Kormorán velký, proč ho rybáři nemají rádi?

Problematika kormorána je v posledním desetiletí často skloňovaná. Bezesporu působí na rybářských revírech a rybochovných zařízeních obrovské škody. Pojďme se ale na tuto problematiku podívat podrobněji.

Kormorán velký je tažný pták s délkou těla dosahující až jeden metr a s rozpětím křídel až 1,5 metru. S výjimkou Jižní Ameriky a Antarktidy je možné ho nalézt na všech kontinentech. Jeho rozšíření v Evropě stoupá – odhaduje se, že populace kormorána v Evropě dosahovala v roce 1960 počtu 4 tisíce párů, o dvacet let později už to bylo téměř 50 tisíc párů a o dalších dvacet let později, v roce 2000, celých 370 tisíc párů. V současnosti některé odhady hovoří až o 1,9 mil. kusech kormorána velkého v evropském prostoru. Důvodů jeho expanze je mnoho, počínaje globálním oteplováním, omezením používání pesticidů, až po plošnou výstavbu přehradních nádrží, díky kterým většina řek nezamrzá, a pro kormorána tak představují během zimy prostřený hodovní stůl.

Jako jeden z hlavních důvodů masivního rozšíření kormorána je považován zákaz používání DDT – tento insekticid, který se dříve běžně používal, se hromadil v tělech ryb, kterými se kormoráni následně živili. Poté způsoboval zeslabení skořápky jejich vajec – díky tomu si kormoráni část svých vajec sami rozsedli.

Na území České republiky je tento nárůst rovněž evidentní – v polovině devadesátých let hovořily odhady o přibližně 2 tisících kusech, v současnosti však přes naše území přetahuje až 100 tisíc jedinců ročně.Českou populaci kormorána je nutné rozdělovat na dvě skupiny – kormorány hnízdící, kteří na našem území zůstávají po celý rok, a migrující kormorány, kteří sem přilétají na zimu zejména ze severských zemí. Celoročně hnízdících kormoránů je pouhý zlomek – v současnosti se jedná o přibližně 400 párů, což představuje cca 0,8% z uvedeného počtu.

Vyčíslit škody, které kormorán na území České republiky způsobí, není vůbec jednoduché. Jedná se o velmi inteligentní druh, který dovede lovit ryby organizovaně , ve velkých hejnech a během lovu aktivně spolupracuje. Hejno kormoránů společně žene ryby proti překážce, kde je pak požírají. Na jednom místě zůstává hejno, které může mít až 1000 jedinců, většinou jen do chvíle, než je úplně vyžráno (respektive počet ryb klesne pod hranici, kdy je jejich lov energeticky nerentabilní). Během tohoto lovu dochází k stresování a zraňování ryb. Část z nich poté hyne následkem vyčerpání a sekundárních infekcí. Kormoráni u nás zůstávají v zimním období po dobu cca. 120 dní. Musí přitom udržovat poměrně vysokou stálou tělesnou teplotu (39 – 40°C), navíc si nemohou dovolit silnou tukovou či péřovou izolaci, aby se mohli úspěšně potápět. Vzniklé energetické ztráty musí kompenzovat zvýšeným příjmem potravy. V průměru zkonzumuje kormorán 0,5 kg ryb za den, ale za tuhých mrazů to může být i přes 1 kg ryb denně.

Za poslední sledované období činí průměrné roční odhadované ztráty na rybářských revírech ČRS 64 mil. Kč.Faktem také je, že většinu úlovku na našich řekách tvoří reofilní druhy ryb, jako jsou plotice, podoustve, ostroretky nebo parmy Ty není možné na trhu běžně zakoupit, navíc jejich umělý výtěr je často náročný vzhledem k jejich porcovému výtěru, lepivosti jiker atd.

Pokud se hejno kormoránů usadí na pstruhovém revíru, jsou škody ještě vyšší  s ohledem na vysokou hospodářskou hodnotu lososovitých ryb a lipana, jejichž populaci dokáže kormorán zcela zdecimovat. Samozřejmě kormorán nehoduje jen na revírech ČRS, škody způsobuje i na chovných rybnících produkčních rybářských firem.

