní rybičku celou držet v ústech tak můj zásek putuje do prázdna. Důležité je podle mého názoru také to, abychom dravcům zbytečně neubližovali a nečekali několik minut, než dravec celou nástražní rybičku zhltne a poté i když ho spokojeně zdoláme a třeba pustíme zpět tak s největší pravděpodobností zahyne. Navíc jsem se kolikrát setkal také s tím, že pokud dravce necháte dlouho nástrahu hltat, tak pozná zradu, nepíchne se o háček a vaší nástražní rybičku pustí. Za mě osobně je zásek jak se dřív říkalo, dokud nevykouřím cigaretu nesmysl. Nic méně jak už jsem říkal, každý by si měl najít svůj vlastní styl a nerad bych někomu vnucoval mojí myšlenku. Já vždy počkám po záseku pár sekund, poté došponuji vlasec a pokud stále cítím tlak a pomalu se mi začíná zohýbat prut, tak zasekávám. Pokud tlak necítím, kolikrát nechám ještě chviličku rybičku pracovat, a může se stát, že ji dravec dobere znovu, jelikož mu ji nevytrhne z huby a on tak nepozná žádnou lest.

Dravcová vyjížďka na pískovnu

Nyní se konečně dostávám, také k příběhové části tohoto článku. Aby to nebylo jen o radách a tipech, myslím, že by bylo vhodné popsat jednu z mých vycházek na jednu nejmenovanou svazovou pískovnu. Vyrazil jsem na ní společně s mým kamarádem Frantem, který se rozhodl, že bude chytat tím nejjednodušším způsobem, tedy klasicky na položenou, což je sestava v podobě olova, zarážky a návazce s háčkem v délce padesáti centimetrů. K vodě jsme přijeli ve čtyři hodiny odpoledne, což je na dravce ještě celkem brzy, ale neměly jsme nachytány žádné nástražní rybičky. Trochu jsem tušil, že by tu mohl být s nástražkama problém a tak jsem řekl Frantovi, že vyjedeme raději o něco dříve. Nic méně jsem se mýlil. Nástražní rybičky jsme měli nachytány za necelých patnáct minut. Bylo jich tu opravdu hodně a chvíli jsem přemýšlel, zdali zde dnes nějakého dravce vůbec přesvědčíme k záběru, když tu mají tolik potravy.

Oba jsme tedy nahodily své sestavy již o půl páté večer. Já s dvěma přehloubenými splávky a Franta dvakrát na položenou. Bylo pravé léto, neuvěřitelný pařák, přes třicet stupňů a tak jsem se rozhodl, že si zaplavu, ještě před tím než to začne pořádně brát. Z kufru auta jsem si vzal potápěčské brýle a zaplaval k jednomu z mých splávků. Chytal jsem zhruba na sedmi metrové hloubce, voda je tu neuvěřitelné čistá. Já jsem se snad ještě nesetkal s pískovnou, kde by voda byla znečištěná. I proto se mi tyto revíry tolik líbí. Do sedmi metrů až na dno jsem sice neviděl, ale rozhodl jsem se, že se na chvíli potopím a budu sledovat, jak pracuje rybička. Můj pohled potvrdil všechny mé předchozí předpoklady, rybička se neustále plácala u dna, občas trošičku nadzvedla olůvko, které ji ovšem rychle opět stáhlo zpátky ke dnu. Pracovala zkrátka naprosto ideálně, přesně tak, jak se to dravcům líbí. Potom jsem doplaval až k Frantové montáži. Měl to hozené s olovem docela daleko a tak to bylo celkem náročné plavání, nic méně alespoň jsem si trochu zatrénoval. Potápím se dolů a vidím, že Frantova rybička už je mrtvá. Buď je to tím, že s ní švihl tak daleko anebo zkrátka tím těžkým olovem, které ji umožňuje jen velmi omezený pohyb oproti mé sestavě. No třeba to někdy plnohodnotně otestuji. Po cestě nazpět ještě plavu k mému druhému splávku, který je o něco blíže, zhruba ve čtyřmetrové hloubce. Když jsem k někomu připlaval, nemohl jsem věřit svým očím. Vedle škubající se nástražní rybičky, která nyní jezdí mnohem více, než obvykle je zaparkovaná malá štička. Už se nedivím, že nástražní rybička tolik vyšiluje. Rychle ukazuji Frantovi z vody, ať běží k mému prutu, ale ten nechápe, co chci gesty naznačit a tak na mě řve, co dělám, jestli se netopím. Já ovšem řvát nechci, abych štiku nevylekal a tak neustále ukazuji, ať konečně běží, jenomže vidím, že je to marné a Franta se mi jen směje, že ve vodě předvádím nějaké kreace jako akvabela. Koukám tedy zpět pod vodu, abych nepromeškal záběr, ve který doufám, a netrvá to dlouhá a štička po vylekané rybičce vystartuje. Ani, o mě nevěděla, nelekla se a vůbec se nenechala rušit. Okamžitě jsem viděl, jak štika s rybičkou míří pryč a tak plavu na břeh a už opravdu řvu na Frantu, ať vstane a jde zaseknout, že mám záběr. On mi zase jen úsměvným hlasem odvětil „nedělej si ze mě prdel, ty sis to naschval potopil, když jsi byl u toho“. Začnu sprintem kraulovat ke břehu, vylízám z vody a běžím k prutu, okamžitě zasekávám a je tam.  Franta se pořád směje, co hraju za divadlo, ale potom úspěšně zdolávám štičku. Sice malá, ale počítá se. Nejvíc ze všeho mě ovšem potěšil Frantův překvapený výraz, nakonec jsem to byl já, ten co se smál. Štičku tedy pouštím zpět a říkám Frantovi, že už má mrtvou nástražní rybičku.

