Hasvag v Norsku - lokalita trofejních ryb

Za rybami v Norsku jsem toho procestoval opravdu dost, vystřídal jsem několik lokalit, několik ročních období, vyzkoušel všechny různé techniky rybolovu v Norsku a musím říct, že všude mě zkrátka něco zaujalo a učarovalo. V tomto je Norsko bezpochyby výjimečné a jen málokterá zem dokáže v rybáři vyvolat takovou vášeň a touhu vracet se zpět. Jedna oblast mi ovšem k srdci přirostla mnohem více než ty ostatní, je to oblast jménem Flatanger, o kterou se s vámi chci v dnešním článku podělit.

Doprava

Nijak nemusím zdlouhavé cestování a zároveň taky nemusím problematiku spojenou s cestováním letadlem. Pokud bych se měl totiž někam dopravit letadlem, musel bych výrazně zúžit můj rybářský arsenál, což zkrátka nemohu udělat, jelikož jsem velmi rád připraven na jakoukoliv situaci a kdybych na ni náhodou nemohl reagovat kvůli nedostatku rybářského náčiní, tak by mě to tak akorát naštvalo a zkazilo mi to náladu. Možná v tom bude hrát trochu roli i to, že mi je lítání proti srsti a tak je pro mne jediným rozumným východiskem doprava automobilem. Teď se ovšem dostávám k druhému problému, auto už mi pochopitelně nevadí, ale zároveň nechci někam jet 4 000 kilometrů, čtyři dny v kuse, je to zkrátka nekonečná záležitost, která vás uvnitř vysaje, a budete se z toho dostávat ještě další dva dny po příjezdu. Jedinou rozumnou volbou bylo tedy pro mě najít revír, který je vzdálený v maximu dva dny cesty, což je zhruba 2200 kilometrů. Navštívil jsem tedy oblast Aure, Smolu, Hitru, Froyu, Bessaker, Viknu a oblast Flatanger přesněji řečeno Hasvag a Seter. Všechny tyto oblasti bezpochyby mají něco do sebe a rybolov zde opravdu stojí za to. Nejvíce mě ovšem učarovala oblast Flatanger (Hasvag, Seter).

Proč zrovna tato oblast?

Jednak je to v dostupné vzdálenosti zhruba 2150 kilometrů autem, což lze ujet za dva dny i s trajektem z Rostocku až do Trelleborgu a za druhé je to oblast, ve které máte možnost ulovit všechny druhy ryb žijící v Norsku. Těch důvodu je ovšem více, nikdy jsem nebyl člověk, co by chtěl chytat kvanta ryb, ale spíš jsem se vždy zaměřil pár dní na lov trofejních ryb jednoho daného rybího druhu a jakmile jsem úkol splnil, přešel jsem dál, na další druh ryby. Pokud chcete totiž chytit trofejní rybu daného druhu, musíte tomu podřídit úplně vše a naplno se tomu věnovat. Samozřejmě jsou případy, kdy se například třiceti kilový mník chytí na kousek filetku a na osmdesáti metrové hloubce, to je prostě ale náhoda. Abych to shrnul, v této jediné oblasti jsem byl schopný společně s mojí posádkou chytit trofejního mníka mořského s délkou 176 centimetrů a váhou bezmála 30 kilogramů, mníkovce bělomého s délkou 94 centimetrů a váhou 11,5 kilogramu, štikozubce obecného s délkou 112 centimetrů a váhou 14 kilogramů, tresku tmavou s délkou 120 centimetrů a váhou 18 kilogramů, tresku obecnou s délkou 123 centimetrů a váhou okolo 20 kilogramů, tresku polak s délkou 98 centimetrů, halibuta o délce 139 centimetrech, okouníka o délce 60 centimetrů a dokonce i vlkouše a ďase, ty ovšem prozatím v nevalných velikostech. Navíc mi tu spousta ryb, kterým říkám ponorky zkrátka ujelo, popadalo nebo mi zničilo náčiní ve snaze je zastavit při téměř vymotané cívce navijáku. Jednou se to stalo dokonce s tisíci gramovým prutem a pletenkou na jednapadesát kilogramů. Za rybou jsme jezdili více než pět hodin a poté upadla, větší zklamání jsem snad ještě nezažil, ale i to k rybaření zkrátka patří a proto je to tak krásný koníček. Toto samozřejmě nejsou výsledky jen za jednu výpravu, ale v porovnání s ostatními lokalitami, kam jsem se vypravil také několikrát, u mě právě výše zmiňovaná lokalita vede na plné čáře. Je to dáno především tím, že je zde velmi členité dno, najdete tu veliké hloubky, střední hloubky, ale i podmořské hory, spoustu hran, zároveň také několik zajímavých ostrůvků, u kterých se ryby přirozeně zdržují, ale především tu najdete šelf, na který můžete vyrazit, když je příznivé počasí a věřte mi, že až tam budete tak se vás zmocní pocit, že tady vám může přijít záběr od opravdového rybího monstra. Šelf se nachází již na otevřeném moři za všemi ostrůvky, ve spoustě lokalit ihned za ostrůvky padá hloubka až do nějakých tří set metrů, tady za ostrůvky padá hloubka do dvou set, tří set, čtyř set metrů a když pojedete zhruba dva kilometry na otevřené moře, narazíte na podmořské hory, kde je z ničeho nic například dvacet, třicet a padesát metrů hloubky. To jsou právě místa, přes které logicky ryby musí projíždět, místa kde se zdržují menší ryby a z okolních hlubin do nich najíždí velicí predátoři, to jsou místa, kde vám může přijít opravdu cokoliv v jakékoliv velikosti. Navíc toto místo je vzdáleno pouhých patnáct minut plavby lodí od břehu a tak vždy když bylo příznivé počasí, tak nebylo nad čím váhat a okamžitě jsme vyráželi na šelf k podmořským horám, kde to zkrátka stojí za to. Když sem dojedete, tak se vám ani nechce věřit tomu, že je zde taková lavice, podmořská hora s tak malou hloubkou. Všude okolo nic není, vidíte jen moře, a když se otočíte za sebe tak vzdálené nejbližší ostrůvky a ona je tady lavice s hloubkou třiceti metrů. Je to zkrátka k nevíře, ale je to tak a proto je to tady tak výjimečné.