Dobrou zprávou je, že stát hradí škody způsobené kormoránem. Špatnou zprávou je, že tyto škody hradí jen na rybnících v rybníkářském režimu, nikoli na vyhlášených rybářských revírech. Důvod je jednoduchý – musí dojít ke škodě na majetku žadatele o náhradu. A protože ryba v rybářském revíru je, v souladu s uplatňovaným právním názorem „věc ničí“, podmínka škody na majetku není naplněna a uživatel revíru proto nemá nárok na náhradu škody (bez ohledu na to, že prokazatelně vynaložil vlastní finanční prostředky na vysazení ryb do revíru). Produkční rybáři tak mohou žádat stát o náhradu škody způsobené kormoránem až do výše 100% (do konce roku 2019) a do 80% (do konce roku 2020). U škod způsobených na revírech existuje pouze určitá forma kompenzace formou státní dotace na mimoprodukční funkce rybářských revírů, kde ČRS ročně čerpá přibližně 11 milionů Kč.

Obrana před kormoránem je obtížná. V první řadě jej chrání zákon – podle směrnice 2009/147/ES platí zákaz usmrcování všech druhů ptáků s výjimkou lovných druhů, mezi které kormorán nepatří. Od roku 1992 byl rovněž zařazen na seznam zvláště chráněných druhů, ze kterého byl vyřazen až 1. dubna 2013 – což paradoxně situaci spíše zkomplikovalo, protože nemohly být nadále vypláceny škody, které způsobil kormorán na chovných rybnících (přestal se na něj vztahovat zákon č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy). Pro upřesnění, do roku 2013 bylo produkčním rybářským firmám vyplaceno odškodnění v celkové výši přes 350 milionů Kč. Vakuum ve vyplácení náhrad škod vyřešila až další novelizace zmíněného zákona, platná od roku 2018, která určuje výši odškodnění za škody způsobené kormoránem mezi lety 2018 a 2020 (opět ale pouze pro rybochovná zařízení). V současné době kormorán velký požívá obecné ochrany ve smyslu § 5 zákona č. 114/1992 Sb., který vychází z výše uvedené evropské legislativy – směrnice 2009/147/ES o ochraně volně žijících ptáků. To na jednu stranu komplikuje jeho odstřel, na druhou stranu umožňuje vyplácet chovatelům ryb kompenzaci za způsobené škody.

Odstřel a plašení kormoránů je možné na základě udělených výjimek – nutné jsou dokonce dvě. První z nich je výjimka ze zákona o ochraně přírody (§ 5a a 5b, zákona č. 114/1992 Sb.) – tu podává ČRS, jakožto uživatel revíru a druhá ze zákona o myslivosti (§ 39 zák. č. 449/2001 Sb.), kterou podává příslušné myslivecké sdružení. Tyto výjimky jsou totiž vždy místně a časově omezené – i po jejich vyřízení je odstřel kormorána možný pouze v rámci honitby, která pod dané myslivecké sdružení spadá. Počet vyřízených výjimek, které byly ČRS podány a následně schváleny se týká řádově stovek revírů – například ÚS města Prahy má schválené výjimky pro odstřel kormorána na všech hlavních tocích.

Je-li schválena výjimka na odstřel kormoránů, platí následující zákonná omezení:

1. Zákaz lovu kormoránů na nocovištích,
2. zákaz lovu kormoránů na hladině (nebezpečí odrazu deformovaného broku od vodní hladiny),
3. zákaz lovu kormoránů kulovou zbraní (malorážka, kulovnice) – povolena je pouze brokovnice,
4. lov může provádět pouze myslivec, s platnou povolenkou na lov kormorána, pouze v honitbě, kde je členem nebo hostem.

Ačkoli ČRS zajišťuje povolení pro odstřel kormorána na většině dotčených revírů, sám tuto regulaci provádět nesmí.  Český rybářský svaz se alespoň snaží myslivce motivovat vyplácením zástřelného ve výši až 300 Kč za zobák kormorána.  Celkem je podle oficiálních statistik v ČR ročně zastřeleno kolem 6000 kusů kormoránů.

Cílem této regulace rozhodně není vytlačit úplně kormorána z naší krajiny. Účelem je ochrana klíčových zimovišť, tedy míst, kde jsou ryby v průběhu zimního období koncentrované (zpravidla na hlubších místech toku), a tudíž i snadno zranitelné. S odstřelem a plašením kormoránů je třeba začít hned na počátku sezóny (září, říjen), aby si kormoráni nezvykli zalétat na dané místo. Jsou-li kormoráni dostatečně plašeni, mají vyšší ztráty (stres, nedostatek energetických zásob) a na jaře tím pádem i nižší reprodukci (počet vajec).