Frantovi to nedá a nakonec jeden ze svých prutů také převazuje podle mých instrukcí, přesně tak jak to mám navázáno já. Do osmé hodiny večerní už nepřišel žádný záběr, potom ale přišli čtyři hodinky rybolovu, na které snad nikdy nezapomenu. Je přesně dvacet hodin a deset minut a Franta z ničeho nic zasekává. Záběr dostal na sestavu se splávkem, což mě těší, teď jen tiše doufám, že rybu zdolá. Vyklubal se z toho krásný Candát měřící něco okolo šedesáti centimetrů. Franta si pochvaluje montáž, pouští zpátky Candáta a nahazuje znovu čerstvou rybičku. U mě to také netrvá dlouho a mám zhruba deset minut na to, co Franta zdolal Candáta také záběr, který ovšem neproměňuji. Rybičku my dravec sundal a tak také nastražuji novou a znovu nahazuji. Mezi tím Franta opět na splávek zdolává dalšího Candáta ve velikosti padesáti centimetrů. Já do jedenácté hodiny večerní nemám záběr a Franta zdolal celkem čtyři Candáty, z nichž největší měřil šedesát pět centimetrů. A podotýkám všechny na splávek. Těšilo mě to víc, než kdybych je nachytal já, hlavně to, že jsem Frantu něčemu novému přiučil. Těšilo mě to ovšem jen do té doby, než vyslovil, že nějak dostávám na frak. Potom se ve mně probudila soutěživost a toužil jsem po záběru. Zkoušel jsem nahazovat jeden prut dál a druhý blíže, ale záběry chodily jen Frantovi. Nic méně o půl dvanácté se mi také potápí splávek a ryba celkem rychle peláší pryč. Moc dlouho nečekám a zaklapuji cívku, čekám, až mi ryba napne vlasec a zasekávám. Zásek jde do tvrdého a následuje zhruba padesáti metrový výpad. Tohle nebude malá ryba. Po čtvrthodinovém souboji, plného adrenalinu, když mi ryba asi dvakrát zajela do potopeného stromu a poté odtam opět vyjela pryč na volnou vodu, zdolávám Štiku měřící sto dva centimetrů. Mám ohromnou radost, parádní ryba a zcela jistě můj osobní štičí rekord. To ale ještě nebyl konec.

Zbývá pět minut do dvanácté a opět se mi potápí splávek, tentokrát ten co mám blíže u břehu. Ryba chvíli stojí na místě a poté se rozjíždí. V tom zasekávám a opět cítím silný tah. Franta říká, to už není možný, že tam máš zase nějaké hovado. Rybu zdolávám přesně o půl jedné ráno, když už máme všechny pruty vymotány a já pouze bojuji s torpédem, které jsem zatím ani neviděl. V hloubi duše jsem doufal v opět ještě větší štiku, nic méně podebíráme Sumce měřícího sto třicet centimetrů. Na ty jsem zrovna dneska nešel, jinak bych si vzal jiný vercajk, nic méně mě také potěšil a tak jsme udělali nějakou tu fotku a pustili ho zpět do svého živlu. Oba dva jsme nad míru spokojeni odjížděli domů a v autě společně domlouvali další výpravu za dravci, o které vám určitě povím i v nějakém dalším článku.