Inzerovat zde
Inzerovat zde

Keleři na multík

06. 10. 2016
Chytat Tresky tmavé je někdy opravdu veliká dřina. Dá se to ulehčit vláčením nástrahy pomocí elektrického multiplikátoru. A právě o takovém chytání je tento článek.

Souboj s kelerem je neskutečně adrenalinová záležitost a zábava. Velmi rád je chytám s přívlačovým prutem do dvou set gramů, ale občas při jejich hledání už mě zkrátka bolí všechno, jelikož svižné navíjení a opět pouštění do velikých hloubek není jednoduchou záležitostí. Připadám si pak jako profesionální sportovec, který získává fyzičku na to, aby mu pak ještě ryba teprve zabrala a on se vyčerpal při jejím zdolávání. 

Když už mám opravdu dost přejdu na prut s elektrickým multiplikátorem a najdu v něm hned několik výhod. Stoprocentně vás nebudou bolet ruce z neustálého navíjení a můžete se díky těžším nástrahám dostat ještě do větších hloubek. Jediné negativum vidím v tom, že to přece jenom není zdolávání na přívlačový prut, nýbrž na tisíci gramovou hůlku s kterou ovšem i tak dokáže veliký keler pěkně zacvičit. 

Kelery jsem vždycky hledal s oblibou kolem rybých sádek. S postupem času jsem, ale zjistil, že opravdu velikého a trofejního kelera v těchto místech chytnu jen velmi těžko. Přece jenom se už jedná o starší rybu, která má rozum a bude mnohem pravděpodobnější, že se bude motat někde kolem šelfu u moře než v zátokách, i když jsou tam sádka. Neříkám, že by v těchto místech veliký keler nemohl být, ale mě osobně se ty větší exempláře podařilo ulovit dále na moři kousek za šelfem, kde hloubka dosahuje až do tří set metrů. 

Hledání v těchto místech není nic jednoduchého. Treska tmavá poměrně rychle migruje a pokud se vám zavěsí na vaší nástrahu opravdu nějaký velikán okolo metru, budete mít postaráno určitě o čtvrt hodinou zábavu a mezi tím už velmi často dojde k tomu, že váš druhý pokus o další rybu půjde do prázdna. Chytal jsem na šelfu kde se keleři velmi často točili v různých kruzích a občas se zastavovali na místech, které jsem si později zapsal do GPSky. Nemohl jsem nikdy odhadovat čas ani kam se přesně přesunou, ale později jsem velmi často na ryby narážel právě ve svých waypointech. Když zvládnete tuto část, potom už je to o vaší rybářské šikovnosti. 

První mé označené místo na které jsem vždy jezdil bylo s více než dvou set padesáti metrovou hloubkou. Na multiplikátoru mám tři sta metrů šňůry a spouštěl jsem pilkr nebo rippera do dvou set metrů. V případě, že jsem vláčel gumovou nástrahu navíjel jsem o něco rychleji než kdybych se například pokoušel s normálním přívlačovým prutem u břehu o Polaky. V případě, že jsem vláčel pilkr jsem multiplikátor zapnul naplno a to teprve byly rány, když jsem dostal záběr. Ještě před zapnutím navíjení si na multiplikátoru nastavím brzdu. Mám raději když je o něco tvrdší, abych dokázal spolehlivě zaseknout rybu, ale zároveň jí mám povolenou natolik, aby když dojde k okamžitému výpadu kelera nedošlo k utržení. Po spuštění nástrahy zapínám navíjení na multíkovi, držím prut v ruce a soustředěně čekám. 

Záběr je velmi razantní... Z pravidla pokud opravdu nedržíte prut pevně vám dokonce může spadnout z rukou. Mluvím z vlastní zkušenosti, jelikož první mé chytání s touto taktikou takto skončilo. Ryba pak úspěšně upláchla a já se jen držel za hlavu a nevěřicně kulil oči na to, jaká to byla rána a frkot. Můj největší keler chycený touto taktikou měřil rovných sto dvacet centimetrů. Chytl jsem ho na velikého gumového rippera a paradoxně na místě kde jsem nachytal kelery pouze okolo sedmdesáti centimetrů. Menší kelery jsem chytal na pilkry a tak jsem se rozhodl pro změnu za velikou gumovou nástrahu. 
Namotával jsem jí z dvou set metrů a padesát metrů pod lodí když nepřišel záběr jsem zvýšil otáčky navijáku na maximum a v tom přišel třicet metrů pod lodí záběr. Následoval okamžitý výpad dolů až na osmdesát metrů a skvělá adrenalinová zdolávačka. Většinu těchto větších kelerů přes metr jsem právě chytil na hranách šelfu, které sahaly do velikých hloubek. V poměru oproti místům vedle sádkám vede co se týče větší velikosti právě samotné moře a veliké hloubky asi 1 ku 10. V blízkosti sádek to naopak je o větší pravidelnosti záběrů a nestrávíte tolik času hledáním kelerů. Naopak ta velikost ulovených ryb u sádek se prostě nedala srovnat s šelfem. 

Tento článek je inspirovaný z jedné nejmenované oblasti. V každé části Norska i v každé oblasti to může být jiné. Věřím však, že můžete narazit na podobnou zkušenost jako já a třeba vám tento článek napomůže k tomu, aby jste se dostali ke kelerům, kteří budou mít přes metr a chytli si tak také své trofejní torpédo. 

Připojené obrázky

Rybostroj Zděněk Řeřucha Šéfredaktor Zachytame.cz

Sdílet tento článek

Inzerovat zde

Komentáře Keleři na multík

Zatím nebyl vložen žádný komentář. Buďte první!

Vložit první komentář