Odstřel nebo plašení kormoránů je nutné také pečlivě plánovat. Je-li kormorán v průběhu příjmu potravy či těsně potom rušen či stresován, reaguje vyvržením dříve pozřené potravy (aby mohl snáze vzlétnout) a dochází tak k eskalaci škod. Je tedy vhodné synchronizovat odstřel kormoránů tak, aby byl rušen na celém toku – popřípadě v celé oblasti.Část hlavních kolonií a zimovišť kormorána se nachází v oblastech mimo myslivecké honitby. Například na jednom z pražských ostrovů, kde bylo na jednom místě na začátku března 2018 spočítáno přes 800 jedinců kormorána je legální lov nemyslitelný, navíc zde není možné ani jeho systematické plašení. Okolní pozemky jsou takzvaně nehonební, tedy se na nich neloví. I v oblastech, kde je výjimka zajištěna, neřeší plašení tento problém plošně – akustická děla mají význam pro ochranu malých lokalit, například sádek, ale pokud je hejno vyplašeno, přesune se jen nakrmit na jiný revír. Krom toho se často plašení setkává s odporem veřejnosti – zvukové efekty totiž plaší jiné ptáky, psy na procházkách a v konečném důsledku často i občany samotné.

Odpověď na otázku, jaké změny je nutné realizovat pro vyřešení „kormoráního“ problému, není snadná. V první řadě je nutné zaměřit se na systematické zlepšování ekologicko-morfologických charakteristik vodních toků.Zjednodušeně řečeno – vytvářet takové podmínky pro ryby, které jim umožní tlaku kormorána úspěšně odolávat. K tomu patří zastavení dalších regulací říčních koryt, podpora přirozených překážek/úkrytů a zimovišť, kde mohou ryby najít úkryt a ochranu zejména v zimních měsících. Zvyšování migrační prostupnosti toků také pomůže splnit účel – zlepší se tím přirozená reprodukce rybích druhů a sníží množství „slepých cest“, kde se ryby hromadí a pro kormorány představují velmi snadnou kořist.

Velmi důležitá je mezinárodní spolupráce. Jak již bylo řečeno, drtivá většina kormoránů u nás nehnízdí, pouze se sem přesouvá ze severních zemí na zimu. Nejefektivnější variantou je potlačení jejich počtů v zemích jejich původu – prosté rušení kormoránů na místě jejich hnízdišť (zpravidla v přímořských oblastech) by vedlo k jejich výrazné redukci a počet migrujících jedinců by razantně poklesl. Je nutné říct, že ničení jejich vajec efekt nepřinese -  vede pouze k další snůšce. V některých oblastech se proto experimentuje s takzvaných „olejováním“ – vejce se nastříká speciálním olejem, čímž se zastaví jeho vývoj a kormorán dál sedí na vejcích, které se ale nevyklubou (ale nemá potřebu vytvářet další snůšku jako při jejich fyzickém zničení nebo odebrání). Mezinárodní spolupráce zde ale naráží na to, že v zemích, kde kormorán hnízdí, nezpůsobuje zdaleka tolik škod, jako v zemích kam migruje za potravou; priorita problém řešit je proto z pohledu těchto zemí nízká.

Výraznější finanční náhrada ze strany státu za škody způsobené kormoránem, by byla samozřejmě velmi vítaná, ale je třeba vnímat fakt, že situaci neřeší. Rybí druhy, na které se kormorán specializuje, mají vysokou hodnotu z pohledu genofondu a jejich odchov v umělých podmínkách a následné vypuštění je velmi obtížné. Producenti ryb se na jejich chov nespecializují, u původních reofilních druhů ani není jejich masový chov realizovatelný. Jsou zkrátka nedostatkové a nelze je ve větších objemech nakoupit.

Přínosným krokem by také rozhodně bylo zavedení motivačních pobídek ze strany státu pro myslivce formou vyplácení zástřelného.

Na závěr si dovolíme apelovat na rybáře – myslivce, a jejich známé, kteří mají honitbu v blízkosti revírů. Nebojte se připojit ruku k dílu. Zapojte se do aktivního odstřelu a plašení kormoránů vy i Vaši myslivečtí přátelé. Tam, kde dosud nemáte vyřízenou výjimku na odstřel kormorána Vám územní svazy pomohou s jejím vyřízením. Bez nadsázky můžeme říci, že bez spolupráce uživatelů revírů s myslivci se situaci zlepšit nepodaří. Jsme jeden spolek a každý musí přiložit ruku k dílu, jak nejlépe umí…

Zdroj: Rybsvaz.cz