Ze začátku jsme tu lovili přímo na podmořských horách, kde jsme chytali všechny druhy ryb. Spoustu tresek do 80 centimetrů a jednou za čas přišla pořádná rána do prutu, ozvala se cívka navijáku a začal pořádný souboj s velikým kelerem, polakem, treskou obecnou či halibutem. Potom jsme se nechávali splavávat a začali chytat i na hranách okolo těchto podmořských hor a tady byla největší pravděpodobnost záběru od velikých tresek tmavých, ale mnohdy i od dalších druhů ryb, například štikozubců. Ani jsme nestartovali motor a nechali se splavat na hranu na 180 metrů hloubky, kde jsme rovnou spustily své montáže s celým nástražním kelerem či makrelou a pokoušeli se o velikého mníka mořského. Pro mě osobně zkrátka dokonalá záležitost, kdy lze chytat všemi různými způsoby a zároveň mít možnost chytit všechny druhy ryb a pořád mít v sobě ten pocit, že můžete seknout jako do kamene a poté se rozjede nezastavitelný vlak a vy s tím nic neuděláte.

Když jsme se chtěly zaměřit na halibuty, nachytaly jsme menší kelírky, poté jsme zajeli na jednu z podmořských hor na šelfu, připnuli na karabinu předem připravenou montáž s olovem a velikým jednoháčkem, malého kelírka napíchli za ocas a pustily sestavu ke dnu. Jednalo se o takovou odpočinkovou záležitost, kdy potřebujete tělu na chvíli ulevit. Odpočinková záležitost to ovšem byla až do chvíle, kdy se ohnul prut a následoval mnohdy výpad až na konec cívky. S dvou set gramovým přívlačovým prutem to byla vždy nádherná zdolávačka plná adrenalinu. Několik halibutů do třiceti kilogramů jsme vytáhli, pár větších nás vždy povozilo a my jsme jeli vyčerpaní a zdrcení ze ztráty veliké ryby domů. Občas to na kelírka či na filetky napíchnuté na háčku vzal i vlkouš nebo zřídka i ďas, což nejsou moc bojovné a sportovní ryby, ale každého dozajista potěší, jelikož se zde moc pravidelně neloví.

Veliké tresky obecné jsme lovili vždy kousek za jednou z podmořských hor, zhruba na 45 až 50 metrech hloubky a to buď klasickým pilkrováním nebo vláčením. Potom jakmile jsme splavali na hloubku šedesát až sto metrů jsme začali aktivně vláčet buď pilkr nebo gumovou nástrahu, neustále nahoru a zpět ke dnu, v docela vysokém tempu až přišla nekompromisní rána od velikého kelera a vždy následoval nádherný souboj. Tyto ryby mne doslova učarovaly, jsou to neúnavní bojovníci, které řadím ve svém žebříčku oblíbenosti na první příčku.

Veliké polaky jsme hledaly vždy na nejmenších hloubkách podmořských hor a chytaly je na přívlač a menší gumové nástrahy. Občas někdo nechal na karabince větší gumu, jelikož byl líný to během plavby na místo vyměnit a potom toho taky litoval. Když jsme narazili na veliké polaky, tak musím uznat a udělit poklonu tomu, že jsou to velmi chytré ryby, které vám kolikrát tahají za ocásek gumové nástrahy, jedou za ní až k lodi a poté jen vidíte ohromný záblesk, který se vrací zpět do hlubin. Proto vždy když vyrážím na polaky, buď na nejmenší hloubku zde na šelfu nebo k ostrůvkům či pobřeží, tak nasazuji menší gumy s kvalitními a dostatečně pevnými jigovými hlavičkami. Pamatuji si, jak nás poprvé na 28 metrové hloubce překvapil Polak o délce devadesáti centimetrů. Nikdo z nás nečekal, že i tato ryba, která se jinak velmi ráda zdržuje na mělčinách a u pobřeží bude právě tady. To jen nasvědčuje tomu, že jsou zde tak dobré podmínky, že je to zkrátka zajímavé místo pro všechny druhy ryb a to i pro polaky.

O šelfu a podmořských horách zde už bylo řečeno dost a tak je na řadě i rybolov před ostrůvky a ve fjordu. Ne vždy je totiž počasí umoudřené a ne vždy budete moci vyrazit až na otevřené moře a na šelf. Pozitivní ovšem je to, že zde můžete vyrazit na ryby téměř za jakéhokoliv počasí, jelikož okolní ostrůvky výborně chrání před větrem a vlnami. Případně je možné se schovat do fjordu, kde jsou také výborné možnosti pro rybolov a kde je ochrana před povětrnostními podmínkami největší. Okolo ostrůvků se můžete pokusit o pěkné tresky polak a obecné na gumové nástrahy. Ve fjordu se můžete pokusit na větších hloubkách o velikého mníka či okouníky. Ve zdejším okolí je navíc několik lososích sádek, kde pravidelně probíhá krmení granulemi, které propadávají dolů do hloubky, kde na ně číhají především tresky tmavé. V okolí sádek se tyto bojovné ryby zdržují téměř vždy a tak je tu o zábavu postaráno. Často se zde chytají keleři okolo jednoho metru délky a často rybáři přijíždějící do přístavu mají právě plné bedny těchto bojovných krasavců. Budete se divit, ale časem vás možná i tito krásní keleři přestanou bavit a naplňovat, potom je čas vyzkoušet u pobřeží a okolních ostrůvků tresky polak. Ty se většinou loví ve velikostech od padesáti do sedmdesáti centimetrů. Když, ale vytrváte, tak vám dozajista přijde záběr od polaka přes osmdesát centimetrů, kterého udržet před tím než zajede do jeho oblíbených chaluh, není vůbec jednoduchou záležitostí. Jednou jsem se zde vypravil na polaky s jemným šedesáti gramovým prutem a zrovna jak tomu bývá, mi zabral polak o délce 94 centimetrů s kterým sem bojoval na patnácti metrové hloubce u břehu dobrých dvacet minut. Nic méně nakonec se mi ho povedlo zdolat a ten zážitek stál opravdu za to. Na písečných plážích ve fjordu jsem zkoušel přesvědčit k záběru také halibuty. Kolikrát je to o vytrvalosti, uděláte deset, patnáct driftů bez žádného záběru. Opakujete to tak třeba i několik dní, pak to ale z ničeho nic přijde. Nekompromisní záběr, zásek jako do skály a nádherná jízda přes brzdu. Věřte mi, že souboj s halibutem vám to čekání vždy vynahradí. Jednou si pamatuji, že byl vítr dvanáct metrů za sekundu a my se tak rozhodli schovat do fjordu, kde jsme zajeli na dvou set metrovou hloubku. Kluci chytali pěkné okouníky a já zkusil prověřit pozornost mníků. Neustále sem poslouchal, je veliký drift, teď ti to mník nedobere, vykašli se na to. Třetí drift jsem ovšem cítil klasické mníčí cukání, po patnácti sekundách ovšem přestalo a tak jsem si říkal, teď to opravdu nebudou dobírat, potom sem ovšem ucítil veliký tlak a tak jsem zasekl. Asi patnáct sekund jsem žil v domnění, že visím o dno, potom jsem ovšem cítil pohyb na špičce prutu a začal pořádný souboj. Po několika deseti minutách jsem zdolal mníka s délkou 162 centimetrů a váhou 19 kilogramů. Z této ryby z fjordu jsem měl obrovskou radost, ale ještě větší radost jsem měl z toho, že jsem klukům vytřel zrak.

Těch zážitků z této lokality je opravdu hodně, ale v dnešním článku už bych své povídání formou článku ukončil. Závěrem bych chtěl říct, že nerad něco vychvaluji, dokud si nejsem jistý vlastním ověřením a konečným výsledkem. V tomto případě však musím říct, že se jedná podle mého názoru o nejlepší oblast pro sportovní rybolov ve středním Norsku a o jednu z TOP oblastí v Norsku celkově. Věřím, že když se sem vydáte i vy, tak budete také úspěšní a budete se sem chtít dozajista tak jako kamkoliv jinam v Norsku vrátit. Přeji vám spoustu úspěšných výprav a trofejních ryb, budu se na vás těšit opět u dalšího tentokrát konkrétněji zaměřeného článku.

www.hasvagcamp